S okupačními vojsky v roce 1968 vpadl do ČR, letos prchal před Rusy. Senior vzpomněl na Prahu
Mykola Hryško tušil, že přijde válka, ještě před samotným vpádem ruských vojsk. Snažil se na konflikt připravit a varovat své okolí, nikdo mu ale nevěřil. Jakmile se k němu dostaly první zprávy o příjezdu tanků, řekl jen: „Já vím.“ Muž v rozhovoru s ukrajinským serverem Channel 24 hovořil o pražském jaru a příchodu okupačních vojsk do Prahy, ruských útocích na Charkov a svém útěku do Lvova. Mykola věří, že Ukrajina válku nepochybně vyhraje.
Postarší muž žil v Charkově od svých 15 let, kvůli masivnímu ostřelování a dobývání oblasti byl však donucen utéct na západ země. „Třetina našeho domu byla zničena, všechno hořelo. Byty shořely, zůstaly jen pánve,“ popisoval novinářům Mykola. „Bombardovali nás. Ostřelovaly nás tanky, bombardovala nás letadla. Nedaleko od nás vybuchly dvě vakuové bomby.“
„26. a 27. února někde nebyla voda, plyn, nesvítilo se. Dům byl v plamenech. Ale když došlo na dělostřelecké ostřelování, rozhodli jsme se odtamtud utéct,“ dodal. Mykola se původně plánoval přidat k civilním obranným jednotkám (Teroboroně), své rozhodnutí změnil a hned v prvních dnech invaze odcestoval do západoukrajinského Lvova.
„Nejprve jsem se přestěhoval do vesnice, ale nakonec jsem se rozhodl pro Lvov. Rychle jsem šel na Jižní nádraží, okamžitě jsem si tam koupil lístek. V noci se mi zdálo o tom, že jsem ve Lvově,“ vysvětloval. „Pořád to tu zkoumám, přemýšlím, mluvím s lidmi. Potkávám zde mnoho krajanů, občas mě něčím překvapí.“
Mykola denně sní o návratu do své milované Charkovské oblasti, odjezd domů ho nicméně zatím v blízké budoucnosti zřejmě nečeká. „Jsem velmi připoután k Charkovu. Procestoval jsem celý Západ a Zakarpatí, byl jsem v Ternopilu, na jihu Krymu,“ vyjmenovával. Žádné místo se podle něj Charkovu nevyrovná.
Cítil jsem příchod války
Mykola tušil, že přijde válka, ještě před jejím samotným začátkem. „Pamatuji si to dobře, protože jsem cítil, že už to začíná,“ popisoval. „Zavolal jsem své doktorce a varoval ji, že začne invaze. Manžel lékařky tomu nevěřil.“
„Vše se odehrálo 23. února, a 24… A pak volání. Zavolala doktorka a řekla, že válka začala. Byl jsem účastníkem událostí v Československu a říkám: představte si, Češi spali, ráno se probudili a v ulicích Prahy už byly tanky. A my jsme jen 80 kilometrů od ruských hranic,“ přirovnal. „Tank ujede po dálnici v průměru 60 kilometrů za hodinu. Jak dlouho to trvá, než se sem dostanete? Možná se neprobudíme, dokud nebudeme mít tanky v ulicích.“
Mykola do poslední chvíle doufal, že okupace nenastane. „Pořád tu byla nějaká naděje, že k úplné invazi nedojde. Ale moje duše to cítila. Ještě než zavolala doktorka, už jsem to cítil, už to ve mně hřmělo,“ vzpomínal. „Uvědomil jsem si, že válka začala. Volání jsem neslyšel, ale když mi doktorka řekla, že to začalo, řekl jsem jen: ‚Už to vím.‘“
O tom, zda Ukrajina válku vyhraje, Mykola nepochybuje. „Nemůže to být jinak,“ uvedl na konci rozhovoru. „Spravedlnost je na naší straně. Tak to je, nikomu jsme neudělali nic špatného.“