Blesk v Chersonu: „Prokletou válku vyhrajeme,“ věří místní. Evě (10) chybí kamarádi a schovává se ve sklepě
Z okupovaného Chersonu, kde Rusové mučili i zabíjeli, je opět Cherson svobodný, ukrajinský – nadále však ostřelovaný ruskou armádou. Redaktorka Blesku Marharyta Golobrodska se vydala do válkou sužovaného ukrajinského města. Cherson i jeho okolí včetně obyvatel nesou těžké a hluboké rány, které v nich a na nich ruská přítomnost zanechala. Naše kolegyně měla možnost mluvit například s desetiletou Evou, jejíž rodina ani v době nejtvrdší okupace neopustila město. Dívce chybí kamarádi.
Eva a její rodiče před vpádem Rusů nestačili odjet. Když okupantské jednotky vtrhly do Chersonu, už se báli utéct. Nejvíc je děsilo, že by je Rusové „rozstříleli“ po cestě do bezpečí. O tom, že Rusové stříleli po prchajících civilistech, svědčí nespočet snímků a záběrů z prvních dnů války. Rodina se proto rozhodla raději v Chersonu zůstat.
Serhij se navíc svěřil Blesku, že má velmi nemocnou maminku. Neměl ji kam ani jak přestěhovat. Připustil i další obavy, děsilo ho, že by mimo Cherson nenašel práci za dobré peníze či nájem za dobrou cenu. Rodině se zcela změnil život, nejpatrnější je to asi právě na desetileté Evě. „Jsem připravená každou chvíli běžet do sklepa,“ sdělila Marharytě.
„Na Silvestra jsme ještě bydleli v centru, stáli jsme na balkoně, když najednou dům vedle zasáhla střela. Byl to takový ohňostroj,“ vzpomínají. „Ani si nepamatuju, jak mě nohy nesly dolů. Bylo to automatické, ani jsem si nevšimla, že běžím do bezpečí. Nohy běžely samy,“ komentovala malá Eva.
Eva (10): „Už tu nemám žádné kamarády“
„Město je prázdné,“ podotkla Marharyta na videu, které v Chersonu pořídila. Na záběrech je patrné, že lidé se běžně na ulicích nevyskytují, snad i z důvodů neustálých ruských útoků. Lidé v Chersonu totiž dál žijí, ale jinak. To se dotklo právě Evy, které mimo jiné chybí její kamarádi.
„Už tady vůbec nemám kamarády. Na život před válkou těžce vzpomínám…Myslím, že ještě den před válkou 23. února jsem se viděla s kamarádkou… Myslím... Anebo ne. Nemůžu si už ani vzpomenout,“ říká dívka. Marharytu zajímalo i to, jak rodina vidí další vývoj války. „Co by se dělo. Už jsme toho tolik zažili a všechno jsme přežili,“ hodnotí dívčina matka Olga.
Orci neprojdou
Marharyta není jen v Chersonu, vydal se také do Mykolajiva. „Orci rusácký tudy neprojdou. Tuhle prokletou válku vyhrajeme. Kozácký národ nezahyne. Každý den bojujme za svobodu,“ přeložila pro Blesk Marharyta nápis ze zničené ruské vojenské techniky, která lemuje silnici vedoucí z Chersonu do Mykolajiva.
Tam se setkala se svým známým, i s ním rozebírala válku včetně situace jeho rodiny. Jeho matka a sestra rovněž odmítly opustit oblast a Ukrajinu, žijí v Černobajívce. Mluvili spolu ještě před 24. únorem, kdy se očekávalo, zda se Rusko v čele s Vladimirem Putinem uchýlí k nějakému masivnímu útoku. „Jsou na to připravené, byl jsem tam. Ve sklepě mají vše,“ řekl Marharytě. „Jezdím tam každou sobotu,“ dodal a přislíbil, že do obce vezme i Marharytu. Jen víkend 25. února jí rozmluvil z toho důvodu, že město bude vylidněné. „Lidé se budou schovávat,“ vysvětlil na závěr.