Střelou do hlavy zabili Míšovi (5) maminku, jemu šrapnel uvízl v hlavě: Rusové po nás házeli granáty
Utíkali před válkou, cestou potkali ruské vojáky, kteří po jejich autě stříleli a házeli granáty. Teď se Mychajl Kutniak (5), jemuž při útoku zastřelili maminku, léčí v pražském Motole. „Chtěli nás zabít, i když jsem křičel, že jsme civilisté,“ popisuje Blesku okamžiky hrůzy jeho otec Maksym.
Rodina se snažila autem dostat z města Mykolajiv na jihu Ukrajiny, kde bydlela u letiště. „Začaly raketové nálety, my jsme tam seděli a uvědomili si, že začíná invaze,“ říká Maksym, který své blízké naložil do auta a ujížděl. „Hlavní silnice byla rozbitá a my tak jeli po polních cestách,“ líčí.
Potkali smrt
Asi pět kilometrů od města potkali ruský obrněný vůz. „Zpomalili jsme. Úprk nepřipadal v úvahu. Naše bílé auto nemělo tmavá skla, a tak jsem si říkal, že není podezřelé. Jenže najednou vyběhl voják, rozeběhl se směrem k nám a hned letěl granát,“ vypráví. Okamžitě dupl na brzdu a všichni v autě, kde s ním jeli i rodiče, se sehnuli.
„Začali na nás nepřetržitě střílet. Moje žena byla ještě na živu. Křičeli jsme na ně, ať nestřílejí, že jsme civilisté,“ říká. „Do auta se nedostalo přes motor moc kulek, ale i tak mě trefili do zad a do boku. Pak i do nohy. V nějaké chvíli trefili moji ženu do hlavy a šrapnel z dalšího granátu trefil syna do hlavy,“ vzlyká Maksym.
Zázračný úprk
Je až neuvěřitelné, že se Maksymovi podařilo ujet. „Otočil jsem se a začal ujíždět. Asi pětkrát trefili kufr auta. Viděl jsem, že auto, které jelo s námi a v němž byli bratr a matka manželky, bylo převrácené a bez skel. Uprchnout se jim nepodařilo, zatímco nám ano. Sjeli jsme do valu za silnicí a zamířili do blízké vesnice,“ popisuje hrůzu.
Řekli mi, že má žena je mrtvá
Ve vesnici, kam přijeli s rozstříleným autem, lidé zavolali záchranku. „Poskytli první pomoc mně a synovi a řekli mi, že je má žena mrtvá,“ líčí muž. Se synem se dostal do nemocnice. „Tam mu provedli první operaci. Po ní se probral a začal se lepšit,“ vypráví Maksym, který pak se synem a svou matkou zamířil do Lvova, odkud přijel záchrankou do Česka. „Syna čekají ještě další menší zákroky. I tak jsou ale operace mozku vždy obtížné. Snad to bude v pořádku,“ doufá.
Byli jsme určeni na porážku
Když před ním někdo říká, že Rusko přijelo na Ukrajinu osvobozovat, vaří se v Maksymovi krev. „Všechno je to klam. Ukázali svoji pravou tvář. Nejsou to lidé, říkáme jim odpadky. A to jsme se o masakru v Buči a Irpini dozvěděli až později,“ popisuje otec chlapce. Podle něj jim vojáci nechtěli dát šanci. „Nikdo předtím nestřílel do vzduchu, nikdo nás nevaroval. Kdybych neujel, asi bychom tam leželi taky. Byli jsme určeni na porážku,“ říká.
Ubytováváte doma uprchlíky, nebo jinak pomáháte Ukrajincům v ČR? Blesk spustil web ProUkrainu, kde najdou praktické rady i zpravodajství v ukrajinštině, psaný lidmi, kteří si stejným procesem již prošli.
