Přehledně: Nejen Wagnerovci! Kdo jsou další ruští žoldnéři na Ukrajině a kdo je vede

„Lidi, co mají peníze, si myslí, že je to právě teď skvělý nápad, vytvářet ČVK. Tak se začaly množit,“ lamentoval v dubnu oligarcha Jevgenij Prigožin, šéf Wagnerovy skupiny. ČVK je zkratka termínu soukromá vojenská společnost (častnaja vojennaja kompanija; též se používá anglická zkratka PMC - Private Military Contractor, soukromý vojenský dodavatel).

Žádná ale nebyla skutečně soukromým vojskem, všechny vznikly v nějaké formě součinnosti s armádou, rozvědkou aj. Pro Kreml se žoldnéřské armády staly jednou z alternativ mobilizace, jejíž vyhlašování je pořád nepopulární. Hranice mezi profesionálními vojáky, branci i žoldnéři se během invaze docela smyly. „Žádné nezávislé jednotky nejsou, všichni pracují s ministerstvem obrany,“ uvedl pro server Meduza jeden žoldnéřský veterán.

Napojení na stát

„Cvičí se na státních vojenských základnách, používají státní vojenskou techniku a jsou řízeny podnikateli napojenými na stát, kteří na jejich provozu vydělávají,“ dodal pro The Kyiv Independent Vladimir Osečkin, šéf ruské aktivistické skupiny Gulagu.net, který se na problematiku žoldnéřů specializuje.

Ostatně i Wagnerovci mají výcvikový tábor v Molkinu, v areálu tajné služby GRU. A jak po Prigožinově vzpouře prohlásil prezident Putin, od loňského do letošního května stát jeho skupině vyplatil více než 86 miliard rublů (asi 21,7 miliady Kč).

Vojáci ze společnosti známé jako Redut byli podle zpravodajského webu Meduza mezi prvními, kteří vstoupili na Ukrajinu, když Rusko 24. února 2022 zahájilo rozsáhlou invazi. Redut je ruský výraz pro „redutu", obranné vojenské opevnění nebo pevnost.

„První průlom jsme kompletně připravili my. Zhruba řečeno, začali jsme válku,“ popsal Meduze žoldák Redutu zvaný Aprikos (Meruňka). Na území kontrolované Kyjevem už se jeho jednotka infiltrovala 23. února 2022, o den dřív, než invaze naplno začala. Měsíc přitom čekali v Luhansku pod nadvládou proruskými separatisty.

Původ Redutu sahá několik let nazpátek, a to do Sýrie. Podle ruského listu Novaja gazeta se tam podílela na ostraze provozů společnosti Strojtransgaz, inženýrské a stavební společnosti původně založené Gazpromem, kterou později ovládl miliardář Gennadij Timčenko, napojený na Kreml. BBC dodává, že na rozdíl od Prigožinových žoldnéřů se tam nepouštěli do bitev, skutečně jen střežili průmyslová zařízení. To se změnilo až loni.

Žoldnéři hledají posily na sociálních sítích. | Telegram, VK

Základnu má Redut v Kubince, městě v Moskevské oblasti, blízko domovské základny 45. brigády speciálních sil ruských výsadkářů. A jak řeklo Meduze několik aktivních i bývalých bojovníků Redutu, důstojníci od paragánů jim také velí a od ministerstva obrany jsou zásobováni.

Společnost aktivně prováděla nábor vojáků na ruských sociálních sítích s tím, že zájemci musí být starší 25 let a musí mít nějakou vojenskou specializaci, potažmo zkušenosti z policie apod. Redaktoři Idel.Realii (odnože Rádia Svobodná Evropa v regionu Povolží) viděli jednu takovou žoldáckou smlouvu. 

Zaměstnavatel se identifikuje jako stavební společnost RLSPI registrovaná v Rostovu na Donu, nedaleko od Ruskem okupovaných částí ukrajinského Donbasu; v ruském obchodním rejstříku žádná taková není. RLSPI však je zkratkou pro Regionální laboratoř sociálního a psychologického výzkumu, ve skutečnosti jednotka 35555 ruské vojenské zpravodajské služby GRU. 

Wagnerovci? Žádná elita, ale potrava pro děla. Kreml sáhl po žoldácích, protože nevěří generálům

Zmínka o Ukrajině ani o probíhajících vojenských operacích žádná; povinnosti kontraktorů ovšem zahrnují „plnění jakýchkoli zvláštních úkolů kdykoli a kdekoli podle uvážení zaměstnavatele“, uvádí se ve smlouvě. Dřív se platilo hotově v dolarech, od invaze (a uvalení sankcí na Rusko) už v rublech.

V počátcích plnohodnotné invaze na Ukrajinu utrpěly jednotky Redutu (známé jsou názvy několika: Chuligáni, Vlci, Sekery, Mariňáci, Ilimovci) velké ztráty a stáhly se na svou moskevskou základnu. Žoldáci pak dostali nabídku podepsat krátkodobé kontrakty přímo s ruskou armádou, což mnozí udělali. 

Někteří pak ventilovali své frustrace novinářům, když poznali šlendrián regulérního vojska a zažili ohromné ztráty. „Kdyby byla realita taková, jakou ukazují v televizi, už bychom dávno obsadili i Polsko,“ popsal jeden takový bojovník Meduze.

I další žoldnéřské skupiny vzešly od energetiky, odvětví pro Rusko klíčového a ekonomicky mocného. Premiér Michail Mišustin počátkem tohoto roku povolil firmě Gazpromněfť, ropné dceřiné společnosti Gazpromu, vytvořit subjekt pod klasifikací „soukromá bezpečnostní společnost“, což je podle ruského práva legální - ba dokonce jiný čerstvý zákon dává energetickým firmám povinnost své provozy náležitě chránit.

Podle ruské redakce BBC byl soukromý subjekt Gazpromu původně založen v sibiřském městě Omsk pod názvem Gazpromněfť Ochrana - a v jeho čele stál Stanislav Bauman, úřadující šéf ministerstva vnitra Archangelské oblasti.

„Gazprom údajně založil tři ČVK - Fakel (Pochodeň), Potok (Proud) a Flama (Plamen). Nabírají dobrovolníky a dávají je pod kontrolu ministerstva obrany. Nevím, jestli je to pravda, nebo ne, a neznám ani jejich budoucnost,“ řekl koncem dubna v rozhovoru pro rádio Komsomolskaja pravda vojenský zpravodaj Komsomolské pravdy Alexander Koc. „Nestačí ČVK vytvořit, je třeba je zefektivnit, vybavit, vyzbrojit, dát jim ideologii, jak se to dělá v ČVK Wagner, a samozřejmě je vycvičit, vycvičit a vycvičit. Je snadné jen naverbovat dobrovolníky a hodit je na zalepení děr a říkat tomu ČVK, tím už jsme si prošli s mobilizovanými.“

Potok měl za úkol krýt boky Wagnerovcům, když dobývali Bachmut. „Jenže nemají žádné letectvo, žádné dělostřelectvo, žádný elektronický boj a elektronický průzkum, žádnou munici, žádné drony, žádné zdravotníky,“ stěžoval si Prigožin. A také jim podle něj chybí pořádní velitelé. Zato žold prý dostávají astronomický.

Na špatné zásobování i nezodpovědnost svého velení si stěžovali i sami žoldáci Potoku - 23. dubna se na sociálních sítích objevilo video maskovaných mužů, adresované nejvyššímu veliteli ozbrojených sil - Putinovi. Také si ovšem stěžovali na velení Wagnerovců, které jim „pod pohrůžkou smrti“ bránilo v ústupu do bezpečí.

Erast Jakovenko padl u Bachmutu v řadách ČVK Potok. | VK

Donská brigáda, která má vazby na Redut, se skládá z dobrovolníků, často kozáků. Brigáda je zařazena do národního systému pohotovostních záloh známého jako BARS a je formálně spojena s ministerstvem obrany.

Vrcholný představitel Svazu kozáckých bojovníků Ruska a zahraničí provádí nábor dobrovolníků na sociálních sítích. Dalším vrcholným představitelem této skupiny je Alexandr Borodaj, Rus, který byl dříve vůdcem separatistů v Donbasu. Nyní je poslancem ruské dumy.

Jeden z donských vojáků jménem Maxim řekl pro RFE/RL, že někteří z nich jsou posíláni do Redutu, kde vznikly speciální jednotky Donu; mzdu vyplácel Redut, formálně jsou však stále považováni za členy Svazu donbaských dobrovolníků. A stejně jako ostatní bojovníci u Redutu nejsou donští žoldnéři zahrnuti do formálního systému evidence BARS.

Podle stránky Svazu na sociální síti VK má skupina tři prapory, které se cvičí na Kadamovském cvičišti v Rostovské oblasti.

Menší, zato elitní jednotkou, je údajně ČVK Patriot, patřící pod armádu a GRU - poslouchá ministra vnitra Sergeje Šojgua. „Podle zdrojů na ministerstvu obrany, v FSB, ve veteránských strukturách a mezi žoldnéři ztrácí ČVK Wagner vliv; nahrazují ji nové vojenské společnosti, z nichž hlavní je Patriot,“ psala roku 2018 nezávislá ruská televize Dožď. Mezitím se situace nejednou proměnila.

Patriot působil vedle Ukrajiny i ve válkách v Sýrii a Jemenu, střežil též zlaté doly ve Středoafrické republice. Tam se podle některých zdrojů Doždě firma mohla postarat o zavraždění tří ruských investigativních novinářů.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu na Ukrajině (26.6.2023) | Reuters

Delší historii má Moran Security Group, a podobně obskurní jako jiné žoldácké firmy nejen v Rusku. Firemní dokumenty podrobně popsané ve zprávě New America Foundation z roku 2019 uvádějí, že společnost byla zaregistrována ve středoamerickém Belize v roce 2011, v témže roce pak v Moskvě. V jejích marketingových materiálech se uvádí, že od 90. let zajišťují bezpečnost před piráty ruským zaoceánským lodím. Mezi největší klienty společnosti Moran patřil státní Sovkomflot, největší ruská lodní společnost, i další obří koncerny.

Dva veteráni Moranu, Vadim Gusev a Jevgenij Sidorov, založili Slovanský sbor. Registrovali ho v Hongkongu roku 2013, tehdy také začali rekrutovat bojovníky a hned je poslali do Sýrie na žádost vlády Bašára Asada, za nímž v občanské válce stál Kreml.

Wagnerovci: Kdo jsou Putinovi nebezpeční vrazi? Tajná legie Kremlu šla po Zelenském

Po bitvě, v níž bylo několik bojovníků Slovanského sboru zraněno, se Gusev a Sidorov vrátili do Ruska a byli zadrženi Federální bezpečnostní službou (FSB). O rok později byli shledáni vinnými z vedení nelegální žoldnéřské společnosti a moskevský soud je odsoudil k trestu odnětí svobody. Slovanský sbor po roce 2014 působil i na Donbase.

Pro Moran Security a později pro Slovanský sbor pracoval Dmitrij Utkin, veterán ruské vojenské rozvědky a později (údajný) velitel Wagnerovy skupiny. Právě po něm má Prigožinova armáda jméno, jeho volacím znakem je Wagner, že prý má rád skladatele Richarda Wagnera.

Další soukromou společností, kterou ukrajinští výzkumníci identifikovali jako účastníka ruské okupace ukrajinského poloostrova Krym v roce 2014, byla E.N.O.T. Corp, založená nacionalistickým aktivistou Igorem Manguševem.

Podle zprávy Polského institutu pro mezinárodní záležitosti z roku 2018 byli vojáci E.N.O.T. spatřeni také v Sýrii a zapojili se do polovojenských operací v Tádžikistánu a Náhorním Karabachu. Skupina rovněž provozovala „vlastenecké“ letní tábory pro mládež v zemích jako Srbsko, Černá Hora, Bělorusko a dalších.

Branný výcvik ruské mládeže od ČVK E.N.O.T. | enotcorp.org

V roce 2018 se skupina dostala do hledáčku ruských orgánů činných v trestním řízení v Krasnodarském kraji a několik jejích členů, z nichž někteří byli důstojníky federální bezpečnosti nebo rozvědky, bylo obviněno z loupeží a vydírání. V loňském roce byl Roman Telenkevič, který stál v čele skupiny od roku 2016, odsouzen ke 13 letům vězení za vydírání, vyhrožování a další zločiny.

Speciální jednotky vně regulérní armády vznikaly ještě i jinou formou: Jako dobrovolnické formace konkrétních ruských regionů. Město Moskva financovalo zformování vlastního pluku, zvaného též po starostovi Sobjaninský regiment (třebaže Sergej Sobjanin osobně se snažil od iniciativy, respektive celé situace na Ukrajině, distancovat).

I zmiňované zálohy BARS jdou s dobou. „Objevuje se mnoho zpráv, že se z jednotek BARS formují jakési skupiny podobné ČVK,“ cituje The Kyiv Independent Katerynu Stepanenkovou, výzkumnici z amerického think-tanku Institut pro studium války (ISW).

Další žoldnéřské jednotky mohou vznikat v budoucnu. Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov zatím posílá na Ukrajinu bojovníky (dobrovolné, rozkazem i za trest) v oficiálních uniformách, ale prý zvažuje založit vlastní ČVK. 

„Raduji se z úspěchu ČVK Wagner v zóně speciální vojenské operace. Zdá se, že soukromá vojenská společnost dokázala dosáhnout velmi působivých výsledků. A to i přesto, že útočné brigády ČVK na sebe vždy berou mimořádně těžký díl práce. Navzdory všem obtížím dosahuje Wagner svých cílů za každé situace,“ vychválil Wagnerovce v únoru na Telegramu a přidal fotku svého setkání s Prigožinem.

„Již nyní můžeme s jistotou říci, že Wagnerovci železně prokázali svou vojenskou efektivitu a udělali tlustou čáru za debatami o potřebě ČVK. Není pochyb o tom, že tento druh profesionální formace je potřebný a nutný. Proto mám vážně v plánu konkurovat našemu drahému bratru Jevgeniji Prigožinovi a vytvořit soukromou vojenskou společnost. Myslím, že to vyjde.“

Kadyrov se zhlédl v Prigožinovi, chce taky žoldnéře. | Telegram, VK