Příliš velká cena za svobodu: Ukrajinský voják Andrej přišel na frontě o obě oči i ruce
Andrej Smolenskyj, mladý voják, který se dobrovolně připojil k ukrajinské armádě krátce poté, co Rusko zahájilo invazi na Ukrajině, přišel v boji o obě oči i ruce. Nyní se zotavuje v nemocnici nedaleko Kyjeva, kromě fyzické péče však potřebuje i péči psychologickou. Té je přitom na Ukrajině nedostatek, důsledkem toho propadají lidé, kteří prožívají hrůzy války, alkoholu či dokonce i drogám. Centra pro duševní zdraví se věnují také obětem mučení, píše deník Daily Mail.
Ukrajinští vojáci, kteří se zotavují z války, nemají problém s usínáním jenom kvůli fyzické bolesti. Tisícovky ukrajinských vojáků každý den vídaly hororové scény na vlastní oči a nyní mají problémy se spaním, neboť se jim tyto hrůzy v noci přehrávají jako film. Jejich jizvy se prohlubují.
Obětoval obě oči i ruce
Andrej Smolenskyj, velitel brigády, je jeden z mnoha vojáků, kteří nutně potřebují psychologickou pomoc.
Andrej utrpěl vážná zranění, když velel letecké průzkumnické skupině ze 47. samostatné mechanizované brigády. Nyní se zotavuje v hlavním městě Ukrajiny Kyjevě. Přišel o obě ruce a obě oči, když bojoval proti ruským vojákům jako dobrovolník takřka od vypuknutí invaze.
Jeho zranění mu změnila život. Do nemocnice nastoupil v květnu letošního roku a od té doby absolvoval mnoho operací. K tomu, aby se mohl najíst, používá speciálně upravené kuchyňské náčiní, přesto někdy potřebuje pomoc své partnerky, která mu v nemocnici dělá společnost.
Kvůli hrůzám války propadají alkoholu
Přestože se na Ukrajině nachází několik center věnujících se psychologické pomoci vojákům z předních linií, je systém duševní péče v zemi pochopitelně vyčerpán.
Někteří vojáci mají stejně jako Andrej zajištěnou pomoc, jiní budou prožitá traumata muset zvládnout sami, další propadnou alkoholu či dokonce drogám, což již ostatně potvrzují zprávy.
Jedním z nich je i 38letý vojenský lékař Roman, který slouží v ukrajinské armádě a nepřál si být jmenován celým jménem. Ten novinářům The Washington Postu vypověděl, že pije alkohol proto, aby unikl hororům války. Řekl, že prohledal oblast o rozloze zhruba 3 km², aby našel nohu mrtvé vojačky. Její syn se ho po pohřbu ptal, kde byla noha jeho matky. „Jedno pivo a vodka nestačily k tomu, abych se přes to dostal,“ přiznal.
Vojáci z předních linií mají obvykle na zotavení jen pár dnů, přestože by potřebovali dlouhodobou péči. Centra, která jim mají obstarat psychologickou pomoc, se snaží vojákům zajistit alespoň takovou pomoc, aby byli schopni vrátit se na frontu.
„Nevím, co se s ní stalo“
Ředitelka nemocnice Lisova Poljana nedaleko Kyjeva Xénia Voznicjná řekla deníku The New York Times, že situace se neustále zhoršuje. Ona a její tým také pracují s vojáky, kteří byli v ruském zajetí mučeni.
Jeden ze zadržených například vzpomínal, že musel poslouchat znásilňování ukrajinské vojákyně, které trvalo tři dny. Poté byla žena odvlečena neznámo kam. „Nevím, co se s ní stalo,“ vypověděl přeživší, který nebyl jmenován.
Další z přeživších řekl, že sloužil jako dobrovolník v Mariupolu. Byl mučen celé dny. V zajetí strávil pět měsíců. Popsal, že byl svázán, bit a škrcen elektrickým drátem, poté ho jeho trýznitelé polili vodou, aby mučení začali od začátku.
„Třetí den jsem řekl svým mučitelům... aby se mnou skončili, protože jsem jim neměl co říct. Jeden z nich zavolal jednomu ze svých nadřízených a ukázal mě přes telefon. Ten člověk na telefonu jen přikývl a nic neřekl,“ vypověděl dobrovolník. Očekával, že bude zabit, ale jeho věznitelé příkaz ignorovali a dál ho mučili.
„Pokračovali s mučením. Spoutali mi ruce, ležel jsem na podlaze, zatímco mě škrtili. Když jsem začal ztrácet vědomí, řekli: ‚Počkat. To je moc brzy. Ještě jsi neprošel všemi sedmi kruhy pekla‘.“