14°C
Přihlásit se nebo registrovat
Boj s diktaturou se nezřídka jeví jako boj s větrnými mlýny – ovšem Kreml na rozdíl od větrného mlýnu skutečně bojuje s takovými, kteří si na něj troufají otevírat ústa. Bojuje ostře a zákeřně, jak ukazuje rostoucí počet podezřelých úmrtí v řadách demokratické opozice, médií a neziskových organizací. Kdo další může být na řadě po Alexeji Navalném (†47)? Politických vězňů v Rusku není málo.
Lidskoprávní organizace Memorial (v Rusku už zakázaná) aktuálně registruje v Rusku 255 politických vězňů plus 421 vězněných kvůli náboženství, dalších 625 pak perzekvovaných jinak než vězněním. Projekt OVD-Info dokonce uvádí 1126 lidí zbavených svobody v případech s nějakým politickým rozměrem. Za minulé roky, zejména od vypuknutí plné invaze na Ukrajinu, tato čísla výrazně vzrostla. Političtí vězni nezřídka trpí nepřiměřenými podmínkami, častým zavíráním na samotku či nejrůznějšími praktikami týrání a mučení.
„Kdybych si měl tipnout, kdo bude další, tak myslím, že jména jako Navalnyj a Kara-Murza jsou první na ráně. I když bych strašně chtěl, aby to tak nebylo,“ předpovídal v říjnu novinář Josef Pazderka, dřívější moskevský korespondent České televize, v podcastu ČRo Na Východ!. „Jestli se záhadně otráví jídlem nebo nějaký patriotický vězeň vezme spravedlnost do svých rukou nebo záhadný incident… Myslím, že zrovna tito dva lidé mají terč na čele asi úplně nejvíc.“
Vladimir Kara-Murza (42) má s Alexejem Navalným mnoho společného. I on mohl být relativně v klidu v cizině, i on má děti na Západě – a místo toho skončil v sibiřském vězení. I jeho tam mučí častým zavíráním na samotku.
A i za něj se rozhodla mluvit manželka. „Putinův režim mého manžela uchvátil jako osobního nepřítele. Manžel byl v opozici vůči tomuto režimu od nástupu Vladimira Putina k moci a podílel se na kampani za zavedení Magnitského sankcí zaměřených na osobní postihy porušovatelů lidských práv,“ popsala Jevgenija Kara-Murzová Blesk Zprávám, když v říjnu 2023 navštívila Prahu. Převzala v zastoupení cenu za odvahu od Fora 2000 z rukou šéfa Senátu Miloše Vystrčila.
Oproti Navalnému, který se vypracoval jako bloger, začínal Kara-Murza v klasické novinařině v předních nezávislých médiích Ruska. S politikou začal roku 2010, rok po vraždě Sergeje Magnitského v moskevském vězení. „Tuto práci zahájil společně se svým přítelem a kolegou Borisem Němcovem. Sám Boris byl zavražděn v únoru 2015,“ připomněla Kara-Murzová.
A šli po něm titíž agenti jako po Borisu Němcovovi a Alexeji Navalném, jehož otrávili novičokem. „Manžel byl poprvé otráven v květnu 2015. Skončil v kómatu s mnohočetným selháním orgánů. Měl štěstí, že přežil. Znovu se učil chodit,“ uvedla Jevgenija Kara-Murzová. „Ale pokračoval ve své práci a byl znovu otráven v roce 2017. Ruské orgány důsledně odmítají zahájení vyšetřování těchto útoků. Ale nezávislá investigace redakcí Belllingcat, The Insider a Der Spiegel zjistila, že manžela sledoval tentýž tým agentů FSB, který sledoval Borise Němcova před jeho zavražděním a který byl zapleten do otravy Alexeje Navalného.“
Po loňském zahájení invaze v plném rozsahu se Kara-Murza hlasitě ozýval, v několika projevech vyzýval k ustavení mezinárodního tribunálu, označil činy ruské armády za válečné zločiny… A v dubnu byl zatčen. Rok strávil ve vazbě a letos v dubnu byl odsouzen k 25 letům.
