12°C
Ruský blogger pomáhá Ukrajincům: Rozváží jídlo, vybírá peníze na opravy a skrývá se s miminkem
Ruský blogger (36), který od propuknutí invaze pomáhá ukrajinským občanům v Kyjevě, popsal život v okupované zemi. Se svou ženou Mariou a šestitýdenní dcerou Polinou tráví dny přesuny z bunkru do bunkru. „Sledujete rakety, chvíli čekáte a pak zas začnete dělat to, co musíte – ať už pro sebe, rodinu nebo pro vítězství.“ Muž vystupující pod pseudonymem Roman Juchnovec žije na Ukrajině od roku 2015.
„Máme elektřinu maximálně sedm hodin denně a nikdy nevíme, kdy se zapne,“ uvedl pro server RadioFreeEurope Roman. „Když není elektřina, nemáme žádné teplo ani vodu. Nefungují výtahy. Sedíte v betonové krabici.“ Muž se svou rodinou žije v bytě ve 24. patře obytného domu. „Když se rozezní sirény, máme jít do sklepa, ale jen, když funguje elektřina. Když ne, tak nemáte šanci se včas dostat tak daleko, takže se chodíme schovávat do chodby u výtahu, kde je to více méně bezpečné.“
Juchnovec o životě v okupované Ukrajině píše na sociální síť Telegram, přičemž jeho příspěvky čtou tisíce lidí z celého světa. „Co si lidé na Ukrajině myslí o Rusech? Máme pro to slovo ‚ljut‘, něco jako ‚vztek‘. Když očima sledujete přilétávající raketu a čekáte, až nebezpečí pomine, pak začnete dělat to, co musíte – ať už pro sebe, rodinu nebo pro vítězství. To je to nejvhodnější slovo,“ popsal novinářům.
Romanova rodina začala pomáhat lidem v nouzi hned několik dní poté, co na ukrajinské území vtrhly okupantské jednotky. Pár zařizuje ubytování pro ty, kteří přišli o domov, nebo utekli do Kyjeva z východu, Roman dále připravuje a rozváží jídla jak pro uprchlíky, tak pro vlakové inženýry. „Byl bych radši, kdyby Maria s miminkem odjela, ale Máša odmítá utíkat beze mě. A já odjet nemůžu, to by byla zrada. Tak jsem si říkal, že bych mohl být užitečný,“ vysvětloval Juchnovec.
Pomáhají i Rusové
Na konci března začal Roman se svými přáteli pravidelně vyjíždět do vesnic na severu Kyjevské oblasti, kde Rusové v prvních týdnech konfliktu vyvraždili stovky až tisíce civilistů. „Jeli jsme tam bez jakéhokoli plánu, prostě jsme hledali lidi v opuštěných a zničených vesnicích,“ vzpomínal Roman. „V jednom domě jsme našli postarší pár, kterým Rusové před odchodem napsali na plot: ‚Děkujeme za pohoštění.‘“
Vesničané si brzy na jejich návštěvy zvykli, chodili si k nim pro potraviny a vyprávěli jim o hrůzách, které zažili. „Naše cesty pro ně byly jako terapie. Jídlo už nebylo tou hlavní pointou, čekali na nás,“ uvedl Juchnovec. „Osamělí lidé potřebují hlavně společnost.“
Romanovi se v průběhu uplynulých měsíců ozvalo několik ruských občanů s dotazy, jak Ukrajině pomoct. „Skoro každý den mi píší vděčné komentáře,“ řekl na závěr. „Děkují mi, že mohou alespoň nějak pomoct, protože bezpečně pomáhat Ukrajině z Ruska teď nejde. Lidé se snaží najít způsob, jak to udělat.“ Mnozí Rusové například štědře přispívají na obnovy ukrajinských měst a výstavby zničených domů tamních civilistů.
Více než 150 horníků je kvůli ruským útokům a následným výpadkům proudu uvězněno pod zemí v dole Dobropillia v Doněcké oblasti. Informoval o tom předseda Odborového svazu horníků Ukrajiny Mychajlo Volyněc.
„Útoky na pracovníky Červeného kříže co nejdůrazněji odsuzuji. Je nepřijatelné, aby ostřelování zasáhlo místa pro distribuci pomoci,“ řekla předsedkyně Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK) Mirjana Spoljaricová Eggerová k dnešnímu ruskému útoku na nákladní auta humanitární mise Červeného kříže.
„V této válce je vše naprosto jasné: Rusko přináší zlo, Ukrajina chrání životy,“ napsal na svém telegramovém účtu Zelenskyj. „Jen společně může svět donutit Rusko, aby s tímto terorem přestalo,“ uvedl také. Rusko se ke slovům Zelenského nevyjádřilo.
Moše Azman, přední ukrajinský rabín, pohřbil adoptivního syna, který padl na frontě. „V květnu tohoto roku se mu narodila dcera. Ale týden poté narukoval do armády. Po krátkém výcviku byl ihned poslán na frontu,“ popsal Azman koncem srpna na Twitteru. „Naposledy jsme s Motym mluvili 17. července. Od bitvy 24. července se pohřešoval. Pak jeho žena obdržela oficiální dokument...“
