21°C
Z Mariupolu je hřbitov: Hřbitov snů, nadějí, dospělých a dětí. Mrazivá zpověď z obléhaného města
Dmytro a Tanja Švecovi strávili prvních 23 dní války ukrytí ve svém sklepě v Mariupolu se svou sedmiletou dcerou Vladou a svými rodiči. Rodině se ve čtvrtek podařilo uprchnout z obleženého ukrajinského města, ale jejich rodiče takové štěstí neměli. Tanja si po celou dobu jejich úkrývání psala deník, o který se se stanicí CNN při rozhovoru podělila. Popisuje v něm, co používali místo záchodu, která zvířata jedli, nebo v čem měli poslechnout své rodiče. Přístavní město, ve kterém žili, se nachází v těsné blízkosti separatistických oblastí a je pod tvrdou palbou ruských vojsk.
Dobytí města by nyní Moskvě umožnilo propojit Krym po souši se separatistickými územími a zajistit si úplnou kontrolu nad pobřežím Azovského moře. Ve městě uvázla většina z asi 400 tisíc obyvatel, nefungují tam dodávky elektřiny ani tepla, je problém s nedostatkem vody, potravin a léků. Podle ukrajinské ombudsmanky bylo ve městě zničeno 70 až 80 procent domů.
Tanja: Mariupol zmizel z map
Počátkem tohoto měsíce měla začít evakuace města, podle ukrajinských úřadů ji ale znemožňují ruští vojáci neustálou palbou. Z ukrajinských měst se v pondělí podařilo prostřednictvím sedmi humanitárních koridorů evakuovat 8057 lidí. Mezi těmi, kteří se dostali do bezpečí, bylo i 3007 obyvatel města Mariupol, které obléhají ruské jednotky. Ukrajina a Rusko se dohodly na zřízení osmi humanitárních koridorů pro evakuaci civilistů z ukrajinských měst, žádný z nich se ale neměl týkat obléhaného Mariupolu.
Rodina Švecových měla štěstí, a byla mezi těmi, kterým se z města podařilo uprchnout. Po útěku na severovýchod do centrálního města Dněpr Tanja řekla, že ruské bombardování fakticky vymazalo Mariupol z mapy a je jen otázkou času, kdy bude stejný osud čekat i další města na Ukrajině.
„Už tam není žádné město. Už není město Mariupol...nezůstal tam jediný obytný dům. Zbylo tam jen 10 procent lidí. Jen důchodci bez peněz nebo bez aut, kteří nemohou utéct, a lidé, již nemohou chodit,“ řekla Tanja z relativního bezpečí dočasného úkrytu v Dněpru. „Tři týdny jsme se nekoupali, chodili jsme na záchod do kbelíku a do tašky,“ napsala Tanja do deníku, kam si každý den zapisovala své hrůzné zážitky ze svého podzemního úkrytu. O své deníkové záznamy se podělila se CNN.
19:25
Dnes
Ruské úřady zahájily trestní řízení proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a umístily ho na seznam hledaných osob. „Připomínáme, že na rozdíl od bezcenných ruských oznámení je zatykač ICC na ruského diktátora Vladimira Putina pro podezření z válečných zločinů zcela reálný a platný ve 123 zemích světa,“ doplnila v reakci na krok ruských úřadů ukrajinská diplomacie.
17:48
Dnes
Zraněné si vyžádal ruský raketový útok na Oděsu. Šéf Oděské oblasti Oleh Kiper na telegramu uvedl, že úder zasáhl blíže neupřesněnou civilní infrastrukturu a zranil tři lidi - jednoho muže, kterého záchranáři ošetřili na místě, a dvě ženy, které byly převezeny do nemocnice.
Blíže neurčená exploze zranila podle předběžných údajů pět lidí v Belgorodu, napsal na telegramu oblastní gubernátor Vjačeslav Gladkov. Předtím se ve městě rozezněly poplašné sirény, informoval ruskojazyčný server BBC. Zraněni byli dva muži a tři ženy, výbuch také podle Gladkova poškodil 30 domů a deset vozidel.
17:06
Dnes
Rusko plánuje posílat do Číny přes Kazachstán přibližně 35 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně. Agentuře TASS to řekl velvyslanec Kazachstánu v Rusku Dauren Abajev. To odpovídá zhruba kapacitě přepravy plynovodu Síla Sibiře, kterým nyní proudí ruský plyn do Číny. Jeho kapacita by měla do roku 2025 dosáhnout 38 miliard metrů krychlových.
Rodina zřídkakdy opouštěla sklep, pokud to nebylo nezbytně nutné k přežití – odcházeli jen proto, aby našli jídlo a vodu, a jednou pomohli pohřbít sousedy, kteří byli zabiti ruským dělostřelectvem při čekání ve frontě na jídlo.
„Problém je, že v našem městě jsme neměli nic. Žádné mobilní připojení. Žádné připojení k internetu. Všechno bylo přerušeno. Plyn, voda, světla,“ řekl Dmytro. „Vařili jsme venku, rozdělali oheň. Brali jsme dřevo z parků. Protože neexistovala žádná jiná možnost, jak přežít - museli jsme sdílet jídlo s našimi sousedy a našimi příbuznými.“
„Zabíjeli nás.“
Manželé uvedli, že měli pocit, jako by se ruské síly zaměřovaly na skupiny civilistů čekajících ve frontě na jídlo, vodu nebo v lékárně. „Prostě nás zabíjeli. Pokud jsme se sešli ve skupině, abychom našli vodu, začali po nás střílet,“ svěřila se Tanja.
11. den ruské invaze (6. března) si do deníku zapsala: „Začal tvrdý útok. Střílelo se ze všeho a všude, opět došlo k ostřelování domů. Dnes už nezbyl jediný krám, otevírají se i ty prázdné a lidé si odtamtud odnášejí všechno: sáčky, kartony, vitamíny z lékáren... rabování se stalo způsobem přežití.“
Dmytro řekl, že neobviňuje ruské občany z toho, co se děje na Ukrajině, ale nechápe, proč ruský prezident Vladimir Putin neustále míří na civilisty. „Proč zabíjení civilistů? Proč? Za co? Respektujeme celý svět,“ řekl.
Dříve o jedení holubů vtipkovali, nyní se to stává skutečností
Během prvních dnů konfliktu Dmytro a Tanja vtipkovali, že když bude nedostatek jídla, vždy mohou jíst holuby. „Ze začátku to bylo jako vtip. Aha, možná zabijeme holuba, abychom se najedli,“ prohlásil Dmytro. Nyní uvedl, že to už není vtip, ale spíše otázka chycení několika holubů, kteří přežili neustálé ruské útoky.
Dmytro se bojí, že jeho rodiče a tchánové zemřou hlady. „Nevím, jak přežijí. Protože už není jídlo. Táta mi řekl, že jídlo nemají. Možná... na týden. Maximálně,“ dodal se slzami v očích. „Nevím, jestli se ještě uvidím s rodiči, nebo je někdy uslyším. Netuším,“ řekl s tím, že prostě žijí ze dne na den. „Dnes jsme naživu, zítra - možná ne. Nikdo neví,“ dodal.
Město plné hrobů, řeky plné krve
Několikrát, kdy Dmytro vyšel ze sklepa hledat jídlo a vodu, viděl kříže vytvořené ze dvou dřevěných tyčí. Ty označovaly čerstvě vykopané hroby, které se nachází na každém rohu oprýskaných obytných čtvrtí.
Toto je jediný symbol, který rodiny mají k dispozici, aby označily, kde leží jejich blízcí. „Pohřbívali jsme lidi před jejich zahradami, na terase. Naši sousedé nás požádali, abychom pomohli vykopat hroby pro jejich syny, pro jejich děti,“ řekl.
Dmytro řekl, že bomba spadla před něj, když čekal ve frontě na vodu, a zabila tři lidi. Musel je pomoci pohřbít. Tanja doplnila: „Shromáždili jsme mnoho mrtvol, lidé je dali buď do příkopů, nebo do budov, dokud je zima. Někteří lidé z Mariupolu převáželi mrtvé lidi ve svých autech, protože je chtěli pohřbít.“ Řekla, že každý den, který uplynul v Mariupolu, viděli více mrtvých a více škod. „Ulicemi tečou řeky krve,“ napsala si do deníku.
Tanja si myslela, že je připravena na válku, a měla vybráno spoustu peněz. Ale teď dodává, že měla více poslouchat své prarodiče, když jí říkali, aby měla mouku a cukr vždy po ruce - mentalita, která jim zbyla z druhé světové války.
„Nevěděli jsme, že se to stane... místo všech peněz a telefonů potřebujete mít doma dva kufry, ve kterých jsou baterie, svíčky, zápalky, léky, čisté ponožky... potřebujete kufr, to vám zachrání život. Neměli jsme sirky ani svíčky. Kde je můžete získat, když máte peníze, ale nejsou tu lékárny ani obchody?“ vylíčila Tanja.
Útěk z města byl jedinou možností
18. března Tanja a její rodina opustili své rodné město jako „přeživší“. „Toto je hřbitov našich příbuzných, přátel, sousedů, obyvatel a budov. Pohřbili jsme své sny, cíle, kariéry... ztratili vše, čeho bylo za ta léta dosaženo tvrdou prací,“ napsala si do deníku.
Dmytro komentoval, že rozhodnutí opustit město - a jeho rodiče - bylo mučivé, ale bylo jedinou možností. „Moje matka byla psychicky úplně zničená, byla v úplné depresi, od začátku války neopustila sklep,“ řekl.
„Poslední den, kdy jsem viděl svého otce, prosil: 'Prosím, lidi, odejděte někam, nevím kam, jen utečte tomu, utečte tomuhle',“ řekl. Bylo to poprvé, co Dmyrtro viděl svého otce plakat. „Řekl mi 'prosím... synu, jen odejdi... prostě odejdi a vezmi svou rodinu ven.“
Zátarasy na každém rohu
Cesta, která před válkou normálně trvala 45 minut autem, jim nyní zabrala 15 hodin. Byla to jedna zátarasa za druhou, většinou obsazenou těmi, o nichž se domnívali, že byli ruští vojáci. Na jednom zátarasu Dmytro popsal, že si musel sundat košili, aby vojákům dokázal, že nemá vojenské nebo ukrajinské nacionalistické tetování.
Manželé se báli, že jejich telefony budou hacknuty Rusy, a tak vše smazali – vymazali hrůzu předchozích tří týdnů – pouze si ponechali telefonní čísla rodičů.
V Dněpru sedmileté dceři manželů chybí domov, ale chápe, proč museli odejít. „Malé dítě všemu rozumí, i když nemůže mluvit, protože je moc malé,“ podotkla Vlada. „Chci, aby válka rychle skončila,“ dodala.
Během mnoha hodin, které CNN strávila s rodinou v dočasném útočišti v Dněpru, pár neustále kontroloval své telefony, zda nekomunikují jejich rodiče stále v Mariupolu. Když jsme se chystali odejít, Dmytro řekl, že Tanje právě volala její matka, která plakala a loučila se, protože nevěřila, že přežije noc.
Video Ruská armáda bombardovala porodnici v Mariupolu
Video se připravuje ...
Témata:
Související
