„Roboti, co čtou papíry z Kremlu.“ Za Putina zemřela ruská diplomacie

V říjnu 2021 se náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová vydala na jednání na ruské ministerstvo zahraničí, jež sídlí v jednom ze „Stalinových mrakodrapů“ na Smolenském náměstí. Se svým protějškem Sergejem Rjabkovem se znala desítky let a vždy s ním vycházela, byla od něj zvyklá na lidské jednání. I další američtí diplomaté náměstka Rjabkova vnímali jako praktického, klidného vyjednavače, s jakým mohou mluvit, i když se vztahy obou zemí vyhrocují. Tentokrát to bylo jiné.

Rjabkov četl oficiální stanovisko Moskvy z papíru a celou hodinu a půl odolával pokusům Nulandové o diskusi. Podle dvou lidí, kteří s ní o oné události hovořili, byla v šoku. „Roboti s papíry“, označila Rjabkova a náměstka ministra obrany Alexandra Fomina, který se schůzky rovněž zúčastnil.

Tehdy nehovořili o Ukrajině, nýbrž o práci ruských diplomatických misí ve Spojených státech a Spojených států v Rusku (která byla vážně narušena vzájemným vyhošťováním diplomatů), o humanitární krizi v Afghánistánu a o krizi ve vztazích mezi Moskvou a Washingtonem. Předtím v létě zahájili prezidenti Vladimir Putin a Joe Biden v Ženevě jednání o strategické stabilitě. Rychle se však toto směřování změnilo.

Lavrov útočí: Západ je říše lží, na Ukrajině proti nám vede válku. Obilná dohoda není realistická

Když Putin chtěl do NATO

Dnes je to možná těžko představitelné, ale sám Putin v roce 2000 řekl BBC, že „Rusko je připraveno spolupracovat s NATO... až do vstupu do aliance. Nedovedu si představit, že by moje země byla izolována od Evropy.“ Tehdy, na počátku svého prezidentství, Putin toužil budovat vztahy se Západem, řekl BBC jeden z bývalých vysokých kremelských úředníků. „Skutečně jsme diskutovali: vstoupit, či nevstoupit do NATO. A bylo to z Putinovy iniciativy,“ popsal pamětník z Kremlu. Ruští diplomaté se do těchto diskusí aktivně zapojovali a Putin jejich názorům naslouchal: „Atmosféra byla svobodnější. Úředníci se nechtěli jen prosazovat - všichni se stále snažili řešit skutečné problémy,“ dodal.

A ruští diplomaté byli klíčovou součástí Putinova týmu, pomáhali řešit územní spory s Čínou a Norskem, vedli rozhovory o hlubší spolupráci s evropskými zeměmi a zajišťovali mírový přechod po revoluci v Gruzii (do které až později Rusové vpadli), vzpomíná Alexander Gabujev, ředitel Carnegieho centra pro Rusko a Eurasii (jež se loni muselo přesunout z Moskvy do Berlína).

Neplatí to ovšem pro všechny diplomaty, ani ve volnějších dobách kolem přelomu století. „Ministerstvo zahraničí je polovojenská organizace, ve které byla kreativita naprosto minimální,“ popisuje pamětník z Kremlu a za příklad dává i specifický byrokratický jazyk. „Zaznamenáno,“ napíše třeba velvyslanec a hovoří o sobě ve třetí osobě. „Tento žargon naznačuje odtažitost. Jste jako voják v armádě,“ dodává veterán.

Diplomaté jsou zbyteční

Jak se Putin stával mocnějším a zkušenějším, byl stále více přesvědčen, že zná všechny odpovědi a že diplomaté jsou zbyteční, konstatuje politolog Gubajev. První signál, že začíná nová studená válka, přišel v roce 2007 s Putinovým projevem na Mnichovské bezpečnostní konferenci. V třicetiminutovém proslovu obvinil západní země ze snahy budovat unipolární svět, točící se jen kolem Spojených států.

