Manželka vězněného disidenta Kara-Murzy: Na Sibiři ho mučí samotkou. A Kreml jde i po advokátech politických vězňů

Za svého manžela byla převzít cenu za odvahu a odpovědnost na pražské konferenci Forum 2000, předával ji předseda Senátu Miloš Vystrčil. Sama se podílí na činnosti neziskové organizace na podporu politických vězňů, nejprve jako překladatelka, teď i veřejně vystupuje. „Mluvit za manžela musím já, byť jsem neplánovala stát se řečníkem,“ přiznala v Praze.

Co vás napadlo jako první, když jste se dozvěděla, že váš manžel dostal tak přísný rozsudek?

Nebyla jsem překvapená, když jsem se to dozvěděla, protože vím, že Putinův režim mého manžela uchvátil jako osobního nepřítele. Manžel byl v opozici vůči tomuto režimu od nástupu Vladimira Putina k moci a podílel se na kampani za zavedení Magnitského sankcí zaměřených na osobní postihy porušovatelů lidských práv. S tím začal v roce 2010, rok po vraždě Sergeje Magnitského v moskevském vězení. Tuto práci zahájil společně se svým přítelem a kolegou Borisem Němcovem. Sám Boris byl zavražděn v únoru 2015. Manžel byl poprvé otráven v květnu 2015. Skončil v kómatu s mnohočetným selháním orgánů. Měl štěstí, že přežil. Znovu se učil chodit. Ale pokračoval ve své práci a byl znovu otráven v roce 2017. Ruské orgány důsledně odmítají zahájení vyšetřování těchto útoků. Ale nezávislá investigace redakcí Belllingcat, The Insider a Der Spiegel zjistila, že manžela sledoval tentýž tým agentů FSB, který sledoval Borise Němcova před jeho zavražděním a který byl zapleten do otravy Alexeje Navalného. Takže v podstatě známe jména a tváře těch, kteří se pokusili mého manžela dvakrát zabít. Ale Vladimir pokračoval ve své práci a dál jezdil do Ruska, protože se domnívá, že coby politik tam musí být, musí stát po boku těch lidí, kteří doma bojují.

Po zahájení invaze v plném rozsahu loni v únoru se samozřejmě ozýval tak nahlas, jak to jen šlo. Ihned v několika projevech vyzýval k ustavení mezinárodního tribunálu, označil činy ruské armády za válečné zločiny… A v dubnu byl zatčen. Rok strávil ve vazbě a letos v dubnu byl odsouzen k 25 letům. Nepřekvapilo mě to. Samozřejmě jsem normální člověk a tohle je muž, se kterým chci strávit život. Samozřejmě se bojím o jeho život a nechci, aby naše děti vyrůstaly bez táty, ale zároveň jsem na něj velmi pyšná, protože vím, za co bojuje. A to je přesně ten důvod, proč jsem tady v Praze. Nemínila jsem být veřejným řečníkem, dokud ho nezatkli, ale teď už opravdu nemám jinou možnost než stát při něm.

S dětmi jste už dříve byli v zahraničí, že?

Ano. To víte, se všemi těmi otravami bylo už před lety jasné, že to nebude bezpečné, aby děti žily v Rusku. Jsou mimo Rusko - a já žiju v letadle.

Stále jste schopna komunikovat se svým manželem?

Nejsou povoleny žádné telefonáty, žádné návštěvy. Existuje vězeňský systém zpráv, oficiální online systém, přes který můžete posílat dopisy kterémukoli vězni v rámci ruského vězeňského systému. Všechny tyto dopisy jsou samozřejmě přísně cenzurovány. Můžeme takto komunikovat. A také se spoléhám na práci tamních úžasně statečných právníků, kteří tam dohlížejí, že je pořád naživu. Ti ho stále mohou navštěvovat, i když je dnes držen v trestní cele věznice s maximální ostrahou na Sibiři - a na samotce zůstane.

