Zoufalé snahy po útěku z Lysyčansku: Katja popsala „déšť raket“ a strasti v sevření Rusů
Město Lysyčansk v Luhanské oblasti tvoří jeden z hlavních cílů ruských jednotek na východě Ukrajiny. Stejně jako o Severodoněck se o něj svádějí líté boje, před kterými se snaží utéct řada civilistů. Mezi ně patří i Katja. Mladá Ukrajinka měla zhruba 15 minut na záchranu života. Co se člověku tak honí hlavou, když mu na zahradu padají ruské rakety a dobrovolník, který pro něj přišel, ho urguje k útěku? Katja svou zkušenost popsala pro stanici BBC.
Katja v Lysyčansku žila teprve 9 let, asi si nepředstavovala, že jednoho dne jí válka doslova zaklepe na dveře. Na zahradu jí dopadla ruská raketa a její šrapnel prorazil vstupní dveře domu, který leží na okraji města. Žena popsala, jak v prvních momentech poletovala mezi věcmi a přemítala, co si vzít. Nakonec vzala složku s nejdůležitějšími dokumenty včetně pasů celé rodiny.
„Víte, až do posledních momentů jsme věřili v to, že válka vlastně brzo skončí,“ přiznala Katja. Jenže bombardování nebralo konců. „Zdálo se, že padají miliony raket, z jejich strany i z té naší. Teď si uvědomuju, že tahle válka nemá happy end. Přišli jsme o veškerou naději, že se sami zachráníme,“ uvedla. Utíkala s dvanáctiletým synem Jaroslavem a manželem Artjomen.
Civilisty zachraňují dobrovolníci
Popsala, že manžel byl tichý, vážný a bledý. Krvácel ze zranění na koleni, které utržil, když šel rodině pro vodu. To ale nebylo jeho nejvážnější zranění. Byl svědkem toho, jak muže v řadě před ním zasáhl šrapnel do hlavy, podle jeho slov to člověku odstřelilo hlavu od těla.
Pro rodinu přišli dobrovolníci v neprůstřelných vestách a helmách, svižně je podle Katji nahnali do obrněné dodávky, která se dříve používala k převozu peněz. Skupinka pokračovala na další adresu, pro další civilisty, které měli na seznamu. Celou cestu se vyhýbali kráterům po bombách. Katja zmínila vyprázdněné ulice, tíživé ticho narušené jen zvukem v dálce dopadajících střel a syčení právě odpálených raket.
„Neměli jsme zrovna snadný odjezd,“ poznamenala. S jejími slovy souhlasí i lídr týmu dobrovolníků, kteří v Lysyčansku evakuují civilisty, Anton Jaremčuk. „Z Lysyčansku není jednoduché se dostat, odvézt lidi do bezpečí je velmi složité. Postupujeme krok za krokem, po jednom, a doufám, že se nám při té příležitosti podaří zachránit co nejvíc lidí,“ řekl pro BBC.
Zachránila je modlitba
„S jistotou bohužel musím přiznat, že ve městě lidé zůstanou, že se bude bojovat v ulicích, že mnoho z nich zemře nebo si ponesou kruté následky do konce života,“ zhodnotil situaci. Jaremčuk je ukrajinský kameraman, který krátce po začátku ruské invaze s přáteli založil dobrovolnickou organizaci Base UA. Za poslední dva měsíce nesčetněkrát riskovali vlastní životy, aby evakuovali civilisty z oblastí na frontě.
Aby se Evropa udržela v bezpečí, potřebuje mnohem větší vojenské kapacity, než nyní má, řekl dnes na Pražském obranném summitu generální tajemník Severoatlantické aliance (NATO) Mark Rutte. „Rusko je a v dohledné budoucnosti zůstane destabilizační a konfrontační síla v Evropě a ve světě,“ řekl s tím, že dává 40 procent ze svého rozpočtu na válečnou ekonomiku. Evropa a Spojené státy tak musí společně v NATO investovat do obrany a zrychlit výrobu.
Ruská ekonomika se dostala do stagnace a mohla by vstoupit do recese, pokud centrální banka výrazněji nesníží úrokové sazby, uvedl šéf největší ruské banky Sberbank German Gref na okraj Východního ekonomického fóra ve Vladivostoku.
