Podcast: Chtění Rusové a vytlačovaní Židé. Československo už čelilo masovému příchodu uprchlíků
Po únorovém zahájení války na Ukrajině našli Ukrajinci své útočiště v Polsku, v Německu a také v Česku. Podle historika Michala Frankla to není poprvé, co se místní obyvatelé museli vyrovnat s masovou migrací. Během 1. sv. se na našem území zdržovalo až 200 tisíc lidí, kteří přišli zejména z Ukrajiny. Proč byli Židé z Československa vyhánění a naopak Rusům politici pomáhali, vysvětlil Michal Frankl v Blesk Podcast.
První velkou zkušenost s masovou uprchlickou vlnou zažili obyvatelé českých zemí během první světové války. Podle historika Michala Frankla mohlo být kolem roku 1915 v rámci celé monarchie až milion uprchlíků a u nás mohlo být v jednu chvíli až 150 až 200 tisíc lidí. "Velká část k nám utíkala z východního Haliče, která je dnes součástí Ukrajiny. Hodně z nich byli Židé, ale také mezi nimi se nacházeli i Ukrajinci a Rusíni. Utíkali k nám také lidé z jižní fronty z Itálie," vysvětloval Michal Frankl z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd.
Tehdy vznikaly i první uprchlické tábory, které stály nedaleko velkých měst, jako jsou Vídeň, Praha a Brno. Dle odborníka v nich žili převážně Židé a byla v nich vysoká úmrtnost. "Postupně se v nich podmínky pro život lepšily. Třeba dětská úmrtnost kvůli epidemiím se snižovala, ale hezká místa pro život to rozhodně nebyla. Samozřejmě se uprchlíci nacházeli i mimo tábory, pokud však chtěli finanční státní podporu, za níž si mohla jedna osoba koupit tak bochník chleba na den, museli se zdržovat na místech, která jim stát určil, což byla malá města a vesnice," říká historik. Z této situace vznikla zajímavá setkání, ale i řada předsudků, zejména vůči židovskému obyvatelstvu.
Problém Československa
Z uprchlíků Rakouska-Uherska se 28. října 1918 stali cizinci v Československu. Podle Michala Frankla vůči utečencům židovského původu silně brojila média a politici. Tímto způsobem se vymezovali proti cizincům a definovali, kdo je občan. V roce 1919 stát zorganizuje jejich skupinové odvážení mimo republiku a jen menší část jich zde zůstala.
Od té chvíle se Československo stará především o politické uprchlíky, k nimž se řadí i lidé z Ruska a Ukrajiny. O tyto lidi se stát staral aktivněji, myslí si Frankl: "Vzniká takzvaná Ruská akce, která přiváží uprchlíky živořící kdesi u Konstantinopole. Pomáhá finančně, pomáhá vzniku vzdělávacích zařízení a stát ve 20. letech vydává opravdu velké částky na tuhle skupinu uprchlíků," odhaluje jednu z méně známých kapitol české historie Michal Frankl, který jako první český humanitní vědec získal prestižní grant ve výši 2 miliony eur.
Praha centrem ruské emigrace
Za tuto obří pomoc, do které se zapojovaly i nerůznější spolky, podle něj může zejména sounáležitost se slovanským obyvatelstvem. Dalším důvodem je shoda na politické sféře (kromě komunistů), že je potřeba těmto lidem pomáhat. "Během meziválečného období platilo, že Praha vedle Berlína a Paříže byla centrem ruské emigrace," dodává historik. Solidarita v Československu se rapidně snížila s hospodářskou krizí od roku 1930, kdy až 1,3 milionů lidí přišlo o práci.
Podobný osud zastihl i uprchlíky z Německa, kteří prchali před nacisty. Zpočátku jim pomáhali hlavně lidé a nejrůznější výbory, ale s postupem času zájem o ně klesal. "Zhruba od poloviny 30. let vidíme, že židovští uprchlíci jsou stále méně vnímaní jako uprchlíci, ale jako nechtění migranti. Podobně jako ti po první světové válce," hledá paralelu Michal Frankl. Dne 10. dubna 1938 nastal Anšlus Rakouska a ze země utíkají Židé. Tehdy uprchlíky židovského původu Československo odmítá přijmout a nastává hrozná situace, kdy řada lidí uvízne na území mezi hranicemi Československa a Rakouska. Jiní lidé se vrací a někteří jedinci spáchají na hranicích sebevraždu. Podobně se ale k uprchlíkům postavily dle historika všechny evropské státy.
Jaký byl další osud uvízlých Židů mezi hranicemi v roce 1938, proč jsou hranice důležité pro určení obyvatel a jak hodnotí současné zvládání uprchlické krize v kontextu historické zkušenost s uprchlíky u nás, prozradil v Blesk Podcast historik Michal Frankl: