Nešťastné osudy matek: Zatímco ukrajinští otcové bojují na frontě, ženy zůstávají samy s dětmi
Jak se žije ženám, které mají muže na frontě? Tři ženy popsaly pro The Washington Post, jak se jim změnil život od začátku ruské invaze. Mají strach o své muže, a pokud nemají malé děti, snaží se pomáhat vojákům nebo obyčejným lidem postiženým válkou. „Obávám se, že to bude trvat ještě dlouho,“ řekla jedna z nich.
Julija Sirenková (28) strávila léto o samotě ve svém bytě ve vybombardovaném Charkově, zatímco před sebou měla náročné rozhodování. Jakmile přišlo září, musela učinit rozhodnutí. Buď zůstane na místě a bude podporovat svého manžela Jurije, který na východě válčí s Rusy, nebo se přidá ke své dceři, kterou vypravila do bezpečí již před několika měsíci.
„Je to náročné.“
Taková rozhodnutí musela učinit už celá řada žen od počátku invaze. Některé z nich opustily zemi, staly se uprchlicemi. Další z nich zůstaly na Ukrajině, kde válčí jejich muži. Ženy, které zůstaly na Ukrajině, se buď staly dobrovolnicemi a fundraiserkami vojenských jednotek svých mužů, ostatní jsou pohlceny péčí o děti a finančními potížemi.
„Je to velmi náročné, protože všichni jsou rozptýleni všude možně po Ukrajině, musím být tady a pak zase jinde,“ řekla Sirenková. Budova, ve které má i ona svůj byt, sice nebyla zasáhnuta ostřelováním, nicméně většina sousedů uprchla.
Rodina Julije nejprve uprchla z domova týden před ruskou invazí. Všichni kromě Jurije, který stejně jako ostatní muži jeho věku nesměl opustit zemi, pak pokračovali do Berlína. Nikdo tam však nebyl šťastný. Vrátili se na Ukrajinu. Vnučka a babička se usadily ve Lvově v maličkém bytě s jedním lůžkem, což bylo to nejlepší, co sehnaly, zatímco Julija Sirenková se vrátila do bytu v Charkově. Tam, sotva 40 kilometrů od ruských hranic, trávila dny sháněním peněz pro jednotku svého manžela a nakupovala jim vše od nabíječek a kabelů po termovizní kamery a džípy.
Když volala své dceři Vasylyně, kdysi bezstarostná dívka často plakala. Matka Julije, která je proruská, ji denně zahlcovala zprávami, ve kterých ji označovala za špatnou matku. Začátkem září už nemohla snášet Vasylyniny slzy. Sbalila se a zamířila do Lvova, aby mohla být s dcerou těsně před nástupem do první třídy.
Sirenková stále doufá, že se vrátí do Charkova a do pokoje holčičky plného hraček, kde by mohly čekat na Jurijův návrat. „Jakmile bude jasné, že město už nebude bombardováno,“ řekla, „vrátíme se.“
Matky cítí vinu
Neziskové organizace se nyní snaží pomáhat opuštěným ženám, které buď přesídlily, nebo přišly o přítele či manžela. Jejich situace je skličující, nicméně začátek školního roku jim přinesl trochu oddechu, neboť více než polovina škol zahájila prezenční výuku.
„Cítí vinu. Myslí si, že si nemůžou stěžovat,“ řekla Kateryna Čerepchová, prezidentka La Strada Ukraine, kyjevské ženské organizace.
Iryna Arzjajevová (42) a její dvě děti jsou teď samy. Irynin manžel byl povolán na východ na frontu. „Myslela jsem si, že bude těžké tady zůstat,“ řekla. Když však její manžel odešel, uvědomila si, že útěk by byl ještě horší. Zůstala tedy se svými dětmi Marijou (13) a Iljou (15) ve svém malém bytě ve Vyšneve nedaleko Kyjeva. „Cítila jsem, že potřebuje pomoc, že když jsme tady, můžeme něco udělat pro Ukrajinu,“ vysvětlila.
Iryna tím měla na mysli šití ukrajinských vlajek, které vynesly 370 tisíc korun, což je dost na to, aby koupila četě svého manžela Oleksandra antidron z Litvy. Léto trávila se svými dětmi a dalšími dobrovolníky šitím maskovacích sítí pro vojáky na frontě. Pomáhala se svou dcerou také ve skladu, kde třídily oblečení pro lidi, kteří se v důsledku války ocitli bez domova.
Arzjajevová promluvila rovněž o tom, jak moc jí chybí její manžel. „Kdykoli mám volno… když vidím jeho věci, když jdu spát úplně sama,“ začala plakat. Její dcera ji přišla obejmout.
Po porodu do krytu
Tamara Bivalinová (31) porodila v březnu císařem druhého syna. Druhý den na nemocnici, ve které právě odpočívala, zaútočili Rusové. Její manžel Maxim vzal jejich prvního syna Artěma do úkrytu, ale Tamara musela odejít sama, zanechávala po sobě stopy krve. Po dalším útoku se rozhodla odejít do Lvova.
Tamařina přítelkyně jí doporučila tamější azylový dům pro matky s dětmi. Nachází se takřka u hranic s Polskem. Tamaru přijali s otevřenou náručí. Dostala sedativa, aby mohla usnout. „Obávám se, že to bude trvat ještě dlouho,“ řekla Bivalinová. Bojí se o svého manžela, přátele a „o všechny“.
Děkujeme za pozornost, se kterou sledujete náš online přenos věnovaný konfliktu na Ukrajině a událostem s ním souvisejícím. Další čerstvé zprávy můžete očekávat opět zítra ráno. Do té doby přejeme dobrou noc.
Vůdce nejsilnější polské opoziční strany, bývalý polský premiér Jaroslaw Kaczyński navrhl přestěhovat ruské velvyslanectví z nynějšího sídla v blízkosti úřadu polské vlády a paláce Belweder, který obývá nový polský prezident Karol Nawrocki. Kaczyński chce podle médií prosadit, aby usnesení v tomto duchu přijali polští poslanci, ale současně připustil, že rozhodnutí v této věci může učinit pouze vláda.
„Jedině vláda může změnit místo, na kterém bude ruské velvyslanectví ve Varšavě. Nyní je to velmi mimořádné místo. Jde o část někdejší zahrady ministerstva obrany, které je také nedaleko od premiérovy kanceláře a reprezentační budovy prezidentského úřadu, Belwederu. Zkrátka, je to mimořádné místo,“ uvedl Kaczyňski podle listu Rzeczpospolita.
Zástupce šéfa ruské prezidentské kanceláře Dmitrij Kozak podal demisi, uvedl dnes ruský server RBK s odvoláním na své zdroje. O Kozakově odchodu píše s odvoláním na nejmenovaný zdroj také časopis Forbes, podle kterého byl Kozak připraven odstoupit už v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu.
Demise, dosud oficiálně nepotvrzená, následovala poté, co počátkem srpna americký list The New York Times (NYT) s odvoláním na své zdroje označil Kozaka za jediného z blízkých spolupracovníků ruského prezidenta Vladimira Putina, který dal najevo nesouhlas s válkou proti Ukrajině. Koncem srpna - už po publikaci článku NYT - Putin výnosem zrušil v prezidentské kanceláři dva odbory, které měl Kozak na starosti, uvedl server BBC News.
