Šéf léčebny v Bohnicích Martin Hollý o vražedkyni z Anděla: Nevěděli jsme, že se Michaela S. (33) pokusila zabít

Od vraždy na Smíchově uběhl téměř týden, sám jste okamžitě zahájil interní šetření v bohnické léčebně. Máte už nějaké výsledky?

„Jistě, postupně ten případ procházíme a k něčemu docházíme, ale v zásadě bych v tuto chvíli ty výsledky nechtěl komentovat. První, koho bych o nich měl informovat, je náš zřizovatel, tedy ministerstvo zdravotnictví."

Ředitel Bohnic Hollý o vražedkyni z Anděla: Pacienti po propuštění zodpovídají sami za sebe!

V kauze vražedkyně z pražského Smíchova veřejnost zajímá, zda psychiatrická léčebna pochybila jejím propuštěním. Připomínají se různé podobné příklady z minulosti, například ten ze Žďáru. Jak tedy probíhá proces propuštění podobného pacienta?

„Já se potřebuji nejdřív vymezit vůči tomu, že jsou to stejné případy. Sled událostí, tedy psychiatrická léčba v nemocnici, propuštění a tragická událost samozřejmě dávají nějakou společnou linku, ale každý ten případ je jiný. Už proto, že ta motivace jednání je velmi odlišná. A taky status těch lidí, tedy jestli jsou v léčebně hospitalizováni dobrovolně nebo v rámci ochranného léčení, což je ochranné opatření, které stát dává. A nebo jsou také lidé hospitalizováni bez jejich souhlasu s použitím zákona o zdravotních službách, kdy je člověk nebezpečný sobě nebo okolí a projevuje známky duševní poruchy nebo intoxikace. Pak může být hospitalizován. V tom se právě ty případy hodně lišily. Pokud mluvíme o pacientovi s ochranným léčením, které je soudně nařízeno, tak u té změny léčení z ústavního na ambulantní rozhoduje soud na základě návrhu ošetřujícího týmu nebo toho samotného pacienta. Může si vyžádat nějaké znalecké posudky, nezávislé na přezkoumání tohoto, což byl případ, který jste zmiňoval jako ten srovnávací. Tam je ten mechanismus propuštění významně odlišný od toho, který známe u pacientů hospitalizovaných se souhlasem. Takového pacienta vede ošetřující lékař, pak je pravidelně kontrolován vedoucím lékařem a primářem oddělení. V tomto trojstupňovém rozhodování při zvážení všech okolností je tomu pacientovi nabízeno nebo zvažováno propuštění nebo další hospitalizace, protože každý člověk se k tomu staví jinak. Některé to více táhne domů a někteří mají pocit, že tu hospitalizaci z jakýchkoli důvodů potřebují prodloužit."

Dostali lékaři při posledním příjmu pacientky informaci, že na Újezdě 5. července napadla neznámou ženu a pokusila se ji uškrtit? Jak obvykle tyto informace dostáváte?

Ke konkrétnímu případu se z pochopitelných důvodů nemohu příliš vyjadřovat, ale máme spoustu medializovaných informací, které v této chvíli zaznívají na veřejnosti... My jsme neměli informaci od policie o tom, že se někde 5. července odehrál pokus o závažný trestný čin. My se můžeme rozhodovat jenom na základě informací, které máme k dispozici. Pokud bychom tuto informaci měli, tak bychom se velmi pravděpodobně rozhodovali jinak. Není to nic, co bychom neznali. V situaci, kdy člověk spáchá nějaký trestný čin a policie ho potřebuje dále vyšetřovat, předává ho k nám jako svoji zájmovou osobu. My pak máme přesný kontakt na člověka od policie a komunikujeme s ním přímo. Co se děje ve zdravotním stavu dotyčného a například i o tom, že ho propouštíme, protože už nejsou medicínské důvody k další hospitalizaci.

Vy jste tedy do chvíle, kdy se informace o útoku na Újezdě objevila v médiích, o této události nevěděli?

