Sobota 21. května 2022
Svátek slaví Monika, zítra Emil
Oblačno 22°C

Proruští separatisté: Doněcká a Luhanská lidová republika nejsou jediné, za koho Rusko vedlo války

Autor: mah - 
27. února 2022
11:05

Současná ruská invaze na Ukrajinu začala pod záminkou ochrany ochrany Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, jejichž nezávislost krátce před tím uznal ruský prezident Vladimir Putin. Rusko má ovšem s podporou separatistických republik bohaté zkušenosti. V roce 2008 vyslalo z podobných důvodů armádu do Gruzie, a své vojáky má i v Moldavsku.

Doněcká lidová republika

Na území státu: Ukrajina
Datum vyhlášení: 7. dubna 2014
Vůdce: Denis Pušilin
Hlavní město:  Doněck
Počet obyvatel 2 276 573 (2019)
Mezinárodní uznání: Rusko, Sýrie, Luhanská lidová republika (sporné území), Jižní Osetie (sporné území), Abcházie (sporné území)

Doněcká lidová republika byla vyhlášena 7. dubna 2014 poté, co proruští demonstranti ustanovili Doněckou lidovou radu. Vyhlášení republiky předcházely události na Majdanu a následné proruské protesty označované jako Antimajdan.

11. května téhož roku pak na území ovládaném separatisty proběhlo referendum o nezávislosti. Toho se podle separatistů zúčastnilo 75 % lidí a takřka 90 % z nich se vyjádřilo pro nezávislost. Nezávislé průzkumy v té době ovšem ukazovaly, že Doněckou lidovou republiku podporovalo jen kolem 30 procent obyvatel Doněcké oblasti. Představitelé Doněcké lidové republiky ji vyhlásili v hranicích celé Doněcké oblasti, ze které ovšem separatisté kontrolovali pouze třetinu, den po referendu. Republika se krátce spojila se sousední separatistickou Luhanskou lidovou republikou do konfederace Novorusko. Její fungování ovšem separatisté pozastavili, protože nebyla slučitelná s minskými dohodami.

Ukrajina se nejdříve území pokusila znovu ovládnout vojensky, což se ovšem nepodařilo i kvůli neoficiálnímu zapojení ruské armády. V roce 2015 pak byla podepsána Druhá Minská dohoda, na základě které mělo být nalezeno mírové řešení. Výsledkem byla ovšem pouze několikaletá patová situace s občasným porušením příměří.

17. července došlo nad územím separatistické republiky k sestřelení letu MH17 Malajsijskýchh aerolinek, který mířil z Amsterodamu do Kuala Lumpuru. Vyšetřování ukázalo, že letadlo bylo sestřeleno separatisty s pomocí protiletadlového systému Buk, který jim poskytlo Rusko. Separatisté ani Rusko se ovšem k tragédii, která stála život 298 civilistů, nikdy nepřiznali.

21. února 2022 uznalo Rusko nezávislost Doněcké demokratické republiky na Ukrajině a její ochranu využilo jako záminku pro invazi na Ukrajinu. Kromě Ruska uznal nezávislost Doněcké lidové republiky jediný další člen OSN - Sýrie, která tak učinila v pátek 25. února. Kromě toho se Doněcká republika dočkala uznání pouze od sousední Luhanské lidové republiky, Jižní Osetie a Abcházie, což jsou další separatistická území podporovaná Ruskem. 

Luhanská lidová republika

Na území státu: Ukrajina
Datum vyhlášení: 27. dubna 2014
Vůdce: Leonid Pasečnik
Hlavní město: Luhansk
Počet obyvatel: 1 445 031 (2019)
Mezinárodní uznání: Rusku, Sýrie, Doněcká lidová republika (sporné území), Jižní Osetie (sporné území), Abcházie (sporné území)

Důvody vzniku Luhanské lidové republiky jsou stejné, jako u sousední Doněcké lidové republiky. Její vznik byl vyhlášen dekretem ze 27. dubna. 11. května pak na dekret navázalo referendum a den po něm vyhlásili separatisté jednostranně nezávislost na Ukrajině v hranicích celé Luhanské oblasti, kterou ovšem celou nekontrolovali..

