Táta Bohdanovi (13) umřel před očima. Teď chlapec čeká na operaci mozku a adopci

Izjum byl už osvobozen od ruské okupace, Rusové však město naprosto zničili, zbyla po nich zkáza a město, které před válkou plnil ruch a hluk, je nasycené zoufalstvím. Ve městě zbyli většinou jen lidé na pokraji života, ve vzduchu je cítit pach nepraných šatů a nemytých těl. Obyvatelé jsou obvykle pospolu v budovách upravených na kryty a útulky.

Válka na Ukrajině: Bohdan (13) se ukrývá v domově pro raněné a bez domova, kde přebýval jeho otec, než zemřel na rakovinu | ČTK / AP / Evgeniy Maloletka

V jednom takovém domě nyní žije i Bohdan, společně se seniory a nemocnými. Jeho pozornost většinou upřená do telefonu. Ještě minulý týden bylo všechno jinak, Bohdan nebyl sám, měl svého tátu, které zabila rakovina, teď nemá nikoho. Mykola Svyryd (†70) se o svého syna velmi obával, řekl v rozhovoru s AFP. S novináři mluvil pár dní před smrtí.

Rusové zapomněli resetovat ukradené kamery z Lymanu: Zloději se stali hvězdami „reality show“

Otce i matku Bohdanovi vzala rakovina

„Přiběhne ke mně a řekne: Tati, mám tě rád. A já mu řeknu: A koho jiného bys měl mít rád,“ vypověděl Svyryd. Byl na tom velmi špatně. „Jeho matka je mrtvá, otec starý, a až tu nebude…nebudu vědět, co s ním je, jestli někoho má, jestli ho někam neposlali,“ sdělil reportérům. Budova původně sloužila jako rehabilitační centrum pro zraněné a lidi po operaci. Byla to nová instituce otevřená letos v lednu, pak přišla válka a okupace.

Z moderních pokojů s adekvátním vybavením se lidé přesunuli do sklepa, zůstali bez vody, elektřiny a plynu, sotva přežívají. V září sice Ukrajinci vyhnali ruské jednotky a znovu získali kontrolu nad Charkovskou oblastí včetně Izjumu. Jenže ani odchod Rusů nezmírnil bolest a utrpení hrstky lidí, kteří zůstali ve městě. V bývalém rehabilitačním centrum je nyní 39 lidí, nemají, kam jinam jít. Oproti zbytku města je budova více méně obyvatelná.

Skončili zde i Mykola a Bohdan, muž o své hrozivé diagnoze věděl, věděl, že rakovina ho zřejmě zabije. Jenže před válkou měl šanci na delší život, mohl se synem strávit více času. Nemoc mu vzala i manželku a Bohdanovi matku. Chlapec se navíc narodil s poškozením mozku, ale než na Ukrajinu vpadli Rusové, Mykola mluvil s lékaři o tom, že by potíže odstranili operativně. Bohdan je stydlivý, mluví jen málo.

Válka Rusko vs. Ukrajina zobrazit celý online

9:41

Dnes

Za poslední den ztratil protivník 1096 lidí, 11 tanků, 20 obrněných vozidel, 22 dronů a další, informuje generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny v ranním hlášení. Čísla nelze nezávisle ověřit.

08:37

Dnes

Ruské ostřelování téměř dvou desítek obcí v Chersonské oblasti a také samotného Chersonu si vyžádalo tři zraněné, uvedl na Telegramu šéf oblastní správy Oleksandr Prokudin. Ruská armáda zasáhla obytné čtvrti, konkrétně poškodila dvě výškové budovy, osm soukromých domů, vysokoškolské zařízení a objekt kritické energetické infrastruktury.

07:45

Dnes

Ruský dronový útok v noci na dnešek těžce poškodil hotel v jihoukrajinském městě Mykolajivu, oznámil na sociální síti šéf správy stejnojmenné oblasti Vitalij Kim. Rekreační objekt začal hořet, zprávy o zraněných či obětech nyní nejsou. Podle ruských médií okupační síly v Mykolajivu zasáhly loděnici a hotel, kde byli ubytováni "britští žoldnéři".

Zobrazit celý online

Kde je táta?

„Narodil se postižený, nechodil do školy. Doma jsem ho naučil číst, trochu psát i počítat,“ svěřil se novinářům Mykola, který dřív pracoval v továrně vyrábějící obroučky brýlí. Rusové vybombardovali jejich byt, sousedi jim pomohli do bezpečí, ale Mykolovo zdraví rychle selhávalo. „Tři měsíce jsme byli v krytu, když jsme se dostali ven, bylo to se mnou horší a horší. Nohy mi vypověděly úplně,“ když ho zpovídali novináři, už jen ležel, byl silně podvyživený a nemohl mluvit, jen šeptat.

Poslední dny strávil v náručí svého syna, společně poslouchali ukrajinskou popovou hudbu a hráli videohry, Bohdan – asi jako každý teenager, je miluje. I když v budově žijí další lidé, moc do kontaktu s nimi však nepřijde. Jeho otce pohřbili v prostém hrobě na okraji města. Bohdan teď nejčastěji v tichosti vysedává v pokoji, který s otcem sdílel, ztracen ve svých myšlenkách, spí ale jinde. Zaměstnanci rehabilitačního centra se ve snaze zmírnit jeho bolest rozhodli najít mu jiný pokoj.

S operací mozku, která by měla chlapci pomoct, se nadále počítá. S osvobozením Izjumu se lékaři rozhodli provést ji co nejdříve. Pak Bohdan skončí mezi sirotky čekající na možnou adopci. Asi nejsmutnější je, že se občas stále ptá, kde je jeho otec.