Putinův Rambo: Slavný herec musel uprchnout z Ruska! Postavil se na stranu napadené Ukrajiny

9. rota, Kalašnikov, Bílá garda, Marie, zachraň Moskvu… Artur Smoljaninov má s velkými válečnými produkcemi na základě skutečných událostí nemalé zkušenosti. Snad i proto zřejmě do hloubky přemýšlel, jak to ve válkách chodí či z jak nepochopitelných důvodů mohou propukat. A své úvahy se nebojí prezentovat v médiích, byť za to platí.

Z Ruska odešel už v dubnu poté, co vyjádřil postoj proti válce na Ukrajině. „Tak jak tak jsem počítal s odchodem. Postupně mi přestali dávat práci, smyčka se stahovala,“ shrnul v říjnovém rozhovoru pro server Meduza (který vydávají ruští novináři v Lotyšsku). Napřed to prý nebyly přímo represe ani výhrůžky, naopak mu někteří lidé na ulici děkovali, že vyjadřuje takové postoje. Ale kousek po kousku nacházel překážky v práci; vhod tak přišly nabídky ze zahraničí, v Evropě i v USA - už i dřív točil s americkou produkcí.

Pár dní po rozhovoru přišlo trestní oznámení, za „diskreditaci“ ruské armády dostal  posléze od soudu pokutu 30 tisíc rublů (10 tisíc Kč).

To ho nezastavilo. „Kamarádka mi napsala, že se nemůže dostat domů do 32. patra, protože nejde proud. Nebo jak prchala z Mariupolu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že necítím nic než nenávist vůči lidem na druhé straně fronty,“ svěřil se v polovině ledna dalšímu nezávislému a perzekvovanému ruskému médiu - Nové gazetě.

„Jsme bratři, ať chceme, nebo ne. To není o tom být na straně Ukrajinců, ale na straně mých bratrů, které napadli mí další bratři a pro k*rva žádný důvod je začali zabíjet!“ Kdyby se prý octl ve válce na Ukrajině - jako že takovou možnost nevylučuje - tak rozhodně na straně obránců. A neměl by problém zastřelit svého nedávného kolegu, který hrdě nastoupil k nájezdníkům.

Vedle filmu a divadla se Smoljaninov věnuje i hudbě. Nedávno mj. přetextoval a nahrál ohromně populární válečnou baladu Temná je noc z filmu Dva bojovníci (1943), jeden z největších šlágrů o Velké vlastenecké válce (druhé světové).

„Temná je noc, o takové by Bernes nezpíval. Byl ukrajinský Žid,“ připomněl hned prvními verši původního interpreta. „Podívej, okupante, jak jsou porodnice bez světla, jak děti sedí v krytech a topí si knihami,“ vykresluje pak hrůzy „specoperace“. „Jen bunkr, kde se skrývá jeden führer a plešatý kuchař krmí führera lžičkou,“ tepe i do Putina a jeho spojence Jevgenije Prigožina, oligarchy známého cateringovými zakázkami pro Kreml a nyní i žoldnéřskou Wagnerovou skupinou.

Válečný velkofilm 9. rota natočil ve velké produkci Fjodor Bondarčuk - podle vzoru svého slavného otce Sergeje (Osud člověka, Vojna a mír, Waterloo, Rudé zvony, Bojovali za vlast…). Třebaže ho ocenil prezident Vladimir Putin, není to žádná propagandistická vymývárna (ostatně jde o rusko-ukrajinsko-finskou koprodukci).

Sice ukazuje i nějaké to hrdinství sovětských paragánů, hlavně však pojednává o jejich marném snažení v neúspěšné okupaci Afghánistánu - a o chaosu v sovětském velení, který znamenal, že celá bitva byla úplně zbytečná. Film se inspiroval skutečnou bitvou o kótu 3234 ze 7. až 8. ledna 1988, ovšem je o poznání dramatičtější.

I vykreslováním psychických traumat se 9. rota vlastně podobá prvnímu Rambovi, totiž filmu První krev - Sylvester Stallone se sice díky němu stal akční hvězdou, ale až další díly (včetně třetího v Afghánistánu) jsou klasickými akčními řežbami. První snímek je o posttraumatické stresové poruše veterána z Vietnamu.