"Víte, o čem je život? O penězích, sexu a lidských mindrácích," řekla mi hned na úvod herečka Jana Šulcová (59). Pak uvařila kafe, nalila minerálku a usadila mě na židli v kuchyni. Začaly jsme si povídat a tabu nezůstalo vůbec nic. Stal se ze mě divák v první řadě sledující skvělé improvizované představení - chvílemi jsem se smála a chvílemi neměla daleko k slzám. Co všechno herečka prozradila o rozvodu s Oldřichem Víznerem (59)? Proč svému vnoučkovi koupila kozlíka a jak se jí líbí natáčení seriálu Horákovi? Bylo období, kdy jste moc nehrála, nikam jste nechodila a lidé nevěděli, co si mají myslet. Co s vámi bylo? "Bylo to období po rozvodu, kdy jsem si myslela, že snad umřu. To, než jsem pochopila, že je vlastně úžasné se rozvést, protože můžu být sama za sebe, mě stálo několik let hrůzy. Dokonce jsem měla tenkrát pocit, že bych snad byla radši na vozíku, jen aby to ty děti nepotkalo. A ze všeho nejstrašnější bylo, že jsem několik let seděla na té židli, co sedíte vy a byla stroj, který šel do práce, pak přišel z práce a devadesát procent veškeré energie mě stálo přetvařování před dětmi, aby moje utrpení neviděly. Všechno se to promítlo do zdravotních problémů a bylo to tak hrozné, že jeden čas jsem vážila čtyřicet kilo." Co byste teď poradila ženám, které čeká rozvodové řízení? "Tak zaprvé: Všechno si musejí odžít. To za ně nikdo jiný neudělá, ale podepíšu jim krví, že ta bolest je jen otázka času. Ovšem ten čas trvá asi třetinu doby trvání manželství." To máte zmapované i statisticky? "Nejen tohle. Víte, jak dlouho se nese drb po Praze? Tři hodiny! Cokoliv vypustím do světa, do tří hodin mi to někdo jiný zavolá. A v pátek se ten interval ještě zkracuje." Co způsobí, že se člověk při rozvodu zhroutí? "U mě to nebylo z lásky k člověku, který mě opustil, protože nemůžu milovat někoho, kdo mě už nemiluje a nechce se mnou žít, ale z rozpadu rodiny, na které jsem si tolik zakládala. A také z toho skandálu, protože mi to hodně lidí přálo a já se jim ani nedivím. Šla jsem z role do role, vypadala jsem, jak jsem vypadala, měla krásné děti a ještě k tomu krásné manželství. Samozřejmě, že řada osobních přátel trpěla se mnou, ale těm jsem opravdu nemohla nabídnout nic než svoje zoufalství. Ženy mají prostě tendenci si v takových chvílích zoufat a myslí si, že ty muže, co je opustili, milují. Ony je ale nemilují! Málokdo však snese pocit, že je "odkopnutej". Změnilo vás to? "Dnes si k sobě už nic negativního nepřipustím a držím se hesla Květy Fialové, že každý den je krásný, i když za tím je velká dřina. Dobrou náladu za vás nikdo jiný neudělá! Nechat se porazit je to nejjednodušší. Chtěla jsem tenkrát napsat knihu Podej mi ruku a přestaň se bát, nemáš čeho. Měl to být takový manuál pro ženy, co dělat a nedělat při rozvodu a po něm. Kdyby se ho držely, zvládly by to s menšími šrámy, i když základní věc zůstává: Je třeba si tu bolest odžít a protrpět stejně jako porod nebo návštěvu u zubaře. Nejde ji přeskočit, protože má svůj význam. Anebo ještě jinak. Není hanba padnout, ale je hanba zůstat ležet. Dnes mám Oldu ráda jako kohokoliv jiného a beru ho jako spolužáka. Lidé si myslí, že jsou na světě proto, aby si lehli na deku a slunili se, ale k tomuhle život není a každý má své lekce." Jak s ním vycházejí vaše dcery? "Olda byl skvělý táta a o naše děti, Terezku a Rozárku, jsme spolu nebojovali. Když se vede válka o děti, je to špatně, protože děti mají jen jednoho tatínka a jiného mít nebudou. Vlastně se ale těm ženským nedivím, že to dělají, protože když je chlap naštve, chtějí, aby aspoň malinko trpěl také a jinak než přes děti na to, bohužel, nemůžou. Víte, do určitého věku jsou všichni chlapi jak přes kopírák. Vemte si třeba ty řeči o tom, že nový vztah nesouvisí s rozpadem rodiny. Ale samozřejmě že souvisí! Když se po dvaceti letech rozvede ženská, udělá to proto, že už má všeho po krk, ale když se rozvede chlap, je to proto, že má velmi dobré kotviště už někde jinde. A jestli někdy přijde nějaký chlap a vymyslí ještě něco pitomějšího, ale alespoň jiného, tak mu přijdu vygruntovat!" Měla jste potom ještě jiné muže? "Měla, ale dnes bych partnera nastálo už nechtěla. Každá normální ženská může lovit tak z devadesáti procent mužské populace. To, co zajímá mě, jsou ale maximálně tři procenta chlapů, ale úplně nejvíc mě zajímá, že jsem sama. Nejsem osamocená, ale ta výsost svobody je úžasná. Vztahy, co jsem měla po rozvodu, přišly asi ve chvíli, kdy jsem nebyla schopná udělat pro ně něco víc, protože všechno je dřina, partnerství, přátelství... Všechno se buduje kamínek po kamínku." Proč si myslíte, že měl takový úspěch film S tebou mě baví svět, kde jste hrála jednu z hlavních postav? "Protože to bylo o dětech a fungující rodině. Každý by to chtěl, ale nikdo pro to nic neudělá. Všichni jsou uspěchaní, ale ber kde ber, rodině a dětem musíte dát svůj čas. Bez toho to fungovat nebude!" Jak jste to zvládala vy, tak vytížená herečka? "Lidé si myslí, že herci na děti nemají vůbec čas, ale není to tak. A když jsme nemohli být s nimi, brali jsme je všude s sebou. Na Silvestra jsme třeba chodili na pochody na Karlštejn, pak jsme si vždycky udělali ohýnek, opekli buřta a potom se šlo slavit. Děti byly pořád s námi a když nás náhodou tři dny neviděly, tak o to víc jsme se jim věnovali potom. Pekli jsme jidášky, holky nosily mouku meluzíně, budili jsme stromky..." A starost o domácnost? "I to se dalo zvládnout. Jednou jsem šla s Květou Fialovou a za výlohou mě zaujala knížka Jak na co a čím v domácnosti. Řekla jsem, že si ji půjdu koupit a Květa mi řekla: "Proč si to kupuješ, vždyť ty jsi to napsala!" Byla jsem známá »leštiklička«. Olda mě málo chválil, ale jednou mi řekl, že všechny ženské okolo, co pozoruje, udělají jen 30 % z toho, co já. A taky že jsem jediná herečka, která umí dát facku, aby mlaskla a nebolela. Někdy si ale říkám, že jsem magor, protože mě baví dřít na zahradě tak, že druhý den sotva udržím hrnek." Jaký vztah mají vaše dcery k tátovi dnes? "Dobrý. Olda bydlí s novou rodinou nedaleko od nás a ještě blíž od nás bydlí jeho druhá manželka, s níž má jedenáctiletou dceru Viktorku. A naše holky se o ní moc hezky starají, jezdí dokonce společně i na chalupu." A co váš vnuk Max? "Je mu pět let a já mu říkám, že je můj celý svět a moje štěstí. Jak se mu Rozárka věnuje, klobouk dolů! A na tom klukovi to je vidět a z toho jsem nejšťastnější. Teď jsem pro něj adoptovala kozlíka, kterého křtil a pojmenoval ho Pavlík. A protože jsme toho kozorožce adoptovali, dostane se do volné přírody a to je skvělé. Jednoho jsem před tím koupila i jeho tátovi, protože kozy prostě miluju. A jednu si teď koupím i pro sebe." Babičku teď hrajete i v novém oblíbeném seriálu Horákovi... "Tam hraju babičku pěti dětí. Když jsem si to přečetla, věděla jsem, že je to dobře napsané, i když s rolí, co hraju, nemám osobně vůbec nic společného. Ve Španělsku to je vlastně nejúspěšnější seriál všech dob. Je o rodině, která se má ráda, ale to samozřejmě neznamená, že nemá problémy a to je to, co lidi zajímá. A ty filmové děti, které hrají v seriálu, zbožňuju a pokaždé pro ně něco mám. Když měly chuť, usmažila jsem jim řízky a udělala bramborový salát. Teď jsem pro ně dokonce pekla i ořechovou bábovku, jenom než vyloupete a nastrouháte ty ořechy... a chystám pro ně ještě další překvapení." Vaši někdejší spolužáci Vítězslav Jandák a Martin Štěpánek to dotáhli až na ministry. Teoreticky jste mohla být také na tomhle postu... "Byly doby, kdy jsem politiku sledovala velmi bedlivě a nikdo z mých známých si dodnes nedovolí zavolat mi v době zpráv, ale upřímně - dnes už to tolik nehltám. Nebo jsem se dřív soukala do džín vleže, aby mi seděly, a dnes mi vadí, když mě škrtí podkolenka. To, co považuju za důležité, je už prostě úplně někde jinde..."