Ruský sociolog: 70 procent Rusů očekávalo jadernou válku, „speciální operace“ je uklidnila

Centrum Levada je respektovaný, nezávislý výzkumný ústav, režim jej označil za „zahraničního agenta“ - podobně jako většinu na režimu nezávislých entit a osob. Jestli někdo dokáže v Rusku dělat důvěryhodné, v rámci možností objektivní průzkumy veřejného mínění, je to Levada. Gudkov je v jeho čele od smrti zakladatele Jurije Levady roku 2006. Nyní vystoupil v podcastu Nové Gazety.

Ke druhému výročí zahájení plné invaze na Ukrajinu (24. 2. 2022) připomněl postoje ruské veřejnosti. „Šok to byl jen pro určitou skupinu lidí, pro ty, kteří byli v opozici a protiválečně naladěni. Pro většinu populace to však nebylo nic nečekaného, protože lidé na to byli připraveni,“ argumentuje Gudkov.

„Očekávání rostlo zhruba od roku 2014, po anexi Krymu a skryté hybridní válce, jak se tomu někdy říkalo, v Donbasu. Stále větší konfrontace se Západem, vzájemné sankce. Na diskusních skupinách, na fokusních skupinách, které jsme pořádali, lidé říkali, že ‚už jsme vstoupili do třetí světové války‘, ale zatím je to stále jen studená fáze, informační válka. Ale očekávání té opravdu velké, to znamená jaderné války, světové války, bylo mimořádně silné. Více než 70 % se jí obávalo, očekávalo ji a myslelo si, že přijde. Takže když to skutečně začalo, tak dokonce došlo k určitému uklidnění, k určité úlevě, protože ta speciální operace, jak ji oficiálně nazvali propagandisté a Putin, je prý časově a teritoriálně lokalizovaná vojenská akce. A většina lidí si v prvních dvou třech měsících byla jistá, že to bude velmi rychlá operace, Putinův blitzkrieg, a všechno skončí rychlým vítězstvím Ruska.“

K tomu však nedošlo, ze tří týdnů se staly nejprve měsíce, pak roky… „S postupem času přišel určitý stav zmatení, strachu, obav, který se zvláště zintenzivnil po podzimní mobilizaci v roce 2022,“ pokračuje sociolog. Další rok však, když se Ukrajincům nepodařilo zopakovat průlomy protiofenzivy a fronta se víceméně ustálila, přinesl ruské společnosti jisté uklidnění.

„Do popředí vystupují pocity hurá-patriotické, militaristické, imperiální, hrdost na Rusko a uspokojení. Převážně to charakterizuje hlavně velkou část obyvatelstva loajálního k současné vládě - jde asi o 60 %,“ uvádí Gudkov. „Lidé jsou totiž extrémně závislí na zdrojích informací, na konstrukci reality, kterou vytvářejí média. Prokremelské federální televizní kanály podávají uklidňující obraz: ‚všechno jde podle plánu, všechno je tak, jak má být, vyhrajeme a tak dále‘. Menší část respondentů, asi 18 %, se obrací spíše k alternativním zdrojům informací: YouTube, kanály na Telegramu, sociální sítě… A tato část respondentů častěji zažívá negativní pocity: deprese, frustrace, trauma.“

Militaristická, imperiální, velmocenská kultura má v Rusku delší trvání. Gudkov to mapuje od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. „Z 33 let postsovětské existence vedlo Rusko války různé intenzity asi 18-20 let: dvě čečenské války, válku s Gruzií a válku v Sýrii. Ale také od roku 2014, po Krymu a Novorusku (Donbasu, pozn. red.), je zde vše ve stavu války, propagandy a hurá-patriotické konfrontace se Západem,“ shrnuje sociolog. „Za vší tou vlasteneckou propagandou je samozřejmě kult násilí, kult síly jako podmínka sebepotvrzení a povznesení většiny obyvatelstva. Obyčejnému člověku to lichotí.“

A lichotí to i většině mladých. Gudkov zmínil dlouhodobý výzkum ruské mládeže, který zahájil ještě v posledních letech komunismu. „Koncem 80. let, v době perestrojky a na počátku Gajdarových reforem, mladí lidé projevovali prozápadnější, demokratičtější postoje, větší toleranci, odmítání autoritářství, násilí atd. Ale následné průzkumy, a my jsme je několikrát opakovali, ukázaly, že je to iluze. V rozporu se všemi tvrzeními klasické sociologie, že ke změnám dochází s výměnou generací, u nás ke změnám nedochází, nebo nejsou tak závažné či zásadní,“ konstatuje výzkumník.

