Rus odsouzený za bestiální vraždu seniorky byl propuštěn z vězení do války. Už podruhé
Bývalý ruský trestanec odsouzený za vraždu, který se dostal z vězení odchodem do války proti Ukrajině v řadách ruských žoldnéřů, byl po návratu z války proti Ukrajině znovu odsouzen - za vraždu penzistky. Teď jej znovu propustili z trestanecké kolonie, protože podepsal kontrakt s ruským ministerstvem obrany, a znovu jej poslali do války proti Ukrajině. V trestanecké kolonii nestrávil ani půl roku, napsal server Meduza.
„Je to pravděpodobně první případ, kdy zverbovaný trestanec podruhé uniká odpykání trestu odesláním na bojiště,“ napsal zpravodajský kanál Ostorožno, novosti s odvoláním na dopis ředitele trestanecké kolonie. Ten pozůstalé po zavražděné penzistce informoval o osvobození jejího vraha, který měl podle verdiktu vyjít na svobodu až v roce 2046.
Nyní devětadvacetiletý Ivan Rossomachin byl původně odsouzen v roce 2020 za vraždu ke 14 letům za mřížemi. Z věznice vyšel po dvou letech krátce po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, protože se přidal k soukromé žoldnéřské armádě zvané Wagnerova (v ruském přepisu Vagnerova) skupina. Loni na jaře se vrátil do rodné vsi v Kirovské oblasti na severu evropského Ruska, kde budil strach a hrůzu.
„Vaňka jde, v jedné ruce má pivo, v druhé vidle, sekyru, nůž. Jde a řve: 'Všechny zabiju, podříznu celou rodinu!' Po nocích nespíme,“ sdělila místní televizi jedna z vesničanek. Šéf místního podniku se obrátil na policii, protože lidé se báli jít do práce. Policejní náčelník slíbil, že policejní hlídka bude nepřetržitě střežit ves, ale několik dní po zveřejnění reportáže Rossomachina zadrželi pro podezření z vraždy důchodkyně.
Letos v dubnu jej soud v Kirovu na severu evropského Ruska poslal na 22 let za mříže za to, že znásilnil a mimořádně krutě zavraždil pětaosmdesátiletou ženu. Kauza vyvolala mimořádnou pozornost, protože se stala jedním z prvních známých případů „recidivy“, kdy se zločinu znovu dopustil někdejší trestanec omilostněný prezidentem Vladimirem Putinem po zverbování do války proti Ukrajině.
Původně trestance do války verbovala ve vězeních jen Wagnerova skupina, v současnosti tak činí i ministerstvo obrany.
Rok po velké výměně vězňů mezi Ruskem a Západem vyzvala skupina propuštěných, aby se nezapomínalo na politické vězně v Rusku a v Bělorusku. Při všech jednáních s těmito zeměmi by měl být osud politických vězňů na prvním místě, vyzval dnes na tiskové konferenci mimo jiné ochránce lidských práv a spoluzakladatel sdružení Memorial Oleg Orlov.
Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost ruského Podniku pro správu majetku v zahraničí, která se týkala jeho zápisu na vnitrostátní sankční seznam českou vládou. Podnik známý jako Goszagransobstvennosť v Česku provozuje a spravuje mnoho nemovitostí, které jsou majetkem Ruska. Proti rozhodnutí se může bránit ústavní stížností.
Ruský prezident Vladimir Putin dal najevo, že na Ukrajině nadále platí cíle a podmínky, jak je formuloval loni v červnu. Tehdy požadoval, aby Ukrajina stáhla svá vojska ze čtyř ukrajinských oblastí – Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské, které nyní Rusko částečně okupuje, a aby se Kyjev zavázal, že zůstane mimo vojenská spojenectví a nepořídí si jaderné zbraně, uvedla ruská redakce BBC.
Server BBC v dubnu psal, že vězni verbovaní ruskými úřady do bojů na Ukrajině přežívají na frontě ještě kratší dobu, než tomu bylo u trestanců působících v řadách Wagnerovy skupiny. Vyskytují se i případy, kdy vězni umírají v prvních dvou týdnech po odjezdu z nápravného zařízení, což svědčí o tom, že se jim nedostalo ani základního výcviku.
V dobách, kdy na Ukrajinu posílala trestance Wagnerova skupina Jevgenije Prigožina, který zahynul při záhadné letecké katastrofě krátce po vzpouře proti Moskvě, absolvovali vězni dva týdny výcviku a pět a půl měsíce v přední linii. Poté následovalo propuštění na svobodu. Na to ale v mnoha případech nedošlo. Polovina wagnerovců, jejichž úmrtí se podařilo BBC zdokumentovat, zemřela do tří měsíců od podepsání smlouvy.
Vězni zrekrutovaní ministerstvem obrany do trestaneckých oddílů zvaných Štorm-Z měli ve zdokumentovaných případech ještě menší výdrž. Polovina všech padlých zemřela během prvních osmi týdnů na frontě.
