Co se tenkrát stalo?

„Táta byl ve špatnou dobu na špatném místě. Při přecházení silnice ho srazilo policejní auto. Prý jeli k případu, ale bez houkačky.“

Je pravda, že se tak stalo den před Štědrým dnem?

„Ano...“

Dá se s tím vůbec vyrovnat?

„Vyrovnat? Dá se s tím naučit žít. Člověk si zvykne na všechno, což mě někdy dost děsí.“

Pojďme k něčemu veselejšímu. Vzpomenete si někdy, jak jste během studií obsluhovala za barem?

„Občas. S dalšími kolegy jsme se často vsázeli, co si host dá. Nebylo těžké to uhodnout. Nejčastěji chodili Angličané ve skupinkách, a jejich cílem bylo vypít maximum piva a také panáků a poznat hezký holky.“

Zkoušeli to na vás?

„Když pracujete v baru, stáváte se v jistém stupni opilosti veřejným majetkem. Měli jsme sice statné vyhazovače, ale jednomu hodně neodbytnému zahraničnímu opilci jsem to pivo na hlavu nakonec stejně vylila. “

Dostávala jste dobrá dýška?

„Někdy byla opravdu luxusní! Před deseti lety bylo v Praze pro cizince lacino a oni rozhazovali ve velkém, to už teď prý neplatí.“

Řekla bych, že jste jedna z mála žen, které se muži nejprve dívají do očí… Pátrala jste někdy po svých kořenech?

„Příjmení je počeštěné a pochází z Holandska. Dědův rod snad přišel právě odtamtud a vyráběli, jak jsem se doslechla, habánskou keramiku na Moravě.“

Cítila jste se někdy tady v Česku jako cizinka?

„To ne, ale při nákupech na mě často mluví anglicky. Ve Španělsku i Izraeli si dokonce mysleli, že jsem jejich.“

Do Izraele jste se vypravila za úchvatnými památkami?

„Ten hlavní impuls byl jiný. Byly levné letenky, tak jsem se sebrala a bez zajištění čekoholiv odletěla. Nakonec jsem tam opět pracovala za barem a co jsem vydělala, to jsem hned utratila. Na dva týdny jsem se podívala do Egypta, cestovala po Izraeli.“

Je pravda, že jste jeden čas chtěla být jeptiškou a žít v klášteře?

„Když jsem byla malá, zamilovala jsem se do kostela a kněze. Líbily se mi ty hábity, že bych bydlela na faře. Být jeptiškou se zdálo atraktivní… V pubertě jsem od toho ale záhy upustila.“

Kdy jste si vzpomněla, že chcete být herečkou?

„Na DAMU jsem šla jen tak z legrace, kdyby mě nevzali na první pokus, další bych už asi nezkoušela a šla třeba na mezinárodní vztahy nebo práva.“

Dělá vám dobře, když vás lidé na ulici poznávají?

„Komu by to nečinilo radost? Ještě příjemnější ale je, když vás lidé poznávají rádi. V tomhle má televize obrovskou sílu. Nemusíte nic moc umět, stačí se prostě na obrazovce pravidelněji vyskytovat a hned jste populární.“

Proto jste vzala produkční Vandu v seriálu Dokonalý svět?

„Vanda byla skvělá! Práce ji totálně pohltila a ona uvěřila, že lze naplánovat naprosto všechno − i vlastní dítě, přestože neměla chlapa. Chtěla se jen jednoduše spolehnout na dárce.“

Není to trochu šílené?

„Není. Mám kolem sebe čtyřicetileté ženy, co touží po dítěti, partner není a biologické hodiny netikají, ale bijí na poplach. Já je naštěstí zatím neslyším.“

Obvykle se ženy po třicítce uklidní, myslí na rodinu, ale vy působíte spíš jako puberťačka…

„Třeba jsem opožděná… Je pravda, že moc neplánuju, neřeším. Když něco musím udělat, zpravidla to neudělám, protože se mi nechce. Tedy s výjimkou hraní. To bych byla rychle bez práce.“

Řešíte věci víc srdcem?

„Sice všechno hodně analyzuju, ale rozumem toho stejně moc nevyřeším. Lepší je spolehnout se na srdce a ženskou intuici. Ta mi říká skoro všechno.“

Prozradí i úmysly muže, který za vámi přijde?

„Nedělejme si iluze, skoro každému jde jen o jedno. Prvotní zájem o ženu je zkrátka sexuální. Chlap se do vás nezamiluje proto, že umíte skvěle počítat nebo perfektně ovládáte historii. Prvně se dívá. Muži si ženy vybírají jako svůj doplněk. Myslím si, že vedle sebe nepotřebují chytré ženy. Důležitější je pro ně krása a mládí.“

Čeho si obvykle všimnete na chlapovi jako první?

„Jak působí, jak je chytrý, zábavný, sečtělý. Zajímá mě jeho charakter.“

Vám je vážně jedno, jak vypadá?

„Není, jen muže vnímám komplexněji než oni nás.“

Promiňte, ale když vás tak poslouchám, vy jste rozvedená?

„Ano. Ale co si pamatuju, mluvila jsem takhle i před sňatkem. Rozvod to neovlivnil.“

Proč jste se rozvedla, byla to jen studentská láska?

„Nebyla, ale udělali jsme dost školáckých chyb.“

Věříte ve vztah na celý život?

„Pokud oba udělají strašně moc kompromisů, nějakým způsobem to fungovat může.“

Nějakým způsobem?

„Nemyslím si, že spojení muže a ženy je předurčeno k harmonii, každý má jiné priority. Ale nechci tu teoretizovat, protože já sama jsem dlouhodobými vztahy nepolíbená.“

Proč jste neměla delší vztahy?

„Asi jsem ještě nepotkala nikoho, s kým by mi bylo lépe než samotné… Vím, nejsem nejjednodušší partner. Hodně pracuju, často nebývám doma a kolem svých protějšků rozhodně netancuju.“

Kdy jste spokojená?

„Třeba teď. Mám kafe, čaj a leží tu má kolie Jonáš. Mám díky němu řád a živočišné teplo.“

Kdo se o pejska stará, když jste pryč nebo v divadle?

„Maminka. Je už v důchodu, bydlí za rohem a ráda si ho bere. Často ho vodím i do divadla.“

Dívá se na vás maminka v TV?

„Nejen dívá. Hned mi volá a chválí mne nebo kritizuje.“

Jak snášela, že jste v osmnácti vylétla z hnízda?

„Jsem nejmladší ze tří dětí, nesla to těžce, ale vyrovnala se s tím. I když je pravda, že by mě nejraději vodila na záchod ještě dnes. Ale zaplať pánbůh za to, nikdo jiný už mě tak jako ona milovat nikdy nebude.“

Jenže neleze to občas na nervy?

„Vztah matka a dcera je jeden z nejkomplikovanějších na světě. Máme se rády, ale někdy bychom se tou láskou snad snědly.“

Když se potřebujete uklidnit nebo vybrečet, kam jdete?

„Ráda si pobrečím sama, nejsem svěřovací typ. S nikým se moc neradím a co chci udělat, udělám. To ale neznamená, že nemám žádné přátele.“

Myslíte si, že jsou dnes lidé spíše dobří, nebo špatní?

„Takhle černobíle neuvažuju. Každý z nás se občas nezachová správně, i když si to v danou chvíli třeba ani neuvědomí. Je to nedostatek empatie, inteligence, přemíra egoismu. Nebo může být člověk zoufalý a začne kolem sebe kopat.“

Mluvíte z vlastní zkušenosti?

„Každý občas pronese nebo udělá něco, co druhého zraní. Nejsem výjimka.“

Fotogalerie
5 fotografií