Stateční ukrajinští pošťáci: Nehledě na ostřelování vozí důchody seniorům žijícím u fronty
Zanedlouho to bude rok, kdy si Ukrajinci připomenou den, kdy se jim změnil život, kdy na jejich území vpadly ruské jednotky vyslané Kremlem. Ostřelování je na denním pořádku. Obyvatele Siversku v Doněcké olasti už vlastně ani zvuk dopadajících raket nepřekvapuje. Někdy jde o ukrajinskou salvu, jindy o ruskou. Pro místní seniory v podstatě jedinou spojnicí s okolním světem představují pošťáci, kteří ani během ostřelování nepřestávají doručovat.
Pohled do každodenního života v Siversku přinesla stanice CNN, jejich reportéři byli svědkem toho, jak sebou lidé jen „trochu škubnou“ při zvuku ostřelování. „Ani se nezastavila,“ komentovali scénu, kdy důchodkyně se strachem, ale neohroženě pokračovala ve své chůzi. Kam šla? Podle reportérů ke shluku postarších místních rezidentů.
„Zvykli jsme si.“
„Silnice jsou rozbité, všude kolem jsou trosky a bláto. Projíždějící auta se vyhýbají kráterům, které po sobě zanechaly rakety. Po zemi se válí dráty elektrického vedení,“ nastínili reportéři situaci ve městě. Mezi shromážděnými důchodci je i Ljubov Bilenková (72), její obličej je nečitelný, strach by na ní nikdo nepoznal. „Ale samozřejmě, že se bojíme, ale zvykli jsme si,“ vysvětlila náladu v obci.
Bombardování tak v místních málokdy už vyvolá nějakou větší reakci. A co dělali staříci na ulici? Bilenková vysvětlila, že čekají na důchody, jako ostatně každý měsíc. Mobilní služba ukrajinské pošty Ukrpošta jim penzi přiveze. Její měsíční důchod je skromný, pouze 1794 korun, ale stačí to, aby si v jednom z mála otevřených obchodů koupila jídlo.
Bíložlutá poštovní dodávka přijíždí pravidelně, většinou v čele s Annou Fesenkovou, které se usmívá na svoje klienty a rozdává jim jejich peníze. Teprve ona vzbudí na tvářích starších Ukrajinců nějaké emoce, sem tam se dočká pokývnutí, jindy aspoň malého úsměvu či dokonce smíchu. Fesenková pracuje pro poštu 15 let. „Bylo to 15 předvídatelných, metodických let, které vás nepřipraví na to, co se děje nyní. Nikdy jsem si ani nedokázala představit takový horor,“ svěřila se pro CNN.
Ještě než začala spolupracovat s mobilní poštovní službou, seděla klasicky na přepážce v Bachmutu, zhruba 35 kilometrů jižně od Siversku. Nicméně na podzim v jejich okolí boje eskalovaly a ona s kolegy museli svoji pobočku evakuovat. Fesenková si je vědoma toho, že její prací není jen rozdat důchody, její prací je rovněž připomenout obyvatelům Siversku, že na ně Ukrajina nezapomněla. „Jsme jejich jediným poutem s okolním světem,“ prohlásila Fesenková. Ne všichni důchodci jsou však ochotní opustit relativní bezpečí svých domovů.
„Manželka se bojí vycházet z domu.“
„Žijeme 20 minut chůze odsud, ale moje žena se bojí přijít,“ sdělil CNN třiašedesátiletý Volodymyr. „Manželka říkala, ať důchod neutratím za cigarety, ale není tu,“ řekl s úsměvem a přitom si zapaloval cigaretu z nově pořízeného balíčku. Pro důchod si přišla i třiasedmdesátiletá Olha. Měsíce strávila s desítky sousedů v krytech, bylo to vysoce nepohodlné, ale žena přesto odmítá odejít pryč. „Tady jsem se narodila, je to můj domov, moje vlast. Nikam neodejdu. Co přijde, přijde,“ reagovala.
Výdej důchodů probíhá pod pečlivým dohledem ukrajinské armády, na místě je velící důstojní Oleksij Vorobjov. Shromáždění ho znepokojuje, obává se, že dav by se mohl stát ruským terčem. „Rusové jsou jen kousek za údolím, v kopcích, které jsou odsud vidět. Necelých 10 kilometrů severně,“ podotkl Vorobjov a vyzval lidi k urychlenému návratu domů pro jejich vlastní bezpečí.
Důchodci ho ale pravidelně ignorují. „Vždy se snažíme najít vhodné místo a čas pro výdej důchodů,“ vysvětli Vorobjov. Každý měsíc se tak lidé s pošťáky scházejí jinde. „Žijeme ve válce, dneska to vypadá takhle,“ pokýval směrem k davu seniorů, „ale zítra? Zítra to může být něco zhola jiného.“ Fesenková volala reportérům CNN krátce na to, co opustili město. Siversk byl bombardován jen pár bloků od místa, kde proběhl výdej důchodů. Nikdo naštěstí nebyl zraněn.