Ruský ministr financí Anton Siluanov minulý týden předpověděl, že hospodářský růst v Rusku v letošním roce zpomalí na 1,5 procenta. Zhoršil tak dřívější oficiální odhad, který počítal s růstem hrubého domácího produktu (HDP) o 2,5 procenta. Ekonomickou aktivitu v Rusku brzdí mimo jiné nedostatek pracovních sil a vysoké úrokové sazby, kterými se ruská centrální banka snaží držet pod kontrolou inflaci.
Centrální banka v červnu a červenci ve snaze podpořit domácí ekonomiku snížila svou základní úrokovou sazbu celkem o tři procentní body na 18 procent. Do konce letošního roku se očekává snížení sazby na 14 procent, ani to však podle Grefa nebude stačit k oživení ekonomiky.
Ruské ministerstvo obrany ráno oznámilo, že přes noc bylo nad třemi ruskými regiony a Černým mořem sestřeleno 46 ukrajinských dronů. Podle prohlášení ministerstva byla více než polovina bezpilotních letounů sestřelena nad Rostovskou oblastí, zbytek nad Volgogradskou oblastí, Krasnodarským krajem a nad Černým mořem.
Ruské úřady v noci uzavřely letiště ve Volgogradu a v Soči. Šéf Rostovské oblasti ráno oznámil, že protivzdušná obrany v noci odrazila masivní útok ukrajinských dronů.
Popsal také pravidelný rituál, který provedli i před cestou do Lysyčansku. Dobrovolníci si obléknou vesty, stoupnou si do kroužku a pomodlí se. „Někteří jsou věřící, někteří ne, ale tohle děláme všichni společně, než se vydáme na cestu,“ vysvětlil Jaremčuk. Dodal, že to možná byla ona modlitba, která je zachránila v Lysyčansku, na jedné z jejich nejnebezpečnějších misí, když střela dopadla pouhých 250 metrů před jejich auto.
„Tlakovou vlnu jsme pocítili i v obrněném autě, kdybychom se nezastavili na modlitbu, mohli jsme být zasažení,“ navázal s tím, že město jede na prázdno – bez vody, proudu, mobilní sítě – a připravuje se na nejhorší. Panují obavy, že Rusové zcela odříznou Lysyčansk. „Viděli jsme vojáky kopat zákopy v přípravě na pozemní útok. Armádní zdroj nám řekl, že Rusové jsou 2 kilometry od města,“ prohlásil Jaremčuk. Rusové už mají pod kontrolou většinu sousedního Severodoněcku.
Co drží lidi ve zničeném městě?
Podle místních úřadů v Lysyčansku zůstává mezi 7 až 8 tisíci lidí, a to i přes nebezpečí a nedostatek v podstatě všeho nezbytného. Podle Jaremčuka je ve městě drží strach. „Je to jediné místo, které znají, nikdy nebyli jinde, žili zde celý život, mají tu dům, bojí, že když odejdou, skončí na ulici,“ objasnil Jaremčuk. Jeho tým chodí od domu k domu, klepe na dveře a nabízí lidem evakuaci.
V jednom z domů našli Sašu, který zřejmě prodělal mrtvici, po 5 dní ležel a potřeboval lékařskou nemoc, 3 dny nejedl. Dobrovolníci ho se vší opatrností naložili do vozu a utěšovali, že bude všechno v pořádku. Saša se jim snažil odpovědět, ale nemohl mluvit.
Lysyčansku dochází čas
Do bezpečí dostali také Ninu a její čtyři dcery. „Byli jsme vyděšení, manžel rozhodl, že odcházíme, bylo to hrozné. Už čtyři měsíce jsme ve sklepě,“ vypověděla Nina. Její nejstarší dceři Ladě je 12 let a chápe, co se děje. Propukla v pláč, když se jí dobrovolníci ptali na kamarády. „Nevím, co s nimi je, kde jsou. Nevím, co se stalo spolužákům, někteří odjeli, mluvila jsem s nimi, než to tady začalo, ale teď nevím,“ řekla jim Lada. Jaremčuk varuje, že lidem z Lysyčansku, i městu jako takovému, dochází čas na záchranu.
