Z fotografie, kterou Simona farmářovi Josefovi poslala byl zpočátku nadšený. „Ta se mi moc líbí, hned bych po ní vlítl,“ rozplýval se nad Simonou Josef. To byla od něj velká poklona, jelikož všechny ostatní nápadnice sprostě zpourážel.

Ale jakmile došlo k jejich prvnímu setkání, obrátil o stoosmdesát stupňů. „Ta praštěná ženská, to je neštěstí,“ naříkal. Jeho vyvolená Simona na rande totiž přišla s panákem v ruce, cigaretou u pusy a při chůzi se kymácela, jakoby by byla totálně namol.

Na kráse ji nepomohly ani oteklé tváře a rudé fleky kolem nosu, kterými se často pyšní alkoholici. Špinavé kalhoty na kolenou a od mastnoty flekatá bunda také nebyly tou její nejlepší volbou z šatníku.

Místo kabelky dotáhla na schůzku batoh, který už léta neviděl pračku, a rozdávala rozumy o filckách a jiných potvorách. Zatímco ona se na židli kymácela, hulvát Josef se naopak klepal.

Jeho nápadnice si mysleli, že je mu zima, ale zanedbaná Simona měla jasno. „Je to těžkej notorik. Jelikož jsem notorik, tak to můžu posoudit,“ přiznala bez okolků Simona, která byla z Josefa velmi zklamaná. Trapné setkání musela jít rozdýchat bokem na houpačku. Tam se posadila takovým stylem, že by ji snad kdejaký kolemjdoucí daroval z lítosti pětikorunu.