Natalja s Janičkou (11) se učí chodit na protézách, při ruském útoku přišly o nohy. Bojí se pádů
Jedenáctiletá Jana s matkou Nataljou, které přišly o nohy při ruském útoku na vlakové nádraží v Kramatorsku, podstupují rehabilitace ve Spojených státech. Učí se chodit na protézách. „Hned bych balila tašky,“ říká Natalja, rodina v zemi stráví ještě rok, už se ale těší domů. Ve středisku se o obě dál stará Janin bratr Jaroslav (11), asistoval jim už během pobytu v nemocnici ve Lvově. Útok na nádraží přežil bez zranění.
Natalja chtěla se svými dětmi utéct před válkou na západ Ukrajiny, nádraží v Kramatorsku ale zasáhly ruské rakety v momentě, kdy rodina čekala na vlak. Natalja přišla o jednu nohu, Jana o obě. Matka s dcerou strávily několik týdnů v nemocnici ve Lvově, než byly převezeny na rehabilitace do Spojených států. V rehabilitačním středisku denně trénují chůzi za pomoci opěrných madel.
„Nohy a ruce se mi třásly. Samozřejmě se můžete držet tyčí na obou stranách,“ popsala své první kroky Natalja v rozhovoru se serverem Radio Free Europe. „První tři pokusy byly těžké. Napočtvrté už to bylo snazší. Všechno se mi přestalo tak klepat.“
„Já měla pocit, že musím chodit s obrovskými cihlami přivázanými k nohám. Byly tak těžké,“ doplnila svou matku Jana. „Kráčíte a bojíte se, že spadnete jako kachna,“ smála se Natalja.
Všude krev a žádné nohy
Na traumatický zážitek z rodné Ukrajiny dodnes vzpomínají s těžkým srdcem. „Otevřela jsem oči. Měla jsem pocit, že mi hoří nohy. Nevěděla jsem, co se jim stalo,“ řekla novinářům Jana. „Chtěla jsem vstát, brečela jsem a byla jsem vyděšená. Pokusila jsem se zvednout nohy a nechápala jsem, co se děje. Své nohy jsem neviděla, žádné jsem neměla. Byla tam krev, ale žádné nohy.“
„Pak jsem viděla mámu,“ pokračovala. „Napůl seděla, napůl ležela. Přišla o jednu nohu.“
„Podívala jsem se jí na nohy a uvědomila jsem si, že tam nemá tenisky,“ popisovala první momenty po výbuchu Natalja. „Chtěla jsem vstát. Všechno tam dole viselo.“
Už plave bez pomoci
O svou matku a dvojče se Jaroslav pečlivě stará od samého začátku. Nosí jim jídlo a pití a asistuje jim při všech denních aktivitách. „Kdykoli máma nebo sestra něco potřebuje, jen zavolá ‚Jaroslave!‘ a já jim běžím na pomoc. Řeknou mi, co potřebují, a já jim to přinesu nebo přivolám někoho dalšího, aby pomohl.“
Rodina do Spojených států dorazila v červenci. Bydlí v San Diegu, kde se Jana mimo jiné znovu učí plavat. „Nejprve plavala se záchrannou vestou, ale už ji nepotřebuje. Vezme si šnorchl a jde se potápět bez jakékoli pomoci,“ řekla novinářům Natalja.
„Už bych balila kufr a letěla zpět,“ dodala. Matka s dětmi v USA zůstane rok, všichni tři by se potom rádi přestěhovali zpátky na Ukrajinu.