Slyšet je opět i jméno Oleg Navalnyj (40), což je mladší bratr zemřelého Alexeje. Ve vězení seděl v letech 2014–18 za údajnou zpronevěru firemních peněz a jejich praní; v téže kauze Alexej dostal podmínku. „Je evidentní, že bratr je ve vězení kvůli mně. Kreml našel bolavé místo,“ psal tehdy Alexej.
Poté Oleg organizoval demonstrace na bratrovu podporu, z Ruska musel odejít. Roku 2021 byl obviněn z nedodržování koronavirových regulí, čímž se mu z podmínečného trestu stal nepodmínečný.
Chvíli se o něm veřejně nevědělo. V lednu 2023 se ovšem ukázal v Berlíně, předvedl tam repliku bratrovy samotky.
Putinův režim na něj nezapomíná. „Ruské ministerstvo vnitra znovu vyhlásilo pátrání po Olegu Navalném v souvislosti se zahájením nového trestního řízení proti němu,“ ohlásila v úterý režimní tisková agentura TASS. „Orgány činné v trestním řízení sdělily agentuře TASS, že proti Olegu Navalnému bylo zahájeno nové trestní řízení, aniž upřesnily, o jaký paragraf se jedná.“
„Ve skutečnosti ani dnes, ani v nedávné minulosti nebyl Oleg Navalnyj znovu označen za hledaného muže,“ uvádí to na pravou míru nezávislý portál Mediazona. „Tato vizitka Olega Navalného byla zveřejněna na internetových stránkách ministerstva vnitra nejpozději v únoru 2023, tedy téměř před rokem. Z údajů v kartě lze navíc snadno zjistit, že se nejedná o nový trestní případ.“
Za mřížemi trpí i Marija Ponomarenková, novinářka odsouzená k šesti letům za to, že zveřejnila na sociálních sítích příspěvek o bombardování mariupolského divadla ruskými silami. „Po vazebním věznění také podstoupila nucené psychiatrické vyšetření – tak se tomu dneska říká – v psychiatrické léčebně. A když byla schopná mluvit se svým právníkem, tak řekla, že si nepamatuje celé tři dny svého pobytu v té nemocnici, protože byla pod vlivem nějakých látek, ani nevěděla, co na ni bylo použito,“ popsala Jevgenija Kara-Murzová. „Byla mučena a prošla trestní psychiatrií, abychom to nazvali pravým jménem. Dnes je na trestní samotce za to, že na pokyn nedokázala vstát z postele kvůli bolesti zad. Je to praxe, kterou dnes ruské úřady používají běžně.“
A v trestní izolaci celkem strávila více než měsíc, ačkoli maximální doba pobytu v pro ženy je pět dní, připomíná Rádio Svoboda. „Rovněž Marija Ponomarenková uvedla, že podmínky v kolonii jsou nehygienické, je neustále prohledávána a jsou jí odebírány prostředky osobní hygieny.“
Aktuálně čelí podivné žalobě, že fyzicky napadla dva bachaře. „Marija ale neztrácí dobrou náladu a optimismus. Ví, že proti nejprominentnějším a nejslavnějším politickým vězňům v Rusku jsou často zahájena další trestní řízení, když se úřady domnívají, že počáteční tresty nejsou dostatečně dlouhé,“ uvedli na telegramu její kolegové z redakce RusNews, ke kterým se (výjimečně) dostal její dopis.
Osm a půl roku za šíření „fejků“ o ruské armádě dostal v prosinci 2022 politik Ilja Jašin (40) – například informoval o zvěrstvech ruských vojáků v ukrajinské Buči. O smrti kolegy Navalného se za mřížemi dozvěděl s třídenním zpožděním.
