Ředitel Bohnic Hollý o vražedkyni z Anděla: Pacienti po propuštění zodpovídají sami za sebe!

Šílená vražedkyně z pražského Anděla Michaela S. (33) připravila dva syny o milovanou maminku Hanu H. (†54). Stejně jako oni, i řada dalších rodin si prošla peklem, když jiní bývalí pacienti vraždili pod vlivem emocí nebo své psychické choroby nevinné lidi. Není v procesu propouštění takových pacientů chyba? Blesku odpovídal ředitel bohnické léčebny Martin Hollý.

„Pokud mluvíme o pacientovi s ochranným léčením, které je soudně nařízeno, tak u té změny léčení z ústavního na ambulantní rozhoduje soud na základě návrhu ošetřujícího týmu nebo toho samotného pacienta. Může si vyžádat nějaké znalecké posudky, nezávislé na přezkoumání tohoto, což byl případ, který jste zmiňoval jako ten srovnávací. Tam je ten mechanismus propuštění významně odlišný od toho, který známe u pacientů hospitalizovaných se souhlasem. Takového pacienta vede ošetřující lékař, pak je pravidelně kontrolován vedoucím lékařem a primářem oddělení. V tomto trojstupňovém rozhodování při zvážení všech okolností je tomu pacientovi nabízeno nebo zvažováno propuštění nebo další hospitalizace, protože každý člověk se k tomu staví jinak. Některé to více táhne domů a někteří mají pocit, že tu hospitalizaci z jakýchkoli důvodů potřebují prodloužit.“

Psychiatr o vražedkyni z Anděla: Kreslila obrázky bez života!

„Opět jsme v situaci, že musíme s těmi informacemi pracovat v nějakém kontextu, ve vztahu k diagnóze toho člověka a k dlouhodobějšímu pozorování toho člověka. Pokud se podíváme na informace zpětně a vytrhneme je z kontextu, tak jistě může být jiná interpretace. Ale na základě aktuálně dostupných informací se vždy rozhodujeme v týmu, aby to nebylo rozhodnutí jednoho člověka, i když ta konečná zodpovědnost je většinou na primáři oddělení. Posuzujeme ty informace v kontextu a vyhodnocujeme je s ohledem na zdravotní stav člověka, nakolik je nebo není zodpovědný za své chování. Ročně propustíme 7200 lidí, celorepublikově je to asi 60 tisíc lidí z psychiatrických lůžkových zařízení. Jasná šablona na každý případ samozřejmě není. Obecně ve zdravotnictví o hospitalizaci rozhoduje kvalifikovaný a funkčně zodpovědný lékař na návrh lékařů, kteří jsou ošetřujícími lékaři.“

Vzhledem k podobným událostem – myslíte, že podmínky detence, hospitalizace nebo ambulantní péče jsou u nás dobře nastaveny?

„To je složitá otázka do systému. Myslím, že v zásadě máme systém nedobrovolných hospitalizací ošetřen velmi podobně jako většina evropských zemí. Možná můžeme říct, že to, co by se dalo zlepšovat, je aplikace těch zákonů nebo pravidel. Na jedné straně nás vedou k tomu, že jsme velmi opatrní k tomu, koho zadržet bez jeho souhlasu, protože proti tomu je spousta opravných prostředků. Na druhé straně je spousta situací, kdy není možné v psychiatrii pracovat bez hospitalizací bez souhlasu, protože ti lidé jsou často sníženě příčetní nebo nemají dostatečně zachovaný kontakt s realitou, tudíž u nich není rozhodování na základě faktů, ale na základě psychotického prožívání. Někde je to jako u nás, že o takové hospitalizaci rozhodují soudy. My musíme o každé takové informovat příslušný soud do 24 hodin, máme jich přes 2000 ročně. Nemyslím, že je v této chvíli nějak zásadně nutné měnit ta pravidla. Ovšem už po případu ve Žďáru udělalo ministerstvo nějaká systémová opatření. Například to, že když se pacient v rámci ochranného léčení nedostaví ke svému ošetřujícímu lékaři, může to podle novely, která čeká na schválení, ten lékař oznámit policii.“

Drsná zpověď syna zavražděné v Tesku: Maminku ubodala zezadu a všichni se nám jen vysmívají

Kdo má za pacienta s rizikovým chováním zodpovědnost po propuštění z léčebny?

„Každý pacient má především zodpovědnost sám za sebe. I když to zní jako vyviňování. Ale pro nás péče o něj končí propuštěním a předáním do ambulantní péče. Pokud nemá změněný kontakt s realitou a je příčetný, platí, že zodpovídá sám za sebe a za své jednání.“