Propuštění zajatci z Mariupolu: „Syn mě nepoznal." Vojáci stále mají v těle střepiny
Ve středu 29. června v Záporožské oblasti proběhla mezi Ruskem a Ukrajinou zatím největší výměna zajatců. Do vlasti se vrátilo 144 ukrajinských vojáků, kteří se teď léčí v různých zdravotnických zařízeních. Mnozí po několika týdnech konečně navštívili rodinu a přátelé a také měli možnost promluvit si s novináři.
Námořník Sergej pochází ze Záporožského regionu a město, které obýval, obléhají Rusové. Když bránil Mariupol, nacházel se v druhém největším ukrajinském kovodělném závodě Illich. „Všichni jste tu situaci viděli, nedá se to popsat slovy. Válečné tempo bylo bouřlivé a nejisté, byla tam blokáda. Všechno jsme museli natahovat, munici, jídlo i zásoby. Nic jsme nemohli doplnit,“ popsal Sergej.
4. března už jim nefungoval signál a nikdo nechápal, co se děje. „Ústředí sice vědělo a kontrolovalo všechno, my jsme však věděli jen to, co se odehrává v naší oblasti. Věděli jsme, že musíme zůstat, že jsme v blokádě. A pokud se vzdáme svých pozic, ohrozíme všechny,“ řekl Sergej Ukrinformu.
Střepiny mu způsobily zranění na hlavě včetně lebeční dutiny, utrpěl i rány na rukou a nohou. Ruské útoky jeho tělo doslova rozřezaly a stále v něm zůstává spousta úlomků, které je nutné odstranit.
Neúspěšné výměny zajatců
„Musíte to dostat ven. Proč musím mít takovou paměť? Rusové řekli, že to neudělají. V bunkru v závodě Illich byli zdravotníci z Mariupolu a z Dněpropetrovska. I v těchto spartánských podmínkách plnili svou povinnost, svou práci. Operovali a prováděli amputace,“ řekl voják.
Rusové Sergeje nejdřív evakuovali do samozvané Doněcké lidové republiky, stejně tak i ostatní bojovníky. Trochu je ošetřili a poslali do Doněcka.
„Řadu věcí nemůžeme říct novinářům, pořád je tam velké množství našich kluků. Chceme je co nejdřív dostat zpátky a bojíme se, abychom jim neublížili,“ uvedl Sergej. Když byl v zajetí, k pokusům o výměnu podle něj došlo několikrát, z neznámých důvodů to ale vždycky dopadlo neúspěšně.
„Pokaždé jsme se vrátili. Když kontrolovali seznamy, stáli u zdi a říkali nám, že nás Ukrajina odmítá, nechce si nás vzít. Pochopili jsme, že to byla provokace. Pochopili jsme, že Ukrajina se nás ze všech sil snaží odvézt. Když k výměně konečně došlo a nás posadili do autobusu, do poslední chvíle jsem nevěřil, že to stihneme. Vypadalo to, že se autobus každou chvílí otočí a my pojedeme zpátky,“ vzpomíná Sergej.
Že je zpátky v bezpečí na území kontrolovaném Ukrajinou, si Sergej uvědomil až tři dny po příjezdu, když ho navštívia manželka, syn a přátelé.
„Syn mě nepoznal.“
„Moje dítě je malé, je mu rok a půl. Přijeli jsme v takovém stavu, že mě nepoznal, rozplakal se. Potom, když jsme se viděli dvakrát nebo třikrát, jsem si uvědomil, že jsem se vrátil... Byly chvíle, kdy už jsem neměl sílu, a nesli mě na nosítkách. Tehdy jsem zavíral oči a viděl své dítě,“ vypráví voják.
Zranění zajatci podle něj měli štěstí, protože nebyli vystavení takovému psychickému tlaku jako ti, kteří se nacházeli v dobrém stavu. „O čem jsem snil? Všechno, o čem jsem snil a co jsem měl, je v troskách. Nejdůležitějším snem je vrátit se do rodného města,“ dodal.