„Alexej Navalnyj byl můj přítel. Stejně tak Boris Němcov. Měli jsme společnou věc a zasvětili jsme život tomu, aby Rusko bylo mírové, svobodné a šťastné. Nyní jsou oba moji přátelé mrtví. Cítím v sobě černou prázdnotu,“ vzkázal přes své spolupracovníky, kteří zprávu zveřejnili na jeho telegramu.
„A samozřejmě si uvědomuji svá vlastní rizika. Jsem za mřížemi, můj život je v Putinových rukou a je v ohrožení. Ale já budu dál prosazovat svou linii. Když jsem v únoru 2015 stál nad Borisovým tělem, přísahal jsem si, že se nebudu bát, že se nevzdám a že neuteču. O devět let později, když truchlím za Alexeje, mohu tento slib jen zopakovat. Dokud mi bude v hrudi bít srdce, budu bojovat proti tyranii. Dokud budu žít, nebudu se bát zla. Dokud budu dýchat, budu se svým lidem,“ slibuje Jašin.
Politických osobností za ruskými mřížemi je daleko víc. Před měsícem se jich (opět) zastala Evropská unie, prohlášení zmínilo více konkrétních jmen: „EU znovu vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Alexeje Navalného a všech politických vězňů v Rusku, včetně Jurije Dmitrijeva, Vladimira Kara-Murzy, Ilji Jašina, Alexeje Gorinova, Lilie Čanyševové, Ksenie Fadějevové a Ivana Safronova,“ stojí v prohlášení.
„Máme i nadále mimořádné obavy ohledně zdravotního stavu Alexeje Navalného, Vladimira Kara-Murzy, Alexandry Skočilenkové, Igora Baryšnikova a Alexeje Gorinova, jehož kritické zhoršení je způsobeno podmínkami ve věznicích, špatným zacházením a nedostatečným přístupem k náležité lékařské péči. Představitelé ruského politického vedení odpovídají za bezpečnost, zdraví a dobré životní podmínky Alexeje Navalného a dalších vězňů a budou v této souvislosti pohnáni k odpovědnosti,“ uvádí prohlášení s připomínkou, že zákaz mučení je podle mezinárodního práva absolutní.
Z odlišného těsta (a bez zastání Bruselu) je další slavný politický vězeň – Igor Girkin alias Strelkov (53). Veterán ruské armády a plukovník tajné služby FSB ve výslužbě se přihlásil k odpovědnosti za rozpoutání války na Donbase s tím, že v dubnu 2014 vedl skupinu ruských ozbrojenců, která obsadila Slovjansk. Vysloužil si tím pozici ministra obrany v separatistické vládě samozvané Doněcké republiky; ale ne nadlouho, v srpnu 2014 o ni přišel po sestřelení malajsijského boeingu, v němž zemřelo 298 civilistů z mnoha zemí. „Coby velitel povstalců a účastník konfliktu cítím morální odpovědnost za tato úmrtí,“ řekl v roce 2020 deníku The Moscow Times.
S invazí opět oblékl uniformu a krátce bojoval proti Ukrajincům. Hlavně si ale vydobyl jistou pozornost coby „vojenský korespondent“, jak se v ruském kontextu nazývají polooficiální bloggeři reportující o armádě a hlavně konfliktu na Ukrajině. Přidal se ke Klubu rozhněvaných patriotů a otevřeně kritizoval nejen armádu a vládní kruhy (jako třeba Jevgenij Prigožin), ale i přímo prezidenta Vladimira Putina pro neschopnost při provádění speciální vojenské operace – a vyzval ho, ať předá vládu někomu kompetentnímu. V červenci 2023 Girkina zatkli, v lednu padl verdikt: za podněcování extremismu čtyři roky vězení.
Z vazby mezitím ohlásil úmysl kandidovat na prezidenta, 24. prosince na demonstraci v jeho jménu v Moskvě přišly stovky lidí, informovalo Rádio Svoboda. Nepodařilo se mu sesbírat dost podpisů byť jen pro kandidaturu ve volbách. Cítí se teď za mřížemi po všech těch výpadech proti Putinovi a spol. bezpečně?