„My takové informace získáváme z různých zdrojů, většinou od pacienta. A potřebujeme je mít ověřené. Protože práce s informacemi v psychiatrii, kdy ten rozhovor s pacientem je náš základní pracovní nástroj. Nemáme rentgen ani odběr krve, které by nám řekly, jestli ten člověk trpí nebo netrpí nějakou duševní poruchou. Je to závislé na vyhodnocování informací, které nám dává. Vždy je posuzujeme v kontextu dalších informací, někdy tomu říkáme objektivizované informace."

Fotogalerie Vražedkyně z Tesca 24 fotografií

Objevují se různé informace o tom, že pacientka před svým pokušením žádala o umístění na uzavřené oddělení, že vyhrožovala, tvrdila, že venku určitě něco provede. Jak by měl lékař nebo primář v takovou chvíli obecně reagovat?

„Opět jsme v situaci, že musíme s těmi informacemi pracovat v nějakém kontextu, ve vztahu k diagnóze toho člověka a k dlouhodobějšímu pozorování toho člověka. Pokud se podíváme na informace zpětně a vytrhneme je z kontextu, tak jistě může být jiná interpretace. Ale na základě aktuálně dostupných informací se vždy rozhodujeme v týmu, aby to nebylo rozhodnutí jednoho člověka, i když ta konečná zodpovědnost je většinou na primáři oddělení. Posuzujeme ty informace v kontextu a vyhodnocujeme je s ohledem na zdravotní stav člověka, nakolik je, nebo není zodpovědný za své chování. Ročně propustíme 7200 lidí, celorepublikově je to asi 60 tisíc lidí z psychiatrických lůžkových zařízení. Jasná šablona na každý případ samozřejmě není. Obecně ve zdravotnictví o hospitalizaci rozhoduje kvalifikovaný a funkčně zodpovědný lékař na návrh lékařů, kteří jsou ošetřujícími lékaři."

Michaela S. u vás byla hospitalizována opakovaně. Byl někdy v minulosti důvod její osobu konzultovat s policií nebo zajímala se o ni někdy policie?

„Nemám o tom informaci v tuto chvíli, ale zkoumáme velmi podrobně všechny její pobyty u nás a hledáme systémové věci, které by mohly zmírnit riziko takovýchto událostí. Je však potřeba říct, že nulová pravděpodobnost agresivního jednání u kohokoli z nás dosáhnout nejde."

Jak si vy nebo lékaři, kteří měli pacientku na starost, vysvětlujete důvody jejího činu a dalo se mu nějak zabránit?

„K tomu činu se budou vyjadřovat soudní znalci, já bych si ani netroufal ten čin interpretovat, protože popis té události mám jen vzdáleně z médií. Nemáme policejní dokumentaci a ani nám nepřísluší mít ji. Na to bude povolán nezávislý expert, který bude zhodnocovat a předkládat zdravotní stav té ženy v době spáchání toho hrůzného činu."

Šlo vraždě v Tesku předejít? Policie s lékaři neumí mluvit, tvrdí zdravotníci

Můžete vy, jako nemocnice, vůbec informovat policii o tom, že takový člověk jde na svobodu nebo je to v rozporu s lékařským tajemstvím?

„Jsou jasně definované situace, kdy máme, a dokonce musíme informovat policii, pokud jde o překazení nějakého věrohodně plánovaného trestného činu. Máme prolomení mlčenlivosti, pokud jde o hlášení některých předchozích opět věrohodně podaných informací o spáchání trestné činnosti. Je to přesně zákonem stanovené. Jinak jsme vázáni mlčenlivostí, která je absolutní. Cokoli se dozvíme v souvislosti s výkonem zdravotnického povolání, není možné říkat veřejně. Například pokud policie po někom pátrá a je možnost, že je ta osoba u nás hospitalizovaná, my tu informaci nemůžeme dát, pokud nespadá do jasné definice. Policie má vůči zdravotnictví omezené možnosti, jaké informace může od nás mít, stejně jako my, které můžeme poskytnout. Na druhé straně v tomto konkrétním případě my jsme se aktivně dotazovali policie, jestli je vůči této pacientce vedeno nějaké řízení a dostali jsme odpověď, která tu informaci neobsahovala.“

Vzhledem k podobným událostem - myslíte, že podmínky detence, hospitalizace nebo ambulantní péče jsou u nás dobře nastaveny?

