Válečné zločiny v Hostomelu: Starostu zastřelili, když zajišťoval léky a chleba
Starosta obce Hostomel severně od Kyjeva třetího března vyrazil organizovat humanitární pomoc. Ruští vojáci po jeho autě začali střílet bez zjevného důvodu, bylo na první pohled civilní a ukrajinští vojáci v tu chvíli na dohled nebyli. Zabití starosty a dvou dalších je jedním z řady válečných zločinů ruských okupantů na Ukrajině.
Sotva koncem března nájezdníci vzdali ofenzivu na Kyjev a opustili města a obce severně od něj, začala se vyjevovat zvěrstva, jakých se dopouštěli na civilním obyvatelstvu od prvních dní invaze. Řádné vyšetřování nyní dává přesnější obrysy činům, jež lze těžko kvalifikovat jinak než jako válečné zločiny.
Hostomel patřil k prvním bojištím ruské invaze – hned první den, 24. února, se obávaní ruští výsadkáři pokusili obsadit tamní letiště, jež mělo posloužit pro přísun dalších sil a rychlý postup na 20 kilometrů vzdálený Kyjev. Obránci se ale nenechali zaskočit, a i když letiště neuhájili, zničili ranvej. A podobně se dařilo i jinde, takže místo blitzkriegu na hlavní město následovalo pět týdnů okupace Hostomelu, Buči, Irpině, zkrátka celé aglomerace na sever od metropole.
„Rusko popíralo, že během invaze cílilo na civilisty. Naše vyšetřování úmrtí hostomelského starosty a dvou dobrovolníků říká něco jiného,“ tweetovala reportérka CNN Ivana Kottasová.
Juryj Prylypko (†61), hostomelský starosta, v prvních chvílích války zveřejnil video vybízející k obraně: „Jsem tu s vámi. Musíme vzdorovat. Zbraně jsou na cestě, naši vojáci jsou na cestě. Překonáme to, jen musíme zachovat klid a ochránit lidi kolem sebe,“ vybízel spoluobčany. Sám šel příkladem, po Hostomelu rozvážel léky, potraviny a další humanitární pomoc. Brzy ho to ale stálo život, jakož i další dva jeho pomocníky.
Odpoledne 3. března jel starosta s bodyguardem (CNN ho označuje za šéfa komunálních služeb Hostomelu) Tarasem Kuzmakem, podnikatelem Juryjem Šturmou a kamarádem Ivanem Zarjou skrz Hostomel, vstříc humanitárnímu konvoji z Kyjeva. S ruskými okupanty chtěl Prylypko vyjednat bezpečný průjezd pro konvoj.
Náhle narazili na ruská obrněná vozidla, z nichž na ně vojáci náhle začali střílet – zjevně z kulometů, popsal Taras pro mezinárodní neziskovku Human Rights Watch. Jeli přitom v obyčejném bílém Renaultu Duster, byli oblečeni v civilu, žádné neprůstřelné vesty ani zbraně – nic, co by mohlo Rusům zavdat příčinu ke střelbě. Zarju na zadním sedadle trefila kulka. „Rána přímo v hlavě. Dovedete si představit, co udělá s hlavou těžký kulomet,“ popsal Šturma pro CNN; přesto se snažil rukavicí zastavit krvácení.
Kuzmak za volantem šlápl na plyn, zamířil ke klinice v nedalekém bytovém komplexu Pokrovskyj. Nevěděli však, že ten už také Rusové obsadili. „Na parkovišti bylo asi sedm obrněných vozidel – tanků a bojových vozidel pěchoty. Byla to těžká technika,“ řekl Kuzmak reportérům CNN. A tam na jejich auto opět začali střílet. Ovšem dál jet nemohli, cestu blokoval bagr.