Petro přišel o nohu, chce se však vrátit do armády. Manželka a matka jsou proti
Petro z Enerhodaru (22) leží na stejném nemocničním oddělení jako Sergej, bojoval ale v Azovstalu. „6. dubna jsem schytal kulku do nohy. Nebylo možné nechat se hospitalizovat, a tak jsem o nohu přišel. Amputaci mi udělali 16. dubna. Naši chirurgové byli skvěli, jsou to ti nejlepší. V takové stuaci operovat 30 hodin… Jsou to hrdinové. Pracovali prakticky bez přestávky, bez odpočinku,“ řekl. Ležel v provizorní nemocnici a o den později, 17. dubna, je zajali.
Bylo jim známo, že jsou v Azovstalu další stovky lidí? „Věděli jsme, že tam jsou civilisté a hned jsme jim radili, aby odešli, protože se za zdmi budov bojovalo. V továrně však byly bunkry a mnoho civilistů v nich zůstalo. K nám se vždycky chovali mile, připravovali nám jídlo, nosili nám mléko. Vím, že všichni přežili,“ popsal Petro, který neztrácí odvahu ani navzdory těžkému zranění.
Rusko v noci vyslalo proti Ukrajině více než 450 dronů a přes 30 raket a střel a zaměřilo se přitom na energetický sektor. Útok si vyžádal více než dvě desítky raněných a život dítěte, uvedl dnes ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti.
At many critical infrastructure sites, recovery efforts continue following Russia’s strike on the energy sector. It was a cynical and calculated attack, with more than 450 drones and over thirty missiles targeting everything that sustains normal life, everything the Russians want… pic.twitter.com/VoGrhhrVaW
— Volodymyr Zelenskyy / Володимир Зеленський (@ZelenskyyUa) October 10, 2025
Ukrajinská ministryně energetiky Svitlana Hrynčuková uvedla, že ruské invazní síly útočí na energetiku země. „Energetici přijímají všechna nezbytná opatření k minimalizaci negativních důsledků,“ napsala ministryně na Facebooku.
Ve městě Záporoží na jihovýchodě Ukrajiny ruské drony zasáhly několik cílů, přičemž zranily tři lidi a způsobily nejméně jeden požár obydlí, napsala agentura Reuters s odvoláním na místní úřady. Šéf oblastní správy Ivan Fedorov, který informoval o dronovém útoku na toto město, později na Telegramu uvedl, že v nemocnici zemřel sedmiletý hoch, kterého zranil ruský noční útok.
Když ho Rusové zajali, snažili se ho přesvědčovat o tom, že Záporoží už je pod okupací. Do poslední chvíle tomu nevěřil. Od známých se pak dozvěděl, že ruští vojáci ostřelují elektrárnu v jeho rodném Enerhodaru. Velmi ho to ranilo a je rád, že jsou všichni naživu. Brzy podstoupí protetickou léčbu pro doplnění chybějících zubů a rehabilitaci, pak by se rád vrátil do armády. Jeho žena a matka s tím ale nesouhlasí.
Pomoc pro vojáky
Záporožské vedení muže navštívilo hned druhý den a označilo je za hrdiny. Propuštěným zajatcům se dostává pomoci, stačí to ale? „Potřebujeme vytvořit jednotné centrum pro vojáky a jejich rodiny, které jim poskytne veškerou potřebnou pomoc. Psychologickou, zdravotní i informační,“ řekl šéf oblastní správy Olexandr Staruch.
Lékaři zdůrazňují, že chlapci přijeli ve vážném psychickém stavu, pracují s nimi psychologové. Fyzická zranění jsou různá po střelách, minách i výbušninách. „Byla jim poskytnuta základní lékařská péče, tu ale nepotřebovali. Rusové jim zdaleka neposkytli plnou lékařskou péči,“ diví se zdravotníci. Vojáci tak budou muset podstoupit několik dalších operací.
