Ukrajinská poslankyně pro Blesk: Na členství v EU je shoda, makáme. Ale opozici umlčují

V jaké fázi je dnes přístupový proces Ukrajiny do EU?

Abych byla stručná, protože je to komplexní věc, o které bychom mohli mluvit hodiny. Zaprvé je důležité, že si všichni velmi vážíme rozhodnutí, které padlo loni v červnu - Ukrajina spolu s Moldavskem dostaly status kandidátské země. Myslím si, že to poskytlo světlo na konci tunelu pro ukrajinské lidi, kteří pochopili, že to začíná být reálné a že toho lze dosáhnout.

Teď bude Evropská komise hodnotit, jak plníme sedm podmínek. Všichni velmi doufají, že to bude pozitivní hodnocení a pozitivní doporučení Komise pro Radu a že to politické rozhodnutí o zahájení přístupových jednání padne v Radě ještě letos. Představitelé nevládních organizací říkají, že podle jejich odhadů z deseti možných bodů dostane Ukrajina osm v tom hodnocení. Evropská komise přišla s velmi podrobným seznamem, je to sedm podmínek, ale každá má v sobě nějaké A, B, C…. Jednou z posledních věcí, o které zbývalo v ukrajinském parlamentu hlasovat, byl zákon o monitorování financí politicky exponovaných osob, odhlasovaný 17. října.

A ještě pár záležitostí v rámci boje s korupcí, například posílení nezávislosti speciální protikorupční prokuratury a posílení kapacit Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny. Doufám, že reálný pokrok v této dimenzi Komise uzná. Je důležité, že Ukrajina podniká kroky k přijetí zákonů, ale já velmi dobře chápu, že přijetí zákonů je jenom malinký krůček k zajištění toho, že ten nebo onen systém v tom nebo onom sektoru funguje, protože pak je třeba jít do sekundární legislativy o sekundárních postupech, musíte připravit institucionální kapacity… To trvá mnohem déle než přijímání zákonů.

Musí to být docela zvláštní, že se zabýváte byrokracií a zákony v průběhu války, bombardování…

Pro nás všechny, myslím, že pro každého jednotlivého člověka, je v první řadě veškerá naše činnost zaměřena nejenom na přežití státu a národa, ale i na to, abychom měli budoucnost; toto je součástí té budoucnosti. Ale rozhodně, když se mě zeptáte, co je pro Ukrajinu první a naléhavou prioritou, tak odpovím: spěšné poskytování výzbroje, její kvalita a kvantita.

Jak vlastně parlament pracuje ve válečných podmínkách? Používáte normální postupy?

Pracuje, ale takto rozhodně ne. Pro mnoho mezinárodních organizací, jako jsou například agentury OSN, to byla docela neobvyklá zkušenost pracovat v zemi zničené válkou, v níž ovšem všechny vládní, zákonodárné a justiční orgány fungují. Viděli jsme, že ukrajinská společnost a všechny naše orgány se zmobilizovaly a začaly fungovat mnohem rychleji než mezinárodní agentury, které mají pracovat ve válkou zmítaných zemích. Byla jsem nesmírně, nesmírně šťastná, když jsem viděla v parlamentu své kolegy, oponenty, přátele, a to nejen 24. února. To bylo prostě logické, že jsme se všichni sešli právě v onu chvíli, ale zejména 2. března na druhém zasedání – to už byl Kyjev částečně obklíčen. Tehdy nikdo nemohl předvídat, kolik se nás sejde, ale bylo to rozhodující, aby se potvrdila legitimita ukrajinských úřadů, legitimita parlamentu …

Takže vás přišlo dost?

Ano, přišlo, měli jsme ústavní většinu poslanců. Pochopitelně jsme v prvních měsících té plnohodnotné invaze měli úplně jiný přístup k práci, v podstatě jsme předem odsouhlasili všechny návrhy zákonů, než byly předloženy k hlasování - byly to jenom návrhy zákonů důležité pro fungování ekonomiky a válečného úsilí. Dohadovalo se to se všemi frakcemi tak, aby žádná z politických skupin v parlamentu neměla nic proti danému rozhodnutí. Pokud nebyla dopředu jednomyslnost, podpora i té nejmenší frakce, tak se návrh nedostal do síně Verchovné rady. Vedení frakcí návrh předjednala, poslanci jen přišli rychle odhlasovat a zase odešli. Mobily jsme nechávali vypnuté doma, abychom utajili, že se hlasování zrovna koná. Byli bychom samozřejmě snadným cílem.

Ukrajinská poslankyně pro Blesk: Při hlasování nám šlo o život. Všichni jsme Putinovými terči

V takovém režimu to trvalo asi dva měsíce, a když už Rusové byli vytlačeni od Kyjeva, začali jsme se vracet k některým procedurám, k delším plenárním zasedáním. Zase začaly parlamentní debaty na plenárních schůzích. Ale některé postupy se za stanného práva nepraktikují, například širší debaty se zainteresovanými stranami. A parlamentní agenda se navrhuje celkem netransparentně – výbory se o programu dozvídají čtyři, pět dní před plenárkami. Tehdy se musí stihnout veškerá dodatečná práce, takže to omezuje kvalitu legislativy, kterou přijímáme. Bude to stále problematičtější, ale pokud to myslíme vážně se vstupem do EU, budeme muset přijmout velmi obtížné zákony. A musíme se zase vrátit ke všem fázím, jimiž mají návrhy zákonů procházet.