„Mladí lidé se skutečně ukazují jako vzdělanější, s většími komunikačními schopnostmi, schopností používat nejrůznější technologie, lépe znají cizí jazyky. Problémem však nejsou postoje, s nimiž mladí lidé vstupují do života, ale to, co s nimi dělají stávající instituce. Mladí lidé totiž po určité době ztrácejí své prozápadní, demokratické postoje a přejímají postoje starší generace. Přijímají všechnu tu vlasteneckou a velmocenskou rétoriku a ideologické postoje. Mezi mladými a staršími věkovými skupinami jistě existuje názorový rozdíl, ale není zásadní. Nemluvíme tedy o generační propasti, ale pouze o určité škále názorů, kde jeden pól představují mladí a druhý důchodci,“ shrnuje Gudkov bádání svého ústavu. Například akce ruské armády na Ukrajině podporuje mezi mladými 61 procent respondentů, zatímco mezi lidmi staršími 55 let 70-80 procent.

Navalnyj? Popularita se nezmění

Centrum Levada ještě nedokončilo průzkumy k úmrtí disidenta Alexeje Navalného, Gudkov se však nebojí předvídat, jak dopadnou: „Už teď mohu říci, že většina obyvatelstva bude mít k této události lhostejný nebo negativní postoj a bude podporovat oficiální verzi. Tak tomu bylo i dříve.“

Nejvyšší podporu měl Navalnyj v letech 2011-2012, během masových protestů proti Vladimiru Putinovi v Moskvě. Tehdy Navalného aktivity schvalovalo a podporovalo 41 až 45 procent lidí.

„Poté však začala kampaň za jeho diskreditaci, snaha o jeho odsouzení a celá řada soudních procesů. Především snahou televizní propagandy začala klesat jeho popularita, která se v letech 2015-2017 propadla na pár procent,“ vzpomíná sociolog. „Vezmeme-li například průzkum z prosince 2016, šest procent lidí Navalného schvalovalo, 41 procent neschvalovalo,“ dodal. A 39 % tehdy odpovědělo, že o něm neslyšelo či neví, pro dalších 14 % bylo těžké jednoznačně odpovědět.

Proč se Navalnyj vrátil po otravě do Ruska? Přiletěl smrti naproti! Dcera ho nepřemlouvala

Po skandálu s otravou novičokem souhlas a podpora poměrně výrazně vzrostly - až ke 20 % v září 2020. „Zároveň však vzrostl negativní postoj - 50 % respondentů se k němu stavělo odsuzujícím a celkově nelibým způsobem a hodnotilo ho v souladu s propagandou jako dobrodruha, podvodníka apod. Byla proti němu vedena velmi účinná politika diskreditace a očerňování.“

Pak poněkud povědomí o opozičním politikovi, byť nejznámějším, pokleslo. „Nyní si myslím, že tato událost vyvolá novou vlnu, ale těžko říct, jaký bude postoj. Přesto soudím, že bude zhruba stejný jako dříve. To znamená, že většina lidí bude lhostejná, asi 20 % bude znepokojeno a šokováno. Třicet procent z toho bude mít škodolibou radost,“ uvedl Gudkov pro Novou Gazetu.

Co se nynější popularity Kremlu týče, lednový průzkum Centra Levada ukázal 85% podporu pro činy prezidenta a 77% souhlas s činností ruských ozbrojených sil na Ukrajině. „To vše je velmi blízko průměru za dva roky konfliktu,“ konstatuje pondělní report.