Vystavujícími jsou Thomas Demand, Lorenz Estermann, Antony Gormley, Mariele Neudeckerová, Julian Opie, Tom Sachs, Thomas Schütte, Rachel Whitereadová a Edwin Zwakman, českou scénu reprezentují Jaroslav Róna a Pavla Sceranková.

Podle informací na webu galerie vystavená díla zviditelňují mnohotvárné vztahy mezi modelem a určitou formou hmotné nebo imaginární reality a různé způsoby, jimiž se modely přibližují originálu, nebo fungují jako originály samy o sobě. Spektrum uměleckých přístupů prezentuje různé role a funkce, které modely zaujímají v praxi soudobého vizuálního umění: prototyp, samostatné dílo, nástroj paměti, sociálního diskurzu nebo prostě jako hračka.

Kurátor říká, že modely jsou zhmotněním imaginárních představ, jež mohou být hravé, často se v nich odráží povaha utopických či jiných světů s vlastními zákonitostmi. Fungují tak podle něj jako prostředek komentáře či kritiky soudobé společnosti.

Jedna z umělkyň, Mariele Neudeckerová, se při vytváření svého modelu - objektu inspirovala příkladem nevšedního uplatnění modulární architektury, výzkumnou stanicí Halley VI situované v extrémních podmínkách Antarktidy. Neudeckerová na Antarktidě strávila měsíc, výsledkem jejího pobytu je soubor objektů a videí, který ukazuje v Rudolfinu.

Malíř a sochař Jaroslav Róna má ve své tvorbě skulptury, které mohou být modely, od počátku 90. let. Nejprve to byly reliéfy připomínající stopy dávno zaniklých civilizací, později takzvané architektony odlité z bronzu a tvořené asambláží různých drobných předmětů. Pavla Sceranková podle modelů dělá videosochy či kinetické objekty. Její Umění nezměřitelných vědeckých otázek I., které představuje v Rudolfinu, působí jako skrumáž prkýnek různých tvarů a velikostí. Při odstupu a pohledu z různých stran ale mohou být květinou či proudem čehosi organického, objekt může diváka zaujmout divokou a vratkou konstrukcí a zdánlivou nestabilitou.