Ruští diplomaté ho následovali. O rok později, když Rusko napadlo Gruzii, ministr zahraničí Sergej Lavrov údajně nadával svému britskému protějšku Davidu Milibandovi a ptal se ho: „Kdo jste, abyste mě poučoval?!“

Západní představitelé si přesto mysleli, že stojí za to pokoušet se s Ruskem spolupracovat. V roce 2009 stiskli Lavrov a tehdejší americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová obrovské červené tlačítko „reset“ ve vztazích a zdálo se, že obě země navazují spolupráci – zejména v bezpečnostních otázkách.

Sergej Lavrov ztratil vliv

Brzy však bylo americkým představitelům zřejmé, že jejich ruský protějšek pouze papouškuje Putinovy sílící protizápadní názory, říká Ben Rhodes, zástupce poradce bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy pro národní bezpečnost.

Když se v letech 2011 a 2012 vypuklo arabské jaro a ruské pouliční protesty, Putin se rozhodl, že se diplomacií nikam nedostane, konstatuje Rhodes. „V některých otázkách – zejména na Ukrajině – jsem neměl pocit, že by diplomaté měli nějaký velký vliv,“ dodává. Ruská diplomacie se podle něj stala jen přívěskem kremelské mocenské politiky.

Jako příklad uvádí, že když byl před téměř 20 lety jmenován ministrem zahraničí Lavrov, měl „mezinárodní perspektivu a vlastní postoj“, řekl BBC jeden bývalý vysoký kremelský úředník. Kreml se s ním radil, i když věděl, že může mít jiný názor než Putin, dodává politolog Gabujev. Ale udržet se na postu dvě dekády by nedokázal, kdyby se nepřizpůsobil změnám v Kremlu. „Dřív to byl jiný Lavrov,“ komentoval Boris Bondarev, který v ruské diplomacii skončil teprve nedávno. Když Putin v únoru 2022 vyslal vojska na Ukrajinu, Lavrov se to podle Financial Times dozvěděl jen několik hodin dopředu.

Pro BBC se vyjádřil Andrej Kelin, současný velvyslanec ve Spojeném království, jenž se vztahům se západními zeměmi věnuje celou dobu své kariéry. Popírá, že by ruští diplomaté ztratili svůj vliv, a odmítá připustit, že by Moskva nebo jednotliví diplomaté nesli jakoukoli odpovědnost za zhroucení vztahů se Západem. „Nejsme to my, kdo je ničí. Máme problémy s kyjevským režimem,“ prohlásil a připomněl citát pruského generála a válečného teoretika Carla von Clausewitze: Válka na Ukrajině je „pokračováním diplomacie jinými prostředky“.

Boris Bondarev pracoval na ruském zastoupení při OSN v Ženevě. V prosinci 2021 už byly obavy z hromadění ruských vojsk u ukrajinské hranice. Tehdy Bondarev dostal do pracovní pošty dokument z ministerstva zahraničí: „Čtu ho a říkám si: Blbost, to jsme ve školce? Podmínky, že NATO už nesmí přijmout nikoho dalšího..... Takhle to přece nefunguje!“

Text ruského ultimáta Americe a Severoatlantické alianci o požadavcích „bezpečnostních záruk“ i tak formálně přečetl. Bezprecedentními ultimáty byli překvapeni nejen adresáti na Západě, ale i představitelé ruského ministerstva zahraničí. Ani Bondarevův šéf o původu dokumentu nic nevěděl. „Volali, zjišťovali to dlouho. Nakonec se ukáže, že to přišlo z Kremlu, že se nikdo na ministerstvu zahraničí ani nezeptal! Jsme malí lidé, na nás nic nezávisí, jak se říká,“ dodává Bondarev.

Diplomacie jako břitká show

Jak zahraničněpolitičtí představitelé ztráceli vliv, obraceli svou pozornost zpět k Rusku. Symbolem této nové kapitoly je Maria Zacharovová, která se stala vedoucí tiskového odboru a mluvčí ministerstva v roce 2015.

„Před ní se diplomaté chovali jako diplomaté, mluvili kultivovanými výrazy,“ připomíná Bondarev. S příchodem Zacharovové se však z brífinků na ministerstvu zahraničí stala show. Nezřídka křičela na novináře, když jí kladli obtížné otázky, a na kritiku z jiných zemí reagovala urážkami.

