Natalja s Janičkou (11) se učí chodit na protézách, při ruském útoku přišly o nohy. Bojí se pádů
Jedenáctiletá Jana s matkou Nataljou, které přišly o nohy při ruském útoku na vlakové nádraží v Kramatorsku, podstupují rehabilitace ve Spojených státech. Učí se chodit na protézách. „Hned bych balila tašky,“ říká Natalja, rodina v zemi stráví ještě rok, už se ale těší domů. Ve středisku se o obě dál stará Janin bratr Jaroslav (11), asistoval jim už během pobytu v nemocnici ve Lvově. Útok na nádraží přežil bez zranění.
Natalja chtěla se svými dětmi utéct před válkou na západ Ukrajiny, nádraží v Kramatorsku ale zasáhly ruské rakety v momentě, kdy rodina čekala na vlak. Natalja přišla o jednu nohu, Jana o obě. Matka s dcerou strávily několik týdnů v nemocnici ve Lvově, než byly převezeny na rehabilitace do Spojených států. V rehabilitačním středisku denně trénují chůzi za pomoci opěrných madel.
„Nohy a ruce se mi třásly. Samozřejmě se můžete držet tyčí na obou stranách,“ popsala své první kroky Natalja v rozhovoru se serverem Radio Free Europe. „První tři pokusy byly těžké. Napočtvrté už to bylo snazší. Všechno se mi přestalo tak klepat.“
„Já měla pocit, že musím chodit s obrovskými cihlami přivázanými k nohám. Byly tak těžké,“ doplnila svou matku Jana. „Kráčíte a bojíte se, že spadnete jako kachna,“ smála se Natalja.
Všude krev a žádné nohy
Na traumatický zážitek z rodné Ukrajiny dodnes vzpomínají s těžkým srdcem. „Otevřela jsem oči. Měla jsem pocit, že mi hoří nohy. Nevěděla jsem, co se jim stalo,“ řekla novinářům Jana. „Chtěla jsem vstát, brečela jsem a byla jsem vyděšená. Pokusila jsem se zvednout nohy a nechápala jsem, co se děje. Své nohy jsem neviděla, žádné jsem neměla. Byla tam krev, ale žádné nohy.“
„Pak jsem viděla mámu,“ pokračovala. „Napůl seděla, napůl ležela. Přišla o jednu nohu.“
„Podívala jsem se jí na nohy a uvědomila jsem si, že tam nemá tenisky,“ popisovala první momenty po výbuchu Natalja. „Chtěla jsem vstát. Všechno tam dole viselo.“
Už plave bez pomoci
O svou matku a dvojče se Jaroslav pečlivě stará od samého začátku. Nosí jim jídlo a pití a asistuje jim při všech denních aktivitách. „Kdykoli máma nebo sestra něco potřebuje, jen zavolá ‚Jaroslave!‘ a já jim běžím na pomoc. Řeknou mi, co potřebují, a já jim to přinesu nebo přivolám někoho dalšího, aby pomohl.“
Rodina do Spojených států dorazila v červenci. Bydlí v San Diegu, kde se Jana mimo jiné znovu učí plavat. „Nejprve plavala se záchrannou vestou, ale už ji nepotřebuje. Vezme si šnorchl a jde se potápět bez jakékoli pomoci,“ řekla novinářům Natalja.
„Už bych balila kufr a letěla zpět,“ dodala. Matka s dětmi v USA zůstane rok, všichni tři by se potom rádi přestěhovali zpátky na Ukrajinu.
Drazí čtenáři, online zpravodajství k ukrajinskému dění bude pokračovat zase ráno. Děkujeme za jeho sledování a přejeme dobrou noc.
Rumunsko oznámilo, že jeho námořnictvo dnes nedaleko přístavu Konstanca zneškodnilo volně plující ukrajinský námořní dron. Podle ministerstva obrany ohrožoval plavbu v Černém moři. Ukrajinská tajná služba SBU uvedla, že všechny své námořní drony má pod kontrolou, o žádný nepřišla a žádný z nich nevstoupil do rumunských vod.
O likvidaci bezposádkového plavidla požádala rumunské námořnictvo pobřežní stráž, která dron objevila asi 67 kilometrů od Konstance. Potápěči z rumunského zásahového týmu následně dron zneškodnili kontrolovanou detonací.
Agentura AP zveřejnila záběry pořízené z dronu, které ukazují zdevastované město Myrnohrad ležící v ukrajinské Doněcké oblasti. To je podle ní téměř obklíčené ruskými invazními silami. Myrnohrad leží nedaleko Pokrovsku, o kterém Rusko v posledních dnech tvrdí, že se ho zmocnilo. Ukrajinská armáda to ale popírá a argumentuje, že stále drží severní část strategicky důležitého města.
V Myrnohradu není prakticky vidět jedinou ulici, která by zůstala nedotčená boji. „Snaží se ho jednoduše vymazat z povrchu zemského,“ uvedl Oleksij Hodzenko, mluvčí dronového praporu 38. brigády námořní pěchoty, jejíž členové podle AP stále Myrnohrad bránili.
Myrnohrad je podle mapy projektu DeepState, jenž je považován za blízký ukrajinské armádě, téměř obklíčen ruskými invazními silami. Podle Hodzenka pro ukrajinské jednotky stále existuje cesta ven, Rusové jim ale ztížili logistiku. „Můžeme jen velmi zřídka provádět byť jen malou rotaci personálu. Lidi tam sedí týdny,“ popsal.
