Protesty proti mobilizaci: Manželky ruských vojáků znepříjemní Putinovi znovuzvolení
V polovině března pořádá Ruská federace prezidentské volby. Nikdo nepochybuje, že zvítězí Vladimir Putin a stane se prezidentem už popáté – není však jasné, jak hladce mu to projde. Navzdory všemožnému potlačování a cenzuře pokračují protesty proti invazi na Ukrajinu. Aktivní jsou nyní manželky a rodiny mobilizovaných vojáků, píše server Sever Realii. Stěžují si, že armáda slibovala docela něco jiného než roční nasazení na frontě a jatka v „masomlejnku“.
Ženy v bílých šátcích 6. ledna vyšly k věčným plamenům – památníkům obětí válek – ve 14 městech po celém Rusku. A pokračují každou sobotu. V Petrohradu jich 20. ledna přišlo na třicet, některé s dětmi. „Ženy za život: 15 měsíců bez opušťáku. Bez rodin,“ hlásaly některé z transparentů. Organizují se na sociální síti Telegram. Akce to byla malá, krátká, nakonec k věčnému ohni na Martových polích položily účastnice květiny a stužku s nápisem „Je čas přivézt mobilizované vojáky domů“.
Anastasija se proklíná, že byla na podzim 2022 při mobilizaci zmatená a nestihla vyzvednout potřebná osvědčení, aby jí neodvedli manžela. Anastasija trpí epilepsií a je invalidou druhého stupně, dospělý syn má myastenii gravis a invaliditu 3. stupně. Mobilizace je ponechala bez opatrovníka, pomáhá akorát nezletilá dcera.
Zároveň její muž netušil, do čeho jde – o nasazení na Ukrajině se nemluvilo, to se mělo týkat dobrovolníků, kteří sami podepsali smlouvu, potažmo žoldáků; odvedencům slibovali bezpečné posty. „Teď je z mého manžela dělostřelec,“ popsala Anastasija reportérovi Severu Realii. „Ze včerejších kuchařů se mohli stát dělostřelci nebo šturmovici,“ vysvětluje běžnou praxi.
Místo týlu na frontě
Šturmovikem – úderníkem, který má jít přímo na zteč – se stal i Alexandr (25) z Moskevské oblasti, třebaže základní vojenskou službu absolvoval ve specializaci řidič u ženistů. „Doma v hospodářství se ani nemohl dívat, jak se seká hlava slepici. A teď má zabíjet lidi?“ tápe matka.
Proti jeho mobilizaci se předloni nestavěla. „Tak na tři, maximálně šest měsíců,“ slibovaly úřady. A také to, že bude akorát v týlu hlídat sklad. První dva měsíce byl na cvičení v Bělorusku, pak v Kursku. A tam skutečně cvičili, říká Jevgenija, ale prakticky je nekrmili: Po celou dobu pro ně příbuzní sháněli humanitární pomoc. Když se se synem po dvou měsících směla setkat, viděla, že - stejně jako ostatní vojáci - zhubl o deset kilo.
„Nyní jsem obdržela odpověď na hromadný dopis, ve kterém se kromě jiných problémů zmiňuje i absence dovolené po dobu 15 měsíců. V odpovědi se píše, že dochází k porušování dovolené, ale co to znamená a jak se bude problém řešit, není jasné," říká Jevgenija.
Místo dovolené Alexandra, aspoň načas, uvolnilo zranění. Měl velké štěstí – střepina mu letěla na krk, ale zachránila ho výstroj, kterou pořídili za své, takže z toho byla jen modřina plus utržený malíček. „Snažil se při mluvení držet, ale jakmile se uvolnil a začal gestikulovat, začaly se mu velmi třást ruce,“ vzpomíná Jevgenija, jak ho viděla ve špitále. „Neříká mi, jak špatné to tam bylo, ale nechce se tam vrátit, protože z míst, kde bojuje, nikdo nevyvázne živý. Jeho spolubojovníci jsou na tom taky hrozně," říká Jevgenija.
Na krátké protestní akce chodí hrstky jim podobných, na internetu však věc sledují a řeší desetitisíce lidí. Telegramový kanál Cesta domů, který setkání u věčných plamenů svolává, sleduje skoro 40 tisíc uživatelů. „Je to skupina bez vůdců,“ popisuje jedna z žen. „Jsme tam různí lidé – aktivní i pasivní. Všechno se rozhoduje společně. Někdy se pohádáme, někdy si nadáváme, však nemáme nervy ze železa,“ přiznává.
Komunita se snaží oslovovat další zejména ženy – ale ne každá na jejich argumenty slyší. „Některé z této situace těží, protože zatímco jejich příbuzní jsou na frontě, jim chodí peníze na účet a mohou si dovolit koupit auto, nechat si udělat botox a jet k moři,“ říká Anastasija. „Jsou i matky, které říkají, že jejich syn tam má být, protože musí bránit vlast. I mezi těmi starými ženami, které potřebují péči a pomoc, stále některé z nich mluví o nějaké obraně,“ nechápe Jevgenija. „Možná by i díky své nemohoucnosti mohla dostat svého syna ze zákopu, aby se o ni staral, ale ona je přesvědčená, že by měl být na frontě."
Ženy hledaly zastání třeba i u politiků. Marně. Nepomohla ani velká petice. Anastasija vzpomíná, jak se ženy ptaly jednoho z poslanců, proč jeho potomek není na „speciální operaci“. „Odpověděl, že jeho syn má cukrovku. Byla s námi žena, jejíž manžel je diabetik, a na frontě je. Co nám mohl říct? Jen sklopil oči,“ vzpomíná Anastasia. „Poslanec Milonov nám začal vyprávět o roce 1941 a provinile si mnul čepici. Že prý bychom měly být hrdé na své muže a čekat na ně.“
V jednom politikovi teď však jistou naději vidí. Bývalý poslanec Boris Naděždin se otevřeně začal stavět proti válce, ba kritizovat přímo Vladimira Putina – a hodlá se mu postavit ve volbách. K účasti potřebuje podpisy 100 tisíc voličů – a tento sběr místy vypadal jako manifestace proti válce, stály se dlouhé fronty. „Jsem proti politice, která se nyní prosazuje. Jsem proti válce a Naděždin je jediný prezidentský kandidát, který má protiválečný postoj. Volby jako takové jsou k ničemu a je nepravděpodobné, že by se něco změnilo. Ale přišla jsem alespoň ukázat, že ne všichni v naší zemi smýšlejí stejně," říká Alla, zdravotnice z Petrohradu, pro Sever Realii. V Petrohradě skupina Cesta domů 13. ledna vynechala pravidelnou manifestaci a místo toho se ženy sešly na Naděždinově předvolební akci.
Ráno 23. ledna politikova centrála oznámila, že v celé zemi byl shromážděn potřebný počet podpisů, nominaci podpořilo 101 607 lidí. Sběr však bude pokračovat, neboť některé z nich, jak ukazuje praxe, Ústřední volební komise odmítne.
Rétorika komunity Cesta domů se v posledních měsících výrazně změnila. Zpočátku manželky mobilizovaných zdůrazňovaly, že nejsou proti válce, pouze žádají, aby se jejich muži vrátili a nastoupili zase jiní. Dnes už se zasazují o ukončení války.
„Není třeba věřit pohádkám z televizní obrazovky. Všichni se už dávno přesvědčili, že neodpovídají realitě,“ vyzývá kanál širokou veřejnost, všechny, kteří „necítí nadšení z vojenských akcí“.
Ačkoli ruská vláda nezveřejňuje údaje o počtu obětí války, novináři z Mediazony a BBC uvedli, že k 19. lednu identifikovali nejméně 42 284 zabitých ruských vojáků - z nich 5 089 mobilizovaných a 7 810 vězňů, kterým za nasazení na Ukrajině slíbili svobodu. Jde o ověřená jména každého z nich, tedy nikoli o celkovou statistiku. Západní zpravodajské agentury odhadují, že od začátku plnohodnotné invaze bylo zabito nebo zraněno více než 300 000 ruských vojáků, generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny k 24. lednu hovořil o 378 660 lidských ztrátách.
Že by něco změnily blížící se volby, ženy nemyslí. „Prezident bude znovu zvolen, protože nemáme poctivé volby,“ řekla jedna z účastnic protestu v Petrohradě pro Sever Realii. „Války končí mírovými rozhovory. Z každé války mají prospěch jen bohatí, zatímco obyčejní lidé zahalení do vlajek plní hřbitovy.“