Na trestní samotce je z nějakých konkrétních důvodů?

Ano, vlastně ano. Vedení věznice mu na rovinu řeklo, že ho nepustí ze samotky, protože se obává, že by svými názory mohl nakazit mysl ostatních vězňů.

To ale zdaleka není jen jeho případ, že?

Trestní cely se teď ve velkém používají proti protiválečným nebo protiputinovským demonstrantům. A zdá se, že se hodně používají i v případech, kdy mají lidé nějaké zdravotní potíže. Včetně Vladimira. Po pokusech o atentát se u něj rozvinula polyneuropatie, poškození periferních nervů. Bez řádné lékařské péče, bez spousty cvičení a podobně ztrácí cit v končetinách.

Dnes je držen v cele o rozměrech 3 × 1,5 metru. Postel je od šesti ráno do devíti večer přichycena ke zdi. Bez teplé vody, bez topení. Jediným kusem nábytku je malá stolička bez opěradla. Ve stejných podmínkách je Alexej Gorinov, městský radní z Moskvy, který dostal sedm let za takzvané šíření dezinformací o válce na Ukrajině; na zasedání městské rady řekl, že by bylo neetické pořádat dětské zpívání, když na Ukrajině denně děti umírají. Za to šel na sedm let do vězení, je také držen v trestní cele. Ani on není v pořádku, chybí mu část plíce. Alexej Navalnyj takovou celu neopouští, byl v ní, už nevím kolik, set dní. A ten také relativně nedávno přežil otravu, takže opět, nepříliš zdravý člověk.

Ve stejných podmínkách je Marija Ponomarenková, novinářka odsouzená k šesti letům za to, že zveřejnila na sociálních sítích příspěvek o bombardování mariupolského divadla ruskými silami. Po vazebním věznění také podstoupila nucené psychiatrické vyšetření - tak se tomu dneska říká - v psychiatrické léčebně. A když byla schopná mluvit se svým právníkem, tak řekla, že si nepamatuje celé tři dny svého pobytu v té nemocnici, protože byla pod vlivem nějakých látek, ani nevěděla, co na ni bylo použito. Byla mučena a prošla trestní psychiatrií, abychom to nazvali pravým jménem. Dnes je na trestní samotce za to, že na pokyn nedokázala vstát z postele kvůli bolesti zad. Je to praxe, kterou dnes ruské úřady používají běžně.

Vraťme se ke komunikaci s vězni. Právníci tedy mohou přinášet dopisy dovnitř a ven?

V polovině října jsme byli svědky několika zatčení právníků; tři advokáti Alexeje Navalného byli zatčeni a byli obviněni právě z toho. Ruské úřady to označují za extremistickou činnost. Nebudu se proto k tomu vyjadřovat, jak se to dělá.

Takže právníci jsou terčem, i když dělají svou práci…

Naprosto. A nejenom ti advokáti, kteří obhajují ruské opozičníky nebo protestující proti válce. Ve stejnou dobu byl zatčen Alexej Ladin, který zastupuje Krymské Tatary a ukrajinské válečné zajatce. Byl zadržen za vyvěšování zakázaných symbolů, ukrajinské vlajky a krymskotatarských symbolů, a za diskreditaci ruské armády. To je jeden ze dvou zákonů, které byly přijaty 9 dní po vypuknutí plnohodnotné invaze, začátkem března 2022: až 15 let za „šíření vědomě nepravdivých informací“, v podstatě říkání pravdy; nebo za diskreditaci ruské armády. Ten rozdíl je velmi jemný. Kdo dá na internet příspěvek, jde po ulici s cedulí „Ne válce“ nebo načmárá protiválečné graffiti, nikdy neví, zda bude stíhán podle zákona o diskreditaci armády nebo o šíření dezinformací. Režim používá tuto represivní legislativu záměrně, jak se mu hodí.

