Ukrajinská novinářka na útěku pro Blesk: Proti Putinovi za Evropu bojují i tvrdí kozáci
Když začala ruská invaze, na Ukrajinu se vrátilo téměř 150 000 Ukrajinců, většinou mužů, kteří pracovali v zahraničí, nebo byli na návštěvě u příbuzných. Informovala o tom Státní pohraniční služba Ukrajiny. Tito muži rychle spěchají do svých rodných měst a jsou připraveni bránit své domovy v řadách ukrajinské armády nebo územní obrany. Jsou připraveni se zapsat, obléct si uniformu, vzít do rukou zbraň a připojit se k národnímu odporu proti ruskému agresorovi. O těchto silných a odvážných ukrajinských mužích pro Blesk napsala článek ukrajinská novinářka Natalja Ahakrkovová.
Michal Preobražencev se zapojil do obrany Záporoží. Města, v němž žije a společně se svou manželkou Jacqueline Litavojovou pracují jako trenéři kozáckého bojového umění Spas-Jar. Společně vychovávají mladou generaci záporožských kozáků a kozaček.
Tyto děti jsou podle jejich rodičů silnější než dospělí a mají víc než jenom fyzickou sílu. Žáci Spas-Jar se vyznačují vytrvalostí, odolností vůči stresu a ti nejlepší studenti dokáží chodit naboso po rozbitém skle. Díky speciálnímu výcviku jim to neublíží, děti prý nemají ani škrábance, tvrdí pyšně Michail. „Trénování dětí pro nás není práce, je to náš život. Jsme jedna velká přátelská rodina,“ řekl trenér.
Přestože Michail bojuje ve válce a brání Ukrajinu, ve svých myšlenkách i svým srdcem je se svými žáky. Mezi nimi je i jeho pětiletá dcera Jarinka, která je jednou z nejmladších kozáckých žen. Už v tomto věku přebírá zkušenosti svých pradědečků a umí složité triky. Takových výsledků lze dosáhnout pouze speciálním tréninkem, je třeba se připravovat psychicky i fyzicky.
V Záporoží každým rokem stoupá počet dětí, které se připojují ke kozákům. Rodiče je k tomu často vedou už odmala. A později je berou na zkušební tréninky. Jak sami rodiče přiznávají, nevede je k tomu ani tak touha po tom, aby byly děti fyzicky zdatné, ale spíše to, aby se vzdělali v kozáckých tradicích.
Michailovo vyprávění o úžasných žácích skončí ve chvíli, kdy si trenér připomene, že ruští okupanti už postupují k Záporoží. Tanky ruské armády již vstoupily do sousedních měst, kde došlo k bombardování infrastruktur. Zničily mosty, školy, školky.
„Válka zničila náš šťastný život. Ukrajinci jsou velmi mírumilovní, ale nyní ruští okupanti ničí naše domy, dobývají města a střílejí na ženy a děti. Fašistům se neodpouští. Naše okupovaná města si vezmeme zpět. Ty, kdo přišli na Ukrajinu se zbraní, stihne spravedlivý trest,“ uvedl Michail.
Válka mu vstoupila do života dvakrát
Michail Preobražencev je mezi kozáky už více než 17 let. Na první pohled sice nevypadá jako typický silák, ale skvěle běhá a uzvedne i 130 kilogramů. Připouští, že schopnost zmobilizovat všechny síly i v kritických okamžicích se mu na frontě určitě hodí. Poprvé byl ve válce už v roce 2015 poté, co Rusko obsadilo Krym. Jako dobrovolník bojoval v těžkých bitvách u Donbasu a kozácký trénink mu prý zachránil život. Následující příběh podle něj ilustruje myšlení kozáků.
„Přijel vojenský instruktor z Evropy a dal nám za úkol cvičit boj mezi sebou. Instruktorovi jsme museli sdělit, že se spolu nebudeme prát. Řekli jsme mu, že jsme bratři ze stejné kozácké společnosti a společně jsme přišli do dobrovolnického praporu zvláštního určení „Azov“. Dodali jsme, že podle kozácké tradice máme zakázáno mezi sebou bojovat. Evropan byl překvapen a požádal o podrobnější vysvětlení. Řekli jsme mu, že máme rytířský kozácký řád. Máme kodex cti, který uznáváme. Zahraniční instruktor byl velmi ohromen a na tento incident vzpomínal i při setkání po letech,“ vysvětlil Michail.
Na otázku, jaké je vlastně tajemství kozáků, trenér odpovídá, že lidé jsou velmi často překvapeni schopnostmi jeho žáků. Dokáží chodit po rozbitém skle, přesně házet sekerou, ovládat šavli, bič i hůl. „Lidé se ptají: ‚Jak to dělají‘ a já jim odpovídám: ‚Tajemství existuje, ale abyste ho poznali, musíte to zkoušet. Vytrvalý člověk má u nás vždy dveře otevřené‘.“
Vysvětlil také, proč si jako Ukrajinci říkají kozáci. Záporoží je podle něj kolébkou kozáků. V roce 1554 začali na ostrově Chortycja (největší ostrov ležící na Dněpru v centru Záporoží, pozn. red.) budovat civilizaci, která se stala centrem kozáků. Historie ukazuje, že měli složitou organizační strukturu a jednali na demokratických principech. V té době byly zákony kozáků daleko před evropskými zeměmi. Všichni občané si byli rovni, neexistovalo nevolnictví, svobodně vlastnili půdu, která byla střežena kozáckými soudními řízeními.
Kozácké bojové umění Spas je na Ukrajině oficiálně uznáváno jako národní bojové umění. Nicméně Spas není ani tak sport. „Základem je házení a technika kopů a úderů rukama. K těmto znalostem však dítě přichází postupně. Nejdůležitější v naší škole je naučit se neškodit. Chceme, aby děti byly zdravé, měly fyzickou sílu a dovednosti a aby se nezranily,“ sdělil trenér.
Ukrajinci kozáky oceňují a jsou na ně hrdí. Nejde totiž pouze o dovednosti, které předvádějí. Je to výchova k duchovním tradicím, které mají svou moudrost a originalitu. Je to teoretický i praktický základ zdravého životního stylu. Vychovává děti ke statečnosti i k lásce k Ukrajině.
V každé kozácké osadě byly školy otevřeny společně s jejím založením, což svědčí o vysoké vzdělanosti těchto lidí. „Učení, které vzniklo v Záporožské Siči bylo vždy založeno na principech lásky, vzájemného respektu a přátelství. K tomu se snažíme vést i naše žáky,“ doplnil Michail.
Sdružení Spas má zastoupení po celé Ukrajině. Toto umění se těší oblibě na celém světě. V mnoha zemích vznikly organizace kozáckého vzdělávání. „Schopnosti kozáků zaujaly Evropu už před stoletím. Dříve je lidé nazývali mágy, nyní by se rádi naučili něco z jejich umění. Po vystoupeních v Německu a Polsku nadšenci trvali na vytvoření místních center a výuce mládeže v těchto zemích. Válka mezi Ruskem a Ukrajinou dramaticky změnila plány,“ sdělil.
Tajemství bojového umění Spas se předávalo z generace na generaci. Michail nyní právě tyto schopnosti využívá v boji proti ruským okupantům. Věří, že Ukrajina zvítězí, a stejně jako miliony jiných mužů bojuje za šťastnou budoucnost své dcery Jarinky i mnoha dalších dětí.