Ukrajinka se vydala do Ruska pro unesenou dcerku: Popsala strastiplnou cestu a šílený strach!
Šílenou cestu do znepřáteleného Ruska podnikla ukrajinská maminka Ljudmila Kozyrová. Do střediska u Černého moře si jela pro svou dceru Veroniku, kterou tam Rusové pod záminkou hezky strávených prázdnin vylákali. Devětačtyřicetiletá matka popsala své pocity z jízdy do Ruska a setkání s milovaným dítětem.
Ljudmila původně skočila Rusům na jejich lest. Ti přišli za její rodinou s tím, že na Ukrajině není bezpečno a bylo by lepší, kdyby dívenka Veronika strávila léto v letovisku Anapa u Černého moře v Rusku. Podle Ljudmily se děti z podobných výletů v pořádku vracely, a tak svolila. Udělala osudovou chybu.
Po osvobození rodné vesnice Nechvolodivka ukrajinskými silami chtěla matka své dítě zpět. Po Veronice ale jako by se slehla zem. A Rusové na žádost Ukrajinky nijak nereagovaly. Dítě jí vrátit nehodlali. Ljudmila se tak rozhodla konat a o pomoc požádala neziskovou organizaci Save Ukraine.
Po získání dokladů a zajištění dopravy se matka vydala na strastiplnou cestu do Ruska přes Polsko a Bělorusko autobusem. Netušila, jak s ní bude v nepřátelské zemi naloženo. Spolu s ní jelo dalších třináct maminek, které přišly o děti stejným způsobem.
„Bály jsme se, že už pak Rusko nebudeme moci opustit, ale neměly jsme jinou možnost,“ svěřila se Ljudmila deníku Express. Když dorazila k branám tábora, byla jako na trní. „Měla jsem v nitru pocit úplné hrůzy. Co když mi řeknou, že tam není? Tekly mi slzy,“ vzpomínala.
Po chvíli svou dceru opravdu spatřila. „Jen jsme se líbaly a plakaly,“ popsala dojemný okamžik. Paní Kozyrové a dalším matkám se z tohoto výletu podařilo přivést zpět 21 dětí. Pro náctiletou Veroniku to byl konec trápení, které se rychle změnilo v něco, co se více podobalo únosu než dovolené.
„Řekli nám, že si naše děti u moře odpočinou. Mysleli jsme si, že to bude bezpečné. Ve skutečnosti mě přelstili. Byli rafinovaní. Vlastně na mě tlačili, abych jim svou dceru vydala,“ dodala Ljudmila.