Stejně jako Doněcká lidová republika je i Luhanská lidová republika signatářem Minských dohod.

Její nezávislost na Ukrajině uznalo 21. února 2022 Rusko, které následně obranu separatistických republik využilo jako záminku pro invazi na Ukrajinu. Kromě Ruska ovšem nezávislost Luhanské lidové republiky uznává pouze Sýrie a sporná území Jižní Osetie a Abcházie. 

Abcházie

Na území státu: Gruzie
Datum vyhlášení: 23. července 1992
Hlavní město: Suchumi
Prezident: Aslan Bžanija
Počet obyvatel 240 705 (2011)
Mezinárodní uznání: Rusko, Nikaragua, Venezuela, Nauru, Sýrie, Jižní Osetie (sporné území), Podněstří (sporné území), Arcach (sporné území), Doněcká lidová republika (sporné území), Luhanská lidová republika (sporné území)

Abcházie vedla s Gruzií spory o sebeurčení už v posledních letech existence Sovětského svazu. Poprvé se spory vyostřily v roce 1989, kdy bylo při zápisu na univerzitu zabito 16 gruzínských studentů. Následný konflikt v Suchumi vyřešila až Sovětská armáda.

Po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 Gruzie do Abcházie vyslala armádu, čímž se rozhořely těžké boje. Po boku Abchazů bojovali i dobrovolníci ze severokavkazských národů (především Čečenci).

Do konce roku 1992 se Abcházii podařilo znovu obsadit většinu Abcházského území. Gruzie se zároveň potýkala s vnitropolitickou krizí a tak musela zahájit mírová vyjednávání. Dohodu o stažení vojsk obě strany podepsaly v roce 1993. Následně ovšem začalo v Abcházii docházet k etnickým čistkám, které podle odhadů stály život 30 tisíc Gruzínců. Abcházie se tak ocitla v mezinárodní izolaci.

Další menší konflikty na území proběhly i v letech 1998, 2001, 2006 a 2007. V roce 2008 se Abcházie přidala k bojům, které s Gruzií vedlo Rusko kvůli situaci v Jižní Osetii, čímž si vysloužila uznání své nezávislost ze strany Ruska a několika spřízněných států. 

Jižní Osetie

Na území státu: Gruzie
Datum vyhlášení:  28. listopadu 1991
Hlavní město: Cchinvali
Prezident: Anatolij Bibilov
Počet obyvatel 53 532 (2015)
Mezinárodní uznání: Rusko, Nikaragua, Venezuela, Nauru, Sýrie, Abcházie (sporné území), Podněstří (sporné území), Arcach (sporné území), Saharská arabská demokratická republika (sporné území), Doněcká lidová republika (sporné území), Luhanská lidová republika (sporné území)

Spory mezi Gruzínci a Osetinci začaly ještě před rozpadem Sovětského svazu, kdy byla Jižní Osetie autonomní oblastí Gruzínské sovětské socialistické republiky. Do plnohodnotného konfliktu spory ovšem přerostly teprve v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu a vyhlášení nezávislosti Gruzie. Boje mezi Osetinci podporovanými Ruskem a nově zformovanou Gruzínskou národní gardou poprvé propukly v lednu 1991 a trvaly až do roku 1992, kdy byla podepsána dohoda o příměří v Soči. Konflikt si vyžádal kolem tisíce obětí.

K dalšímu konfliktu došlo poté, co se během Růžové revoluce stal prezidentem Gruzie Michail Saakašvili, který chtěl najít způsob, jak separatistické území více začlenit. Od roku 2004 ovšem došlo k dalšímu růstu napětí, které eskalovali do střetů mezi gruzínskou armádou, mírovými jednotkami a osetinskými milicemi.

Boje poté znovu vypukly v roce 2008, kdy Osetinci vyhodili do povětří auto, které přepravovalo Gruