Viktoria porodila v bunkru, z Kyjeva pak uprchla. Bojí se, že válka nikdy neskončí
35letá Viktoria porodila svého syna v bunkru jen den po zahájení invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Tehdy začínalo těžké ostřelování. Kvůli bezpečnosti svého syna se nakonec rozhodla Ukrajinu opustit, zanechala však za sebou mnoho příbuzných, píše britský deník The Guardian. Popsala, jaké těžkosti prožívala na začátku války, jak se přesouvala do bezpečí a jak jsou na tom nyní její příbuzní.
35letá Viktoria porodila svého syna krátce po začátku ruské invaze na Ukrajinu. „Den poté, co jsem porodila Fedira, začalo těžké ostřelování okolo Kyjeva. Bydleli jsme poblíž Irpině a Buči,“ uvedla Viktoria.
Když Rusové začali ostřelovat i jejich bydliště, rozhodli se s manželem odejít. „S manželem jsme se sbalili, aniž bychom věděli, kam jedeme,“ řekla Viktoria. Malý Fedir spal ve své posteli pouhé čtyři dny.
Nakonec se vydali do Lvova, ukrajinského západního města. „Cesta do Lvova trvala 17 hodin. Moje první zkušenost s mateřstvím byla taková, že jsme nemohli zastavit, a tak jsem se učila krmit a přebalovat Fedira na zadním sedadle auta. Cestou jsme viděli vojenské kontroly, tanky. Připadalo mi to neskutečné,“ popsala mladá matka.
Ve Lvově však bylo těžké najít bydlení, protože tam bylo mnoho vysídlených lidí. „Po příjezdu do Lvova bylo těžké najít byt k pronájmu. Město bylo plné vysídlených lidí. Jelikož se můj manžel narodil v Ruské federaci, majitel, kterého jsme nakonec našli, požadoval dvojnásobnou zálohu. Zaplatili jsme, bylo to lepší než se vracet,“ podotkla Viktoria.
„Válku nám připomínalo všechno. Zprávy, bomby, zavřené obchody, lidi o tom mluvili. Ale tehdy jsme si stále mysleli, že válka může za pár měsíců skončit,“ vzpomínala.
Útěk z Ukrajiny
„Byli jsme tak šťastní, že máme Fedira. Kdybychom ho neměli, zbláznili bychom se. Byl naším zdrojem radosti a štěstí,“ řekla Viktoria. „Měsíc jsme neměli kočárek. Ve Lvově sněžilo, tak jsme ho nosili jen v kabátech.“
A právě jejich malý syn je přiměl k tomu přesunout se do bezpečí. „Zůstali jsme ve Lvově tři měsíce, pak jsme se vrátili do Kyjeva, ale když kolem října 2022 začaly výpadky elektřiny, topení nebo vody, rozhodli jsme se odejít. Bylo těžké se takhle starat o dítě,“ uvedla.
Následující měsíc se rodina přesunula do Polska. „Nerozhodli jsme se Ukrajinu opustit, ale byli jsme k tomu donuceni,“ upozornila. „Můj manžel směl odejít jako pečovatel o mého otce, který je zdravotně postižený.“
Cesta dále vedla do Francie. „Dále jsme jeli do Francie, ale auto nám ukradli. Brali jsme to jako znamení, že to pro nás není to pravé místo. Někteří přátelé ve Spojeném království nám pomohli požádat o vízové formuláře,“ popsala Viktoria.
Nakonec se však rodina usadila ve Velké Británii. „Do Londýna jsme dorazili v březnu minulého roku. Všichni byli přátelští, vstřícní a otevření. Můj manžel po absolvování kurzu dostal nějakou práci na projektech ve filmové produkci,“ sdělila. Její otec se ale na Ukrajinu vrátil.
Matka zůstala v Záporoží
Přestože je nyní Viktoria již v bezpečí, na Ukrajině zůstala také její matka, o kterou má strach. „I když válka byla daleko, cítili jsme její blízkost. Každé ráno jsem se dívala na zprávy. Moje matka žije v Záporoží, 40 mil od fronty, takže neustále kontroluji, zda je v pořádku,“ řekla Viktoria.
Strach o matku a ostatní rodinné příslušníky se ještě prohloubil v období okolo Vánoc. „Fedir byl tak šťastný, když během Vánoc viděl světla a dekorace na Regent Street. Bylo hezké být v bezpečí a daleko od války. Ale nemohla jsem se ubránit myšlence, že nejšťastnější lidé na světě jsou ti, kteří mohou slavit se svými rodinami. Myslela jsem na svou hlučnou rodinu, jak sedí okolo dlouhého stolu. O tom jsou Vánoce,“ svěřila se Viktoria.
Na Nový rok ji zvuky ohňostrojů připomínaly ostřelování. „Vždycky, když jsem na Nový rok slyšela ohňostroje, myslela jsem si, že jsou to bomby a že se ostřeluje. Věděla jsem, že je to hloupé, ale takhle přemýšlel můj mozek,“ popsala.
