„Humanitární katastrofa.“ Lidem v okupovaném Chersonu dochází jídlo a vojáci instalují miny
Jihoukrajinský Cherson se po bombardování ruskými silami ocitl v humanitární krizi, byl prvním velkým městem, které padlo po zahájení ruské invaze. Oblast byla odstřižena od internetu a zásoby lékařských potřeb a jídla se drasticky tenčí. Místní se ale odmítají vzdát, a ačkoli se diskutuje o možném pokusu v přístavním městě vyhlásit nezávislost stejně jako v Doněcku a Luhansku, občané si zachovávají bojového ducha. Student Vitalij (22) popsal děsivý úpadek města. „Instalují tu miny. Je to prostě šílené. Co to sakra dělají?“
„Nechali nás tu samotné. Kromě starosty tu není žádná jiná legitimní autorita. Rusové za námi přišli do kanceláře a domluvili jsme se, že budeme pracovat dál, není ale jasné, jak to bude pokračovat,“ řekl pro server BBC státní zaměstnanec Juri Stelmašenko. „Bohužel si musíme zvyknout na tuhle děsivou realitu. Díváme se tu na opravdovou humanitární katastrofu.“
Lékárnám rychle dochází zásoby léčiv a v ulicích se tvoří dlouhé fronty na jídlo. „Už tu nejsou žádné léky pro lidi se srdečními chorobami nebo astmatem. Nemocnice fungují, ale nemají léky,“ popsala novinářům Galina. Podle místního univerzitního kantora Lady Danika je ale situace ve městě stabilní. „Máme elektřinu, vodu, centrální topení i dopravu. Nikdo tu nehladoví,“ uvedl a odsoudil místní úředníky, kteří se přidali na stranu Rusů. „Jestli z nás chtějí udělat ruské město, pak je to vlastizrada.“
„Počet vojáků roste, ale nejsou to členové armády. Nosí jiné, šedé uniformy. Jako taková policie,“ pokračoval Danik. Ve městě se schází davy demonstrantů. „Na dnešním protestu bylo tolik lidí, že ruští vojáci začali střílet do vzduchu. Zdálo se mi, že se bojí. Křičel jsem na ně: ‚Jděte domů, jděte za svou matkou.‘ Dva z nich se začali smát. Byl jsem opravdu rozzuřený, takže jsem jen pronesl nějaké nadávky.“
„V žádném případě nebudu žít v Rusku.“
Podle 22letého Vitalije je každé jídlo na stole výhrou. Pro server NPR popsal svůj nový život v Rusy ovládaném rodném městě.
„V Chersonu teď opravdu není dostatek jídla. A tohle je velmi kritická situace. Ještě mám nějaké špagety, ale nemám žádné maso. Tohle je špatné,“ konstatoval. Nepřátelští vojáci ve městě rozdávají civilistům jídlo, místní jim ale nevěří a Vitalij si od nich odmítá cokoli brát.
Prezident Volodymyr Zelenskyj udělil titul Hrdina Ukrajiny pilotovi stíhačky F-16, který zahynul při nočním masivním ruském leteckém útoku. Maksym Ustymenko, narozený v roce 1993, byl zabit po sestřelení sedmi vzdušných cílů, uvedlo letectvo v prohlášení. Dodalo, že jeho letoun byl poškozen, když se snažil sestřelit poslední z nich.
Senátor Lindsey Graham po jednání s Donaldem Trumpem prohlásil, že americký prezident souhlasí, aby Senát po skončení červencových kongresových prázdnin hlasoval o návrhu zákona o uvalení nových sankcí na Rusko.
„Poprvé mi včera prezident řekl: ‚Je čas posunout váš návrh zákona,‘“ řekl Graham v rozhovoru pro ABC News a zdůraznil, že následně bude na Trumpovi, zda bude návrh zákona nakonec podepsán.
Ukrajinské ministerstvo obrany schválilo pozemní robotický komplet ukrajinské výroby „Murakha“ („Mravenec“) pro bojové operace. Ukrajina od roku 2024 stupňuje vývoj robotiky v naději, že masová výroba bezpilotních pozemních prostředků (UGV) „minimalizuje účast člověka na bojišti“.
Murakha je pásová robotická platforma určená k podpoře frontových jednotek pracujících v náročných podmínkách, například pod palbou nepřátelského dělostřelectva a v silně zaminovaném terénu, uvedlo ministerstvo obrany.
„Domov opouštím jen, když jdu na protest nebo kupovat potraviny, ale to je všechno. Celé dny jen sedím doma,“ popisoval. „Dnešek byl šťastný den, protože jsem zrovna koupil jídlo. Koupil jsem sýr, maso, rybu. Víte, nikdy mě nenapadlo, že budu takhle šťastný, když si nakoupím jídlo. Nikdy v životě. Rozradostnilo mi to den.“
Místní nemají přístup k internetu, mobilní signál znovu získali teprve nedávno. „Rusové blokují internet a jakékoli připojení,“ řekl Vitalij. „Právě se mi vrátilo připojení od Vodafone, což je moje mobilní síť, ale pořád nemám žádnou Wi-Fi.“ To ovšem v době okupace stále patří k těm méně závažným problémům. Ruští vojáci podle jeho informací ve městě instalují miny.
„Řekli nám, že Rusové v Chersonu pokládají nášlapné miny. To je prostě šílené. Co to sakra dělají?“ pokračoval vyděšený student. Jeho odpor k Rusku ho ale dál motivuje k tomu, aby se i navzdory strachu dál účastnil demonstrací. „Hodně se bojím chodit protestovat. Ale i tak si myslím, že bych šel, protože nevidím žádnou jinou cestu. Tohle je to nejmenší, co můžu udělat.“
Vitalij stejně jako ostatní občané denně přemýšlí nad tím, jak válka dopadne a zda Cherson i po skončení válečného sporu zůstane pod nadvládou Ruska. „Pokud bude tahle okupace pokračovat i po válce, pokud bude Cherson Rusko, budu se muset odstěhovat. V žádném případě nebudu žít v Rusku,“ konstatoval na závěr. „Snažím se být klidný, ale není to snadné.“
