18°C
Nedávno jsem se zúčastnila menšího honu na lišku za Prahou. A ucítila právě tam první pohyb dítěte. Jelikož jsem těhotná, nemohla jsem se, bohužel, zúčastnit honu aktivně.
Škoda, protože koně miluju a jezdím na nich od svých pěti let. Tentokrát jsem ale musela sedět v kočáru zabalená v dece. I tak jsem naplno vnímala tu lehce depresivní, ale přesto krásnou přírodu kolem sebe.
Snad nikdy předtím jsem tak intenzivně necítila, jak les voní podzimem. Neuvěřitelné. Když jsme na chvíli zastavili, abychom se porozhlédli po krajině a všude kolem ticho a klid, ucítila jsem mírné chvění v bříšku.
Následný pocit štěstí a nadšení z toho, co se vlastně právě děje, byl nádherný. Jen jsem si v duchu říkala, jak je všechno vlastně relativní. Člověk by si měl uvědomit, co je v životě opravdu důležité a co nestojí za řeč. Přihlouplé hádky opravdu nejsou ani trochu podstatné.
Vaše Ornella.
Beztak jí bublalo ve střevech 