„To je složitá otázka do systému. Myslím, že v zásadě máme systém nedobrovolných hospitalizací ošetřen velmi podobně jako většina evropských zemí. Možná můžeme říct, že to, co by se dalo zlepšovat, je aplikace těch zákonů nebo pravidel. Na jedné straně nás vedou k tomu, že jsme velmi opatrní k tomu koho zadržet bez jeho souhlasu, protože proti tomu je spousta opravných prostředků. Na druhé straně je spousta situací, kdy není možné v psychiatrii pracovat bez hospitalizací bez souhlasu, protože ti lidé jsou často sníženě příčetní nebo nemají dostatečně zachovaný kontakt s realitou, tudíž u nich není rozhodování na základě faktů, ale na základě psychotického prožívání. Někde je to jako u nás, že o takové hospitalizaci rozhodují soudy. My musíme o každé takové informovat příslušný soud do 24 hodin, máme jich přes 2000 ročně. Nemyslím, že je v této chvíli nějak zásadně nutné měnit ta pravidla. Ovšem už po případu ve Žďáru udělalo ministerstvo nějaká systémová opatření. Například to, že se pacient v rámci ochranného léčení nedostaví ke svému ošetřujícímu lékaři, může podle novely, která čeká na schválení, ten lékař oznámit policii.“

Kdo má za pacienta s rizikovým chováním zodpovědnost po propuštění z léčebny?

„Každý pacient má především zodpovědnost sám za sebe. I když to zní jako vyviňování. Ale pro nás péče o něj končí propuštěním a předáním do ambulantní péče. Pokud nemá změněný kontakt s realitou a je příčetný, platí, že zodpovídá sám za sebe a za své jednání.“

Vzhledem k počtu propuštěných pacientů z psychiatrických zařízení ročně, dá se nějak spolehlivě zabránit podobným neštěstím?

„Já v tomto případě musím přinést tu špatnou zprávu, která se nedobře poslouchá. Nulové riziko agresivního jednání ve společnosti psychiatři zajistit nedokážou. Ani u svých propuštěných pacientů. Můžeme se bavit o systémových změnách, které budou pracovat s rizikem a nějakou pravděpodobností, ale nulové riziko není u žádného z nás, bez ohledu na to, jestli trpíme, nebo netrpíme léčitelnou duševní poruchou.“

Můžete jako lékaři a hlavně - budete iniciovat nějaké změny, aby k podobným událostem nedocházelo?

„V této chvíli ministerstvo velmi cíleně vede a řídí reformu psychiatrické péče. Jedním z jejích důležitých cílů je právě komplexní ambulantní péče, aby to nebylo tak, že je člověk předán do ambulance s tím, že se tam má objevit za 14 dnů, ale aby byl propojen s nějakou komplexní ambulantní službou, terénními sestrami, asertivním týmem... Je to něco, co nyní probíhá a mění ten systém.“

Psychiatr o vražedkyni z Anděla: Kreslila obrázky bez života!

Co říkáte na vyjádření údajných zaměstnanců léčebny k tomuto konkrétnímu případu v médiích?

„Nemůžu a nechci komentovat neautorizovaná vyjádření. Myslím, že mají zapadnout do toho vyšetřování a jsou nějakou indicií proto, abychom věděli na co se ptát.“

Kdo si myslíte, že je viníkem toho neštěstí?

„Nejsem soudce a nedokážu odpovědět, je to skutečně věcí šetření policie.“

VŠECHNY INFORMACE O PŘÍPADU NA BLESK.CZ NAJDETE>>>ZDE!!!