O válce se svým synem zatím mluvit nebude. „S Fedirem jsem o válce nemluvila. Mnoho věcí si uvědomí, až vyroste, ale zatím mu nechci říkat děsivé věci. Žije dobrý život, zajímavý život,“ podotkla Viktoria.
Hodně času rodině zabralo také shánění bytu. To se jim s příchodem Nového roku nepodařilo, protože pronájmy byly příliš drahé a hrozilo, že by přišli o všechny úspory. Proto se přesunuli do Německa do města Dortmund. „Doufáme, že se do Velké Británie vrátíme zhruba za rok, až Fedir bude moci jít do školky a já budu moci také pracovat,“ řekla Viktoria.
Porod v bunkru
Vzpomínala také na dobu před dvěma lety, kdy byla nucena porodit v bunkru. „Když se ohlédnu zpátky a vzpomenu si na porod v bunkru, zdá se mi to neuvěřitelné. Jako by se to stalo někomu jinému, jako bych to nemohla být já. Někdy se cítíme provinile, že žijeme normální život. Život mé rodiny na Ukrajině je velmi odlišný. Moje máma jako inženýrka pomáhá lidem zajistit topení a vodu,“ řekla Viktoria s tím, že její matka teď nechce opustit ty, kterým pomáhá.
„Druhé výročí války bylo těžké. Snažila jsem se připravit na Fedirovy narozeniny, ale můj instagramový feed mi připomněl všechny emoce před dvěma lety - úzkost, zoufalství, smutek. Rozplakalo mě to. Mám pocit, že válka může trvat 10 let nebo déle. Obávám se, že se už nikdy nevrátím na mírumilovnou Ukrajinu. Nebo se bojím toho, že Fedir nebude vyrůstat se svými příbuznými, bratranci a prarodiči,“ svěřila se Viktoria.
„Moje babička mi vyprávěla o svém dětství za druhé světové války a já si říkala, jak si pamatuje tolik detailů? Teď už chápu. Ten den si budu pamatovat až do konce svých dnů,“ ptala se sebe sama Viktoria.
Nicméně její syn jí pomáhá překonávat těžké myšlenky. „Ale zajistili jsme, aby měl Fedir skvělé druhé narozeniny. Šli jsme na krásnou procházku, popíjeli čaj a Fedir byl velmi šťastný, když jsem mu upekla mrkvový dort. Fedir mi pomáhá vidět, že život jde pořád dál, že jsou stále důležité věci. A co může být důležitějšího než tento malý nový život?“ zakončila své vyprávění.
Ukrajina pokročila v klíčových reformách, zbývající přístupové kapitoly by mohly být otevřeny do konce letošního roku. Ve své pravidelné hodnotící zprávě o pokroku jednotlivých kandidátů na členství v EU to dnes uvedla Evropská komise. Ukrajinská vláda již dříve naznačila, že jejím cílem je uzavřít přístupová jednání do konce roku 2028. Komise je podle svých slov připravena tento podle ní ambiciózní cíl podporovat, nicméně k jeho dosažení je podle unijní exekutivy nutné urychlit tempo reforem, zejména v oblasti právního státu.
Ukrajinské speciální síly se zapojily do těžkých bojů ve strategickém Pokrovsku na východě země, potvrdila dnes vojenská rozvědka bránící se země. Ruské ministerstvo obrany v Moskvě uvedlo, že ruští vojáci pokračují v ničení obklíčených ukrajinských jednotek ve městě, kde prý už ovládli desítky budov.
„Pokračují tvrdé boje s ruskými okupanty,“ uvedla o situaci v Pokrovsku ukrajinská vojenská rozvědka HUR. Příslušníci speciálních sil podle ní zajistili pozemní koridor, umožňující zásobování obránců města, a nyní se snaží nepříteli znemožnit ostřelování zásobovacích tras.
Rada Evropské unie schválila pátou platbu pro Ukrajinu ve výši 1,8 miliardy eur (přibližně 44 miliard Kč) z takzvané ukrajinské facility neboli nástroje pro Ukrajinu. Napadená země podle dnešního prohlášení Rady EU pokračuje v reformách, kterými unie vyplácení financí z nástroje podmínila. Peníze mají podpořit makrofinanční stabilitu a fungování veřejné správy Ukrajiny, která se od roku 2022 brání ruské invazi.
„Tato částka odráží úspěšné splnění devíti kroků požadovaných pro pátou platbu a jednoho zbývajícího kroku ze čtvrté platby,“ uvedla Rada EU, která zastupuje členské státy. Doplnila, že schválení další pravidelné čtvrtletní platby reflektuje reformy například v oblasti soudnictví, boje proti korupci, finančních trhů, místních samospráv nebo energetické politiky.