I můj manžel byl obviněn z šíření vědomě nepravdivých informací za své veřejné projevy, kde vyzýval po tribunálu ve stylu norimberského procesu, kde mluvil o politických represích v Rusku atd. To je první obvinění. A druhé: kooperace s nežádoucí organizací. Cokoli, co má co do činění s lidskými právy v Rusku, je nežádoucí. Také byl označen za zahraničního agenta. To režim používá k označování těch, již se staví proti oficiálnímu narativu, za špiony. A třetí obvinění je vlastizrada - na základě tří veřejných projevů, ve kterých hovořil o politických represích v Rusku a o rostoucím počtu politických vězňů. Hovořil o nelegitimitě režimu Vladimira Putina, protože Vladimir Putin provedl takzvané referendum, v podstatě zničil ruskou ústavu a ze sebe udělal cara. A hovořil o bezprecedentním útoku na svobodná média v Rusku a potřebě přístupu k nezávislým informacím. Všechna ta obvinění dobře ilustrují všechno, co je dnes v Rusku s lidskými právy špatně.

Řekla byste, že se režim ještě více utahuje kvůli válce?

Přitvrzuje plíživě. Za všechno, co se stalo, za to monstrum, jímž se stal Vladimir Putin, za to je samozřejmě odpovědná ruská populace. Ale jenom částečně, druhá část viny leží na mezinárodním společenství a na tom, jak reagovalo na Vladimira Putina v minulosti, protože stejné typy zločinů páchal po celá léta. Nebyla žádná jednoznačná reakce.

Reakce na co třeba?

Válečné zločiny už páchali režimní vojáci v Čečensku. Invaze na území suverénních sousedů? Ano, do Gruzie v roce 2008 a anexe Krymu v roce 2014. Násilné potlačování pokojných protestů v Rusku a neustálé porušování práv ruských občanů - samozřejmě po celá ta léta. Navzdory tomu, že řada mezinárodních dokumentů, včetně Moskevského dokumentu OBSE z roku 1991, uvádí, že porušování lidských práv nelze považovat za vnitřní záležitost státu, a v případě, že k takovému porušování dochází, ostatní členové OBSE by tomu měli nejen zabránit, ale i takové praktiky trestat. V roce 2012 při masovém protestu v Moskvě lidi zmlátili na kaši, mnozí z nich skončili s dlouhými tresty vězení za účast na pokojném protestu. A Západ „vyjádřil znepokojení“ - a pak podepsal dohodu o budování plynovodu Nord Stream. Vyslal tím velmi jasný vzkaz

Prostranství před ambasádou Ruské federace se jmenuje náměstí Borise Němcova. Praha po přejmenovala po zavražděném ruském opozičním politikovi. | CNC/Jan Zázvorka

Putinův vězněný kritik dostal cenu v Praze. Jeho manželka promluvila o pekle na Sibiři

V pokřivené Putinově mysli, když může páchat válečné zločiny v Čečně nebo v Sýrii, bombardováním syrského civilního obyvatelstva, proč ne na Ukrajině? Když může anektovat Krym a ovládnout část gruzínského území, proč by nemohl totéž udělat se zbytkem Ukrajiny? Je to přece logické, ne?

Trvá to už roky a před plnohodnotnou invazí jsme měli asi 300 politických vězňů. Ti všichni byli ve věznicích za oponování režimu Vladimira Putina či za členství v organizacích zakázaných ruskými úřady. Krymští Tataři byli perzekuováni za údajnou účast na extremistických teroristických aktivitách organizace Hizb ut-Tahrír. Probíhá to už velmi dlouho. A stejně jako válka na Ukrajině, která začala v roce 2014 anexí Krymu, tak i to, jak to prožívala moje rodina, začalo roku 1015, kdy byl nejprve zavražděn sám Boris, kmotr našich dcer, a pak byl poprvé otráven otec mých dětí.