Sobota 27. dubna 2024
Svátek slaví Jaroslav, zítra Vlastislav
Polojasno 18°C

Cesta těžce nemocných dětí z Charkova: Matky volí mezi smrtí na cestě nebo pod bombami

Autor: amb, CNN, swp - 
5. března 2022
18:32

Z válečné Ukrajiny prchají i matky s těžce nemocnými dětmi. Ze zničené charkovské oblasti samy převezly holčičky a chlapce s potřebou paliativní péče. Speciální dopravu nebylo možné zorganizovat, protože je město obležené ruskými vojáky, a ženy s dětmi tak musely překonat chaos, strach i davy lidí. Téměř vyhráno měly, jakmile se dostaly do Lvova. U polských hranic vypravili ukrajinští a polští lékaři zdravotnický vlak, který nemocné děti dopravil do Polska, do bezpečí. 

V tichém autobuse poblíž ukrajinsko-polských hranic jede 12 nevyléčitelně nemocných dětí. Zatímco na Ukrajinu agresivně útočí Rusko, tyto děti s těžkými nemocemi, někdy v terminálním stádiu, potřebují lékařskou, v lepších případech paliativní péči. Na nebezpečné cestě je budou doprovázet jejich matky a tým lékařů, který si není jistý, co může na cestě očekávat.

Vlak do Polska se skřípěním zastavuje a ve tmě se k němu blíží přední světla autobusu, ve kterém děti přijíždí. Pediatričce a specialistce na paliativní medicínu Eugenii Szuszkiewiczové se svírá žaludek stresem a úzkostí. Unavené matky sevřou malá a křehká tělíčka a některá z nich předávají čekajícím lékařům a zdravotním sestřičkám.

Jiné děti jsou v tak chatrném zdravotním stavu, že potřebují další pomoc, aby se mohly bezpečně přepravit do vlaku mířícího do Polska. Jedno dítě je na tom ale tak špatně, že podle doktorů možná ani nepřežije cestu z války do bezpečí.

Zdravotníci nicméně doufají, že zabrání tomu, aby tyto děti zažily ještě větší bolest, ať už fyzickou nebo psychickou. Žádají přítomné novináře CNN, aby se drželi stranou, dokud děti nestabilizují, a jedno po druhém opatrně ukládají na 12 postýlek umístěných jen několik centimetrů nad zemí.

Charkov měl kdysi nejlepší paliativní péči v zemi, nyní hrozí pacientům smrt od okupantů

11 z 12 malých pacientů přijelo z hospice v Charkově. Toto druhé největší město Ukrajiny bylo známé pro nejlepší paliativní péči v zemi, nyní ale patří mezi nejvíc bombardované oblasti. Ruští okupanti zasáhli jak obytné domy, tak civilní infrastrukturu, jako jsou školy, obchody, nemocnice či kostely.

Posledních několik dní odpovídala doktorka Szuszkiewiczová na hovory zoufalých rodičů, jejichž děti uvízly v Charkově. Padaly kolem nich bomby a rodiče prosili o pomoc. Jedna matka plakala a křičela, že její dítě bez ventilátoru a léků proti bolesti zemře.

„Mohla jsem jí říct jen to, že dokážu pomoci pouze v případě, pokud najdou cestu do západoukrajinského Lvova,“ říká doktorka Szuszkiewiczová třesoucím se hlasem, zatímco jí po tváři stékají slzy. Dosud neví, jestli je tato maminka a její dítě stále ještě naživu.

Nepředstavitelně těžká cesta: 3 dny držela nechodící dcerku v náručí

Ve vlaku do Polska hladí Ira prsty své dcery. „Ano, zlatíčko, všechno bude v pořádku,“ říká šestileté Victorii. Pak se zarazí a dodává: „Myslím, že všechno bude v pořádku.“

Victoria má dětskou mozkovou obrnu a nemůže chodit. Matka Ira považuje za zázrak, že se jí vůbec podařilo dopravit nemocnou holčičku do vlaku. „Bylo to nepředstavitelně těžké,“ říká.  Aby se Ira s dcerkou dostaly do zdravotnického vlaku, musely nejprve překonat cestu z vesnice u Charkova, kde bydlely, do Lvova.

Než tam ale dorazily, skoro tři dny držela Victorii v náručí. Musely překonat vlastní strach i paniku ostatních lidí, kteří se snažili utéct. Vlaky byly tak přeplněné, že holčičku nemohla ani položit a nechat ji odpočinout si. Ve Lvově se pak podle instrukcí sešly s dalšími rodinami na útěku.

Zatímco Ira pláče, malá Victoria se rozzáří úsměvem pokaždé, když uslyší své jméno. „Na každého se usmívá, cestou sem jsme potkávali jen samé milé a soucitné lidi,“ říká Ira, která díky této cestě miluje svou zemi ještě víc, pokud je to vůbec možné. A odjezd je o to těžší.