Kdo je mluvčí Putinovy diplomacie Zacharovová: Královna trollů a dezinformátorů

Její diplomatičtí kolegové se vydávali stejnou cestou, začali nasazovat stále nediplomatičtější výrazy. Bondarev vzpomíná na jednání v Ženevě, kde Rusko blokovalo všechny navrhované iniciativy; švýcarští diplomaté si dovolili namítat.

„Řekli jsme jim: ‚My jsme velmoc, a vy jste jen nějaké Švýcarsko‘!“ líčí bývalý diplomat. „To je prostě ruská diplomacie.“

„Pliveme na západní sankce.“ „Nechte mě mluvit. Jinak opravdu uslyšíte, čeho jsou ruské rakety Grad schopny.“ „Debilové!“ To všechno jsou citáty lidí na vedoucích pozicích ruského ministerstva zahraničí z posledních let.

„Cílem tohoto přístupu je zapůsobit na Rusy doma,“ říká zahraničněpolitický analytik Gabujev. Ještě důležitější cílovou skupinou diplomatů jsou však podle pana Bondareva jejich vlastní šéfové. Oficiální zprávy zasílané do Moskvy po zahraničních setkáních se zaměřují na to, jak vášnivě diplomaté hájili zájmy země, vysvětluje. Typická zpráva podle něj zní zhruba takto: „Dali jsme jim pořádně zabrat! Hrdinně jsme hájili ruské zájmy a Západ se na nic nezmohl a ustoupil!“ Pokud by naopak diplomat referoval, že se dosáhlo konsensu, „budou na něj pohlížet s despektem,“ říká.

V lednu 2022 se v Ženevě ministerští náměstci Rjabkov a Fomin setkali s americkými představiteli. První náměstkyně amerického ministra zahraničí Wendy Shermanová doufala, že se jí podaří odvrátit invazi na Ukrajinu prostřednictvím jednání.

„Bylo to hrozné,“ vzpomíná Bondarev na jedenáctihodinovou schůzku. „Američané říkali: ‚Pojďme vyjednávat‘. A Rjabkov místo toho začal křičet: ‚Potřebujeme Ukrajinu! Bez Ukrajiny nikam nepůjdeme!‘ Vezměte si všechny věci a vraťte se na hranice NATO z roku 1997!“. Shermanová je železná dáma, ale myslím, že i jí tady spadla čelist. „Rjabkov byl vždycky velmi zdvořilý a opravdu se s ním hezky mluvilo. A teď tluče pěstí do stolu a plácá nesmysly,“ líčí Bondarev.

Podobně je to i s neformálními kontakty, schůzkami u kávy a podobně, jež podle Bondareva představují 95 procent diplomatické práce. Takových styků podle něj značně ubylo – už není o čem mluvit.

Ruské trable s granáty: Putinovi vojáci v opilosti způsobili pohromu. Zemřeli tři lidé

Sám skončil koncem května 2022. „Za dvacet let své diplomatické dráhy jsem sledoval různé zvraty naší zahraniční politiky, ale nikdy jsem se za svou zemi tak nestyděl jako 24. února tohoto roku,“ zveřejnil své zdůvodnění na sociální síti LinkedIn. „Bohužel, za dvacet let se míra lží a neprofesionality v práci ministerstva zahraničí neustále zvyšuje. Již se nevěnuje diplomacii, ale rozsévání lží a podněcování války a nenávisti.“

Proč za těchto neutěšených okolností ruští diplomaté víc tak říkajíc nehlasují nohama a neodejdou ze zahraniční služby? „Je to problém pro všechny, kteří uvízli na svých pozicích na 10 až 20 let,“ řekl BBC jeden z bývalých zaměstnanců Kremlu. „Žádný jiný život pro vás neexistuje. Je to děsivé.“

Bondarev se s tím může ztotožnit: „Ta práce není tak špatná. Člověk si sedne, trochu trpí, a večer si jde vyrazit. Kdyby nebylo války, asi bych zůstal a vydržel to.“