Jak na Ukrajině identifikují oběti? Vzorky DNA i dětské kresby. Pro rodiny je nejhorší nevědět
Počty obětí války na Ukrajině, kterou v únoru rozpoutalo Rusko, přibývají. Snímky masových hrobů, které byly objeveny, šokují svět, stejně tak záběry z měst, kde po útoku Rusů mnohdy zůstávali zabití civilisté ležet na zemi, těla jiných obětí jsou někdy i týdny uvězněna pod troskami. Na ukrajinské vyšetřovatele a patology připadl nelehký úkol, těla exhumovat a identifikovat. Některé ostatky jsou v pokročilejší fázi rozkladu a jsou téměř nerozpoznatelné. Experti tak využívají všechny možné metody, od analýz DNA, až po obrázky od dětí, uvedla stanice CNN.
Kyjevská márnice je přeplněná, navíc přivážejí stále další a další těla. Vzduch je prosycen pachem smrti. Experti před sebou mají nespočet pytlů s ostatky a většina z nich je označena jako John Doe či Jane Doe, jména, která se užívají pro neidentifikované. „Samozřejmě, že je to velmi těžké. Není to jen běžná práce, je to touha pomoct,“ komentovala Olena Tolkačová, šéfka služeb péče o rodinu pro pluk Azov.
Tisíce obětí války na Ukrajině nebylo ještě identifikovány, patologům pomáhají policisté, vojáci, forenzní experti a další vyšetřovatelé. Ze všech sil se snaží najít totožnost zemřelých a vrátit jejich těla pozůstalým, aby se rodiny mohly rozloučit a aby věděly, co se jejich milovaným stalo. Nevědět je totiž podle mnohých horší než vědět.
S identifikací někdy pomáhají dětské obrázky
Jsou případy, kde dá jasnou odpověď analýza DNA, čekání na její výsledky je extrémně dlouhé. Jenže někdy tomu tak není. Reportéři CNN měli možnost nahlédnout do kyjevské márnice zrovna v době, kdy tam přivezli 64 ostatků z mariupolských oceláren Azovstal. Obránci se v polovině května vzdali. Těla Ukrajina získala výměnou za ostatky 56 ruských vojáků, vysvětlila Tolkačová.
Mezi 64 ostatky by mělo být i tělo Daniila Safonova, osmadvacetiletého ukrajinského policisty, který byl velmi populární na sociálních sítích. Sdílel novinky z fronty v Mariupolu. „Držíme frontu, ale je to náročné. Pokud už víc nenapíšu… Pak se omlouvám, ale dělali jsme vše, co jsme mohli. Sláva Ukrajině,“ zněl například jeho příspěvek ze 3. dubna. Ilustruje nejistotu vojáků, kdy nevěděli, zda přežijí do druhého dne.
Nicméně když Safonovova sestra Olha Macalová viděla tělo, které mělo být jeho, uvedla, že nemůže rozpoznat žádné jeho rysy. Podle všeho měl být Safonov zabít počátkem května při ostřelování oceláren, jeho tělo mělo zůstat téměř 6 týdnů ležet na přímém slunci. „Byl to nesmírně hodný člověk. Život položil za Ukrajinu, řekl mi, že akceptoval to, že z Mariupolu se živý nevrátí, a bojím se, že to je to, co se stalo,“ řekla Macalová tisku.
Přestože Macalová nebyla schopná bratra poznat, v jeho uniformě se našly dva malé obrázky, jednalo se o kresby od jeho šestiletého syna – na jedné byl vánoční stromeček, na druhé dešťový mrak. Jako zázrakem pastelkové malůvky přežily.
Analýza DNA je zdlouhavá
„Obrázky to ulehčily, teď ho můžeme pohřbít. Jsme tak nějak klidnější, když máme jeho hrob poblíž. Čekali jsme na něj,“ dodala Macalová. Jejich příběh je neobvyklý, rodiny většinou musí čekat na výsledky DNA analýzy, což zabere čas. Proces začíná tím, že patologové odeberou vzorky z ostatků. Jelikož jsou mnohá těla ve vysokém stádiu rozkladu, často jim nezbývá než pracovat s kostmi a ne s tkání, což bývá běžnější.
Vzorky se zašlou do některé z kyjevských laboratoří, kde vědci provedou analýzu a vytvoří DNA profil. „Pokud se kost rozkládá, musíme provést desítky pokusů extrahovat DNA a udělat profil. Někdy to může trvat i měsíce, ale nic nás nezastaví,“ řekl šéf laboratoře při ministerstvu vnitra Ruslan Abbasov. „Pracujeme 24 hodin 7 dní v týdnu, abychom pomohli Ukrajincům najít jejich milované. Doufáme, že budeme schopni identifikovat všechny oběti, abychom je mohli pohřbít s důstojností,“ doplnil.
Při analýze používají speciální software, forenzní experti pak hledají shody v databázi se vzorky DNA od tisíců lidí, kteří pátrají po svých příbuzných. „Čím víc profilů máme, statisticky, tím víc shod najdeme. Teď je zřejmé, že nemáme dost DNA od příbuzných pohřešovaných,“ objasnil hlavní forenzní expert Stanislav Martyněnko. „Ještě roky po válce bude trvat, než najdeme všechna těla a identifikujeme,“ předpokládá.
Rodiče často pohřbívají aspoň hlínu
Zatím z katalogizovaných 700 ostatků bylo 200 identifikováno, oznámil Abbasov. Na řadě z 200 úspěšných případů pracoval právě Martyněnko. „Když najdu shodu, vím, že jsem dokončil svou práci. Pak musím všechny informovat, první je policie,“ navázal odborník. Úřady se snaží rozšířit databázi s DNA rodin, spustily linky pro příbuzné, kteří nahlašují pohřešované osoby, po nahlášení jsou vyzváni k poskytnutí DNA. Vědci upozornili, že lidé se musí připravit na to, že některá těla se nepodaří identifikovat, případně najít, a rodinám se zřejmě nikdy nevrátí.
„Některá těla jsou tak poškozená, že se DNA odebrat nedá,“ prohlásila Tolkačová. „Chodí sem za námi rodiče a říkají: Chápeme, že moje dítě nemůžete najít, ale přineste mi aspoň nějakou zem, po které v Mariupolu chodili, ať mám co pohřbít,“ řekla. Příbuzní prožívají těžkou agonii umocněnou i právě tím, že neznají osud svých milovaných.