Starosta okamžitě vyběhl, jenže ho zastavila palba z nedalekého bytu. „Když jsme z auta vyskočili, zase na nás z Pokrovského začali střílet. Vytáhl jsem Ivana z vozu,“ pokračoval Šturma. „Pálili po nás z automatických zbraní z padesáti metrů, možná méně.“
Všichni muži se schovali za bagr, raněného Zarju vlekli s sebou – jenže v ten moment schytal další ránu a zemřel. Z dalšího bytu, asi 100 metrů vzdáleného, na ně pak jiný voják zkusil vystřelit z raketometu, ovšem minul.
Domobrana na pomoc
Palba zasáhla i starostu. Kuzmak po nějakém čase zatelefonoval Davida Šeremeta, známého, co bydlí nedaleko – a působí v domobraně. „Zavolal mi, že je starosta raněný. Všichni jsme byli propojení a navzájem jsme si pomáhali. Vzal jsem chlapy a šli jsme,“ vzpomíná Šeremet. „Když jsme dorazili, starosta byl ještě naživu. Chtěl jsem ho odtáhnout do bezpečí, ale uvědomil jsem si, že na nás střílejí z různých směrů.“ A v tu chvíli Rusové trefili i Oleksandra Karpenka, který rovněž dorazil na pomoc. „Kulka mu proletěla břichem. Běželi jsme se skrýt. ‚Nenechávejte mě tu!‘ křičel na nás,“ pokračoval Šeremet.
Nakonec se jim povedlo Karpenka odtáhnout domů, ale pomoci mu nedokázali; sanitku zavolat nešlo a ani odjet za doktorem.
Šturma s Kuzmakem si zatím za bagrem vyhloubili malý zákop, rukama a nožem. Po dvanácti hodinách se jim podařilo uniknout z nebezpečí, Rusové si pro ně nepřišli a odstřelovač je patrně neviděl, jak vypověděli pro HRW.
Prylypko na zemi zemřel, jeho tělo – stejně jako Zorjovo - tam na ulici leželo dalších několik dní, stále na dohled od ruských vojáků. Až po čase dovolili místnímu knězi Petru Pavlenkovi mrtvého starostu odvézt na kolečku.
Starostův zeť a poradce Rostyslav Skurativskyj tvrdí, že do těla jeho tchána Rusové napřed nastražili výbušninu. „Když se kněz k tělu přiblížil, zastavil ho ruský okupant. Rus odstranil minu a dráty nebo tak něco, až pak mu pomohl tělo naložit na kolečko,“ uvedl Skurativskyj pro portál Slidstvo.info.
Na Zorjovo tělo musel kněz počkat, než okupanti svou pozici opustí. „Po pár dnech jsme se rozhodli je pohřbít u kostela,“ uvedl Pavlenko. A to jen tak narychlo – bez rakví, bez hostů, bez obřadů. O údajných drátech a výbušnině se CNN nehovořil.
Další vyšetřování slova účastníků incidentu potvrzují. Plot za opuštěným bílým renaultem je provrtán víc než dvaceti kulkami, tři díry jsou i v autě, v místě, kde seděl Zarja. Velikost a tvar děr odpovídá projektilům z těžké zbraně.
Po odchodu ruských sil vyšetřovatelé také našli záznamy bezpečnostních kamer z obytného komplexu. Okupanti mezi věžáky jsou jasně vidět, v jisté vzdálenosti je patrný i bagr a za ním opuštěné bílé auto. Jiné kamery v ten moment zachytily vojáky, kterak se krčí na dvoře a své těžké zbraně míří někam mimo záběr.
Vyšetřovatelé také exhumovali těla mnohých zabitých v Hostomelu i dalších městech. Starosta Prylypko přišel na řadu 12. dubna, o dva dny později ho mohla rodina pohřbít s patřičnou pietou. Na náhrobku má zdobný kříž a černobílý portrét s řádem Za statečnost – ten mu posmrtně udělil prezident Volodymyr Zelenskyj „za kuráž a obětavé činy“, jak informovala hostomelská rada.