 

„I když jsme pomoc nečekali, pomáhali nám všichni. Cizí lidé nám ve vlaku do Lvova dali jídlo, pití i střechu nad hlavou. Doprovázeli nás a vedli nás. Ani nevím, jak mě nohy nesly. Zvládly jsme to jen díky tomu, že je Victoria silná. Pomáhá mi, myslím, že mi dává nějakého krále síly,“ uvádí Ira. „Ona beze mě nepřežije, to vím,“ dodává.

Děti příliš nemocné na to, aby mohly utéct před válkou

Podle lékařky Eugenie Szuszkiewiczové je v Charkovské oblasti 200 dětí, které potřebují paliativní péči. Nejdřív se snažila zorganizovat vlakovou nebo pozemní dopravu do Charkova. To ale nebylo možné kvůli příliš velkému nebezpečí, protože město bylo prakticky v obležení. Rodiny tak musely samy vymyslet, jak se dostat do Lvova. Až tam mohli doktoři zařídit bezpečný transport do Polska.

Szuszkiewiczová se spojila s řediteli charkovských hospiců a ti vytvořili seznam lidí, kteří chtěli odjet. Ne všichni ale mohli, například děti na umělé plicní ventilaci neměly na výběr, protože by dlouhou cestu nepřežily. Také další děti byly příliš nemocné na to, aby se o to pokoušely. Někteří rodiče to ale přesto riskli, bylo pro ně lepší zemřít na cestě než při dopadu bomby.

Doktorka Eugenia zmobilizovala síť ukrajinských zdravotníků, kteří rodinám s nemocnými dětmi pomohli dopravit se do Lvova. Celkem se podařilo evakuovat 50 lidí. Polska vláda a Ústřední klinická nemocnice ve Varšavě zároveň přeměnily několik vagonů na provizorní lékařská oddělení, nechyběly ani operační sály.

„Jakmile jsme přijeli k autobusu a řekli lidem: ‚Jsme tady, brzy budete zachráněni, odvezeme vás pryč od války, teď si můžete oddechnout‘, setkala jsem se s úlevou ale i nedůvěrou,“ říká Szuszkiewiczá. Nyní už slýchá vděčná a dokonce i radostná slova, cítí naději lidí na život. S vděčností se ve své profesi setkává často, tentokrát je to ale jiné, hlubší.

Maminka: Tohle není válka, to je vyhlazení

Lékařka ve vlaku sedí vedle šestileté Sophie, která svírá hračku od dobrovolníků. „Všichni tito rodiče říkají, že Charkov opustili jen dočasně, že se vrátí. A hned jak bude příležitost, tak město obnoví od základů, a až skončí válka, budou tam zase žít. Říkají to s velkou láskou ke své vlasti,“ dodává.

Když vlak přejede hranice a vjíždí do Polska, mamince Iře přijde video od souseda z Charkova. „Říkali, že celé město bylo zničené během jediné hodiny,“ říká, třese se jí hlas a do očí se jí derou slzy.  „Není tam jediný dům. Rozumíš tomu? Ani jeden dům, jen hromada cihel a nic víc. Tohle není válka, to je vyhlazení. Vyhlazení lidí,“ pláče Ira a snaží se dovolat manželovi, matce, otci a sestře. Nikdo to ale nebere.

„Co se děje v člověku, když se mu rozpadne celý život? Nepřijde život někoho jiného, člověk prostě…“ Iře se zadrhává hlas. „Člověk tomu prostě nechce věřit,“ dodává po chvilce.

Vlak přijíždí do Varšavy a v jeho oknech se odráží modrá světýlka blikajících sanitek. Nejde o signál pohotovosti ani hrozící bomby. Dávají znamení, že dorazily, a chystají se zachránit to, co dětem zbylo ze života.

Válka Rusko vs. Ukrajina
9:25
Dnes

Za poslední den ztratil protivník 1124 lidí, 6 tanků, 14 obrněných vozidel, 24 dronů, 35 cisteren a jiných logistických vozidel a další, informuje generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny v ranním hlášení. Čísla nelze nezávisle ověřit.

Ruské ztráty podle ukrajinské armády (27. 4. 2024).
08:25
Dnes

Ruská protivzdušná obrana v noci na dnešek sestřelila nad Krasnodarským krajem 66 ukrajinských dronů a další dva zničila nad anektovaným Krymem. Podle agentury Interfax to uvedlo ruské ministerstvo obrany.

07:35
Dnes

Rusko v noci na dnešek zaútočilo na energetickou infrastrukturu ve třech oblastech Ukrajiny. Jeden pracovník byl zraněn, oznámil ministr energetiky.

Video  V Kongresovém centru na pražském Vyšehradě začalo fungovat centrum pro ukrajinské uprchlíky. Bude pracovat nonstop. (4. března 2022)  - Blesk.cz - Jan Zázvorka
Video se připravuje ...

Video se připravuje ...
Další videa