A taky si myslím, že parlament teď trochu trpí tím, že dovnitř z bezpečnostních důvodů nepouštějí novináře. A to znamená, že společnost ví poměrně málo, jak vlastně probíhají jednání, jaké postoje či obavy a proč má ta která politická strana. Máme jenom parlamentní televizní kanál Rada, který má podle zákona za stanného práva přenášet záznam jednání parlamentu, tedy alespoň pléna. Jenže obvykle to vysílají tak od půlnoci do šesti ráno. To k informování lidí o dění v parlamentu moc nepomáhá. Takže je tu docela dost věcí, které budeme muset řešit.

Takřka všechny ukrajinské televize vysílají od začátků invaze společné zpravodajské pásmo – takzvaný maraton. Není to v rozporu s principy nezávislosti médií?

To bylo rozhodnutí Rady pro národní bezpečnost a obranu na začátku plnohodnotné invaze, byla přizvána většina televizních kanálů – konkrétně šest, včetně kanálu Rada. Bohužel tři opoziční kanály nejenže nebyly pozvány, ale byly i ilegálně odříznuty od vysílání, třebaže mají licence. Musely přejít na internet – na YouTube a podobně. Pořád se nám nedostalo vysvětlení, proč se tak stalo a na čí odpovědnost.

Znepokojuje nás také, že jednotný maraton financuje vláda. A bohužel nemusí nutně pokrývat všechny úhly pohledu. Dochází k nesouladu v zastoupení různých politických sil.

Třeba vaší strany?

Třeba, nejenom. Nevládní organizace média monitorují, každé, myslím, čtvrtletí lze pozorovat, jak jaksi mizíme z obrazovek. Jako bychom neexistovali.

Zdůvodňovalo se to potřebou národní jednoty v časech invaze. Je ještě tolik potřebná?

K těm nejdůležitějším záležitostem národní jednota rozhodně existuje. Všechny nás sjednocuje nutnost vyhrát tuto válku, nutnost zajišťovat podporu… Velmi oceňujeme podporu mnoha zemí včetně těch, které si nikdy nemyslely, že budou například dávat nějaké zbraně jiné zemi ve válce.

Ale rozumíme, že potřebujeme ještě větší podporu, v tom jsme také jednotní. Rozhodně jsme jednotní v potřebě zefektivnění a zesilnění mezinárodních sankcí proti Rusku i v nutnosti dovést ho k odpovědnosti, před soud; nesmí zůstat nepotrestáno. Také se podle mě všichni shodneme, že to není jen Putinova válka, je to válka Ruské federace – musíme to tak vysvětlovat. Jednotní jsme i v naší volbě směřovat k Evropě a NATO. Na všech těch věcech panuje absolutní jednota – a ty jsou nutné k tomu, abychom vůbec v naší zemi měli možnost různých názorů, nesouhlasit spolu na dalších věcech. A ano, na některých věcech se už začínáme neshodovat.

Například?

Třeba na řadě taktických záležitostí. A také se neshodujeme na tom, kterak je stanné právo pokušením vše na Ukrajině centralizovat. Ovšem je důležité, že tu jsou síly, jež s tím nesouhlasí – za toto naše ozbrojené síly nebojují. Bojují za svobodnou, demokratickou, evropskou Ukrajinu, která svou volbu učinila roku 2014. Proto potřebujeme tuto vyhlídku na zahájení jednání s EU. Až se proces rozběhne, bude lépe vidět, co přesně se v té či oné oblasti děje, abychom to mohli dělat lépe a s podporou a s pomocí zvenčí.

Brutální zneužití Ukrajiny a konec „lehké diktatury“: Šéf polského senátu Blesk Zprávám přiblížil povolební vývoj

Na příští rok vychází termín prezidentských a parlamentních voleb, měly by se podle vás konat i za války?

Myslím, že by bylo logické, abych coby opoziční představitelka měla zájem na zvýšení zastoupení naší politické síly v parlamentu, abychom se například stali součástí koalice a tak dále. Nicméně za válečného stavu zákon jakékoli volby zapovídá, ústava jasně stanoví, kterak mají za stanného práva fungovat orgány. Myslím si, že během válečného stavu je naprosto nemožné mít volby aspoň trochu svobodné a spravedlivé, podle mezinárodních standardů i bezpečné. Stanné právo ruší – správně – svobodu shromažďování, takže nemůžete dělat mítinky, nezajistili byste bezpečnost. Lidé, kteří uprchli do zahraničí, by měli složité se volební kampaně účastnit. Lidé v zákopech by se nemohli účastnit, stejně jako ti blízko frontové linie. Nemluvě o zajištění bezpečnosti během volebního dne. Dokonce i seznamy voličů jsou v tuto chvíli obtížnou otázkou, máme spoustu uprchlíků doma i v zahraničí. Je to zkrátka nemožné.

Ivanna Klympuš-Cincadzeová

Narozena 5. 7. 1972 v Kyjevě, otec Orest Klympuš (82) byl po rozpadu SSSR ministrem a diplomatem. Vystudovala mezinárodní vztahy doma i v USA. Pracovala pro nevládní organizace i pro televizí BBC. Od roku 2014 zasedá ve Verchovné radě (jednokomorovém parlamentu) za Blok Petra Porošenka (nyní se strana jmenuje Evropská solidarita). 2016-19 byla vicepremiérkou pro evropskou a euroatlantickou integraci (EU a NATO). Manžel Archil Cincadze je diplomat z Gruzie, později pracoval pro ukrajinskou vládu.