Před pár dny někdo Radku Johnovi (51) rozmlátil auto. "Mám teď určité obavy o rodinu," přiznává jeden z našich nejslavnějších publicistů a spisovatelů. Už dnes si možná dojde pro cenu TýTý za nejlepší publicistický pořad. A příští týden se podle jeho scénáře začíná natáčet krimikomedie. Před pár dny vám vymlátili okna v autě, nic se vám ale z něho neztratilo. Máte strach? Hlavně mám pořádný vztek. Zřejmě to byla odveta za odvysílanou či rozpracovanou reportáž. Někdo zase chce, abych měl strach. Což je ale standardní situace... Máte konkrétní podezření? To ne, ale v hlavě pár podezřelých mám. Každou reportáží někoho naštveme. Ročně je to v pořadu Na vlastní oči tak 150 naštvaných a to už je docela pestrá galerka naštvaných, ne? Je to první "pomsta naštvaného" za těch 12 let, co děláte Na vlastní oči? Těch pomst už bylo hodně. Ukradli mi pět aut, pětkrát se mi vloupali do auta a jednou mi z auta vypustili olej. To bylo nejhorší, kdybych si byl nevšiml při startování kontrolky, bylo by po motoru. To vás musejí mít lidi hodně rádi... Asi to znamená, že to děláme dobře, ne? (smích) Každopádně do smíchu mi při těch pomstách určitě není. A také nejsou příjemné výhrůžky, které mi chodí na mobil nebo poštou. Došlo to až tak daleko, že jste někdy musel mít ochranku? Jo, jednou se to stalo. Když jsem točil reportáž o dealerech heroinu v Ústí nad Labem, kam jsem pak jel na besedu o drogách. Přišla mi výhrůžka, že "dostanu kuličku". Tak mi Nova zajistila ochranku. Oči jsou na Nově od jejích počátků. Nemáte strach z možného konce? Dokud se budou lidi koukat, budeme tam, když se přestanou dívat, skončíme. Je to normální boj o přežití. Kdo se na vás hlavně dívá? Našimi diváky jsou podle "peoplemetrů" vlastně všechny věkové skupiny. I teenageři? V tom "koláči" našich diváků je jich samozřejmě nejmíň. Ale pořád to jsou statisíce lidí. Problém je, že jsou dost klipovití. Jak někdo mluví déle než třicet vteřin, jdou od toho, ať si žvaní... Při jaké sledovanosti vám zabliká červená kontrolka, že je zle? Jsem klidnej jen ve chvíli, kdy se dívá více než čtyřicet procent těch, co mají právě zapnutou televizi. A "Oči" mívají i 50 a více. Pořád všude slyšíme, že jste známý publicista. Jenže jste vlastně ještě publicista, když Oči vlastně už léta "jen" šéfujete? Publicistiku šéfuju od roku 1997, od té doby jsem udělal už asi jen čtyři reportáže, nemám na ně bohužel čas. Ale jinak píšu knihy, scénáře, nějaké cestopisy ze zahraničí, tak jsem pořád i publicista... (smích) Co byste děla, kdybyste na Nově skončil? Mám "rozjeto" několik filmových projektů. Už 14. března se začne na Srí Lance natáčet film Prachy dělají člověka. Pak se bude natáčet i v Praze, ve francouzském Nice a za oceánem v San Francisku. Takže jste si vlastně napsal dovolenou!? Kdepak! Na Nově jsem tak vytížený, že budu štábu doma jen tiše závidět... (smích) O čem je ten film? Producent Jan Nejedlý ho přirovnává ke zlodějským komediím o Dannyho parťácích. Trojici hlavních hrdinů zahrají Tomáš Hanák, Michal Suchánek a Ondřej Vetchý. Při psaní scénáře jsem se nechal inspirovat dvěma pozoruhodnými kriminálními případy z naší novodobé historie. Máte nějaké další filmové nabídky? Jo jo, už mě urgují, abych dodělal scénáře na filmy Bony a klid 2 a Sněženky a machři po 25 letech... Bony a klid už mám v jedné verzi, ale je třeba udělat další. Je to o podsvětí a vekslácích v reálném kapitalismu. Scénář Sněženek a machrů vychází z knihy, kterou jsem napsal s Ivo Pelantem. Říká, se, že Duchoslav jako jediný ze Sněženek nechce natáčet. A vy prý bez něho do toho nepůjdete! Mám signály z produkce, že se Duchoslav tímto způsobem jen zviditelňuje, ale nakonec se asi domluvíme. Ale je pravda, že kdyby kdokoliv odmítl, třeba jen jeden, tak do toho nejdu. V osmdesátých letech jste se proslavil také Mementem, knížkou o drogách. Nešlehnete si občas? (smích) Dobrej fór. Fakt si nešlehám. V minulosti jsem ale pod lékařským dohledem vyzkoušel účinky drog. Abych věděl, jak je to šílený, jak snadno se člověk stane závislákem... Dobře, "nešleháte"si , ale jedete ve víně... To je pravda, víno mám strašně rád. Ale neřekl bych, že jsem expert. Je to obor, který se dá studovat desítky let. A nikdy to člověk nedostuduje úplně. Co říkáte výjevům, jak somelier uchopí sklenku, podívá se proti světlu, přičichne, ochutná a přesně určí odrůdu, pěstitele i ročník... Tyhle poznávačky jsou často švindl. Ve skutečnosti je to tak, že člověk pozná jen víno, které už někdy pil. Zkuste znalci vína zavázat oči, dejte mu deset vzorečků a minimálně u jednoho se splete dokonce i v barvě vína... Viděl jsem, jak se takhle sekli i someliérský mistři! Říká se víno ženy zpěv. Co ten zpěv? Mám absolutní hudební hluch. Mé největší utrpení vždycky bylo, když nás Vladimír Železný všechny nutil zpívat v silvestrovských pořadech. Kdo by odmítl, upadl by v totální nemilost. Když jsme chtěli holt dělat Oči , tak jsme zpívali. (smích) Dneska už nemusíte zpívat? Naštěstí ne! A co ženy? Jak dlouho jste vlastně ženatý se Zlatou Adamovskou? Sedmnáct let, ale žijeme spolu už 23 let! Jaký je návod na tak dlouhý svazek? Absolutní tolerance! Člověk musí být připraven na všechno a dopřát partnerovi všechno. Opravdu manželce tolerujete všechno!? Jo, zatím si všechno tolerujeme. I když neříkám, že několikrát za den neudělá něco, co se mi třeba nelíbí! Jak jste na tom se žárlivostí? Lidi, co pořád řeší, jestli jim partner je nebo není věrný, se trápí zbytečně. Stejně se to většinou nedozvědí a když náhodou jo, tak se trápí ještě víc. To je pak masakr. Nemá cenu to řešit... Tak jo, vy to neřešíte. Jste věrný? I kdyby gentleman nebyl věrný, nesmí to prozradit, protože by tím kompromitoval jinou osobu. Nemá cenu ptát se partnera, jestli vám je věrný. Má cenu ptát se, zda s vámi chce, nebo nechce být! Pro mě je určitě důležitější - než vědět o věrách nebo nevěrách jakékoliv partnerky - napsat dobrý scénář. (smích)