Zombie SSSR je na nohou, z historického traumatu je válka, říká ruský spisovatel Sorokin

Postmodernista Sorokin se narodil v Moskevské oblasti 7. 8. 1955, publikoval už před dosažením plnoletosti. Je vystudovaným inženýrem na těžařské univerzitě, ale pak hned šel pracovat do tisku. Psal a rovněž ilustroval, v 80. letech působil v moskevské undergroundové scéně. Doma byl za komunismu zakázaný, jeho díla vycházela samizdatem a také ve Francii. Oficiálně se v SSSR jeho texty objevovaly od konce roku 1989. V češtině vyšlo několik jeho knih, Studio Hrdinů dystopický román Den opričnika adaptovalo jako hru pro jednoho herce.

Začátkem nového tisíciletí získal několik velkých ruských literárních cen, zároveň ho ale vyšetřovali za údajnou pornografii v jeho literatuře. Často pobýval v Německu, od ruského vpádu na Ukrajinu pobývá mimo svou vlast.

Imperialistické monstrum Putin

„Dne 24. února 2022 pukla skořápka ‚osvíceného autokrata‘, v níž se Vladimir Putin celých těch dvacet let skrýval, a rozpadla se na kousky. A svět spatřil monstrum, šílené ve svých tužbách a nelítostné ve svých rozhodnutích. Obluda rostla postupně, rok za rokem nabírala sílu a sála živnou šťávu ze své absolutní moci, imperiální agresivity, zloby bičované postsovětskými resentimenty a nenávisti k západní demokracii,“ napsal Sorokin loni koncem února, záhy po Putinově vpádu na Ukrajinu.

„Když roku 1999 nemocný Jelcin posadil Putina na ruský mocenský trůn, byla jeho tvář sympatická, možná dokonce přitažlivá, a jeho rétorika zcela zdravá. Mnozí měli dojem, že na vrchol ruské mocenské pyramidy stoupá inteligentní úředník, jemuž je jakákoli pýcha či povýšenectví cizí, a zároveň moderní člověk, který chápe, že postsovětské Rusko před sebou má jen jednu jedinou cestu perspektivního rozvoje — demokracii. Hodně o ní ve svých prvních interview mluvil a sliboval ruským občanům pokračování reforem, svobodné volby, svobodu slova, dodržování lidských práv ze strany moci, spolupráci se Západem, ale hlavně střídání osob v nejvyšších úřadech,“ napsal Sorokin v eseji Monstrum z minulosti, jehož český překlad (od Sorokinova překladatele Libora Dvořáka) publikoval časopis Host.

Tvrdý muž moci Vladimir Putin: Jak se z malého sadisty stal šéf Kremlu

„Nemám v úmyslu se toho křesla křečovitě držet!“ připomněl Sorokin tehdejší Putinova slova. Jenže: „V tom na první pohled sympatickém a živém člověku se začalo zvolna rodit imperiální monstrum.“

„Moc v Rusku má podobu pyramidální. Tuto pyramidu v šestnáctém století zbudoval Ivan Hrozný — ambiciózní krutý car, zmítaný paranoiou a mnoha charakterovými kazy. Ten za pomoci své osobní gardy, zvané opričnina, ruský stát krvavě a tvrdě rozdělil na Moc a Lid, na našince a cizáky, mezi nimiž vykopal hluboký příkop,“ obrací se Sorokin do historie. „Svazek se Zlatou hordou ho přesvědčil, že velké Rusko je možné spravovat jediným způsobem: jako okupační moc na tomto obrovském obsazeném území. Moc s manýrami okupanta musí být silná, krutá, nepředvídatelná a pro lid nepochopitelná. Lid smí jen poslouchat a kořit se.“

Zombie neshnila

Tyto principy podle spisovatele přetrvávaly i za komunismu, který přitom hlásal jejich svržení. „Stát drtil jednotlivce a on zase cenil zuby na příbuzné a sousedy. Máme hluboce traumatizovanou společnost. A nyní toto trauma nabylo podoby války,“ řekl nyní v rozhovoru s Rádiem Svoboda.

„Zombie, jak to bývá, ožila, ale nestala se člověkem. Za Jelcina mrtvolu zatlačili do kouta a zasypali pilinami a doufali, že zetleje,“ vykresluje návrat sovětského imperialismu. „Oživili ji zastánci imperiální zášti. Přinesli k mrtvole elektrody a mrtvola se zvedla z kolen,“ popsal v narážce na ideologickou tezi Vladimira Putina, že Západ srazil Rusko na kolena. „Teď ničí města, ohrožuje svět jaderným kyjem. Ne nadarmo je hlavním znakem této šílené války písmeno Z - Zombie,“ odkazuje zase na apokalyptický hororový román a film Světová válka Z: Historie světové války se zombie.

Jiné země se s přízraky totality dokázaly vypořádat. „U nás to bohužel nebylo jako v Německu na konci 40. let nebo v Česku v 90. letech. Václav Havel s námi bohužel nebyl. V Německu došlo k vojenské porážce – a vítězové rozhodli o všem. Mrtvole nacismu vykopali hrob a natlačili ji tam antifašističtí Němci. Ve většině bývalých zemí socialistického bloku byla v 90. letech mrtvola totality také pohřbena. Jenže SSSR se nezhroutil v důsledku vojenské porážky, ale kvůli své vlastní neživotaschopnosti,“ soudí Vladimir Sorokin.