Zoufalé manželky protestují proti Putinově válce: „Nikdo nás neposlouchá!“ Od mobilizace přitvrdily
Od chvíle, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku na Ukrajině, jsou to Rusky, kdo asi nejhlasitěji protestuje proti jeho tažení. Vadí jim zvláště odvody jejich mužů, synů, bratrů či vnuků na frontu. V listopadu jejich protesty nabraly na intenzitě, Rusky se pravidelně scházejí před vojenským velitelstvím v Petrohradě a dožadují se, aby vláda dodržela slib a neposílala na frontu brance, uvedla stanice Svobodná Evropa.
Rusky denně čekají až několik hodin před vojenskou centrálou pro západní oblast, jenže nikdo jim neotevírá, nikdo s nimi nejedná a nikdo není ochoten vyslechnout či převzít jejich stížnost, případně odvolání proti rozkazu, aby jejich drazí nastoupili do války. „Nikdo nás neposlouchá,“ postěžovala si Viktorija Sanniková, která do Petrohradu přicestovala až ze sibiřského Tomsku. „Naše problémy je nezajímají. Přes dva měsíce klepeme na jejich dveře, naše protesty jsou činem zoufalství,“ dodala.
Protestům vévodí ženy
Minulý týden se Ruskám přece jen podařilo dosáhnout „otevření dveří“ a byly vpuštěny do vojenské centrály. Vojenským úředníkům předložily téměř 100 dopisů a kolektivní žádost od příbuzných zhruba 400 branců, kteří momentálně slouží v Bělgorodské oblasti.
Co se protestů proti válce na Ukrajině týče, jsou to právě ženské hlasy, které od února zaznívají nejhlasitěji. Ještě zesílily v září poté, co Putin vyhlásil částečnou mobilizaci. Muži se podle všeho zdráhají svou nespokojenost jak s válkou, případně s mobilizací, vyjádřit veřejně, a to právě ze strachu, že by policie zadržené předala rovnou armádě. Ženy tedy protestním hnutím dominují, je to i z toho důvodu, že řada mužů zemi opustila, aby unikli mobilizaci.
Podle neziskové organizace OVD-Info monitorující politické represe v Rusku více než polovina z 1383 zadržených osob při protimobilizačním protestu 21. září byly ženy. O 3 dny později při další demonstraci tvořily ženy 71 procent z 848 zadržených. Rovněž protesty v Dagestánu, Baškirsku či Tuvě zorganizovaly a vedly ženy. Agentura Reuters v říjnu přišla s analýzou zaměřenou na protesty proti válce pořádané po invazi v únoru. Na 30 procent lidí obviněných z protestování byly ženy, to je obrovský nárůst od předešlých let, kdy z protivládních protestů bylo viněno mezi 6 až 11 procenty žen.
V Uljanovsku skupina žen – většinou manželky branců – dorazila 11. listopadu před budovu vojenského úřadu a dožadovala se toho, aby jejich manželé byli staženi z fronty. Rusky tvrdily, že jejich muži odvedení po mobilizaci neabsolvovali žádný potřebný výcvik a navíc mají zdravotní problémy, které se po odvodu ještě zhoršily. „Lidé se obávají, že zklamou své milované,“ sdělila tisku Tatjana, manželka jednoho z branců. „Na tom protestu z 11. listopadu jsem osobně nebyla, ale napsala jsem žádost a odvolání a uspořádala akci k psaní takovýchto dopisů,“ svěřila se.
„Dostaly jsme odpověď od vojenského prokurátora tady v Uljanovsku. Mám z toho pocit, že ani nečetli naše žádosti. Napsali nám, že od mobilizovaných mužů nemají žádné stížnosti. Zdá se, že můj manžel je tedy v nemocnici pro nic za nic,“ navázala Tatjana. Vysvětlila, že její muž šel k mobilizaci dobrovolně, žádal však o odklad, protože procházel „náročnou léčbou dentálních potíží“.
Matka: Syn je obyčejný civilista
„Neprošel žádným výcvikem. Nebyl ani na střelnici. Vzali ho na trénink a pak byl týden v nemocnici, a tak se rozhodl podat žádost o odklad ze zdravotních důvodů. Žádost podával opakovaně a nebyl sám, a přesto prokurátor tvrdí, že nic podobného jeho kancelář neobdržela,“ vypověděla Tatjana.
Do války na Ukrajině by měl jít také dvacetiletý syn Olgy Cukanové z Astrachaňské oblasti. Olga přijela do Petrohradu, aby vyjádřila svůj nesouhlas s mobilizací, válkou i aby uchránila syna před odchodem na frontu. Dvakrát se už vojenské úřady pokusily jejího syna poslat na Ukrajinu, tlačily na něj, aby se „dobrovolně upsal“, rodině se prozatím daří syna bránit.
„Je obyčejný civilista,“ prohlásila Olga. „Moc dobře chápu, že pokud něco rychle nepodniknu, skončí jako branec a odvedou mi ho do té jejich takzvané speciální vojenské operace. Neustále na něj tlačí. Každý den k nám chodí nějaký plukovník či jiný oficír a snaží se ho donutit podepsat odvodové dokumenty,“ popsala Ruska. V září na pár dní ztratila se synem kontakt, věděla, že za to může armáda, volala na místní vojenskou centrálu, kde jí řekli, že podstupuje „psychologické testy“.
„Bylo mi jasné, o co se snaží. Volala jsem, kam se dalo. Zjistila jsem, že ho zapsali na seznam branců. Řekli mi, že to podepsal dobrovolně. Začala jsem rozesílat odvolání a žádosti úplně všude včetně ministerstva obrany, nějaký účinek to asi mělo, syn se vrátil domů a zatím ho neodvedli,“ vylíčila Olga. Doplnila, že nikdo z mužů a chlapců ze stejného seznamu jako její syn zatím nebyl poslán na Ukrajinu.
„Co bude dál?“
„Nikdo ale nevíme, co se může stát. Mám jen jednoho syna,“ běduje Olga s tím, že může být každým dnem poslán pryč. Ruska však nezahálí a stala se spoluzakladatelkou místní Rady matek a manželek vojáků, jehož členky pravidelně doslova „bombardují“ dopisy vojenské úřady, Kreml i samotného Putina. Dávají jasně najevo svou nespokojenost. „Dožadujeme se také toho, aby podobná rada byla v každém městě, kde jsou mobilizační úřady,“ ženy rovněž volají po mírových jednáních s Ukrajinou a konci války. „Nebo aspoň, aby prezident nehrozil zbytku světa užitím špinavých bomb,“ dodala.
Podívejte se na záběry z poslední výměny zajatců mezi Ukrajinou a Ruskem.
U Sberbank si loni otevřelo účet o 50 procent více čínských malých a středních firem. Podle agentury Reuters to dnes uvedl první náměstek ředitele největší ruské banky Alexandr Veďachin.
Obchod mezi Ruskem a Čínou prudce vzrostl od doby, kdy západní země a firmy zareagovaly na ruskou agresi vůči Ukrajině. Podle údajů čínských celních úřadů se loni vzájemný obchod vyšplhal na rekordních 1,74 bilionu jüanů (5,2 bilionu Kč), a to i přes výpadky plateb způsobené západními sankcemi.
Dánsko dnes spustilo stránky svého předsednictví v Radě EU, představilo logo a heslo, kterým je Silná Evropa v měnícím se světě.
Dánské předsednictví má dvě hlavní priority, jsou jimi Bezpečná Evropa a Konkurenceschopná a zelená Evropa. Dánové se budou zabývat zejména posilováním obranné připravenosti Evropy, budou ale i nadále pokračovat v podpoře Ukrajiny a chtějí se zaměřit i na téma boje s nelegální migrací. Právě Dánsko patří společně s Českem mezi země, které prosazují takzvaná inovativní řešení nelegální migrace a zmiňují zejména potřebu vylepšení návratové politiky, ale i lepší ochranu vnějších hranic či intenzivnější spolupráci s třetími zeměmi.
Olžina organizace je velmi aktivní a pořádá online schůze se svými sesterskými radami napříč ruskými regiony. Právě i z jejich úsilí vzniká mnoho protestů, úřady je však ignorují. „V úřady nevkládám žádné naděje, ne, věřím však v lidi. Když se zorganizujeme, dosáhneme nějakého výsledku,“ doufá Olga.
To Tatjana v Uljanovsku už pomalu naději ztrácí. To, jak se vojenské úřady chovají k jejímu muži, i k ní samotné a jejím dopisům, Rusku velmi zklamalo a zanechalo to v ní rozčarování. „Nemáme žádné zákony, anebo vlastně máme, ale nefungují. Mám pocit, že nežijeme v moderním světě, ale ve středověku. Moje stížnosti, žádosti, odvolání jsou ignorovány. Když žádám o pomoc, říkají mi, abych mlčela a počkala, až to přejde. Mám pocit, že se bortí svět, a nevím, co bude dál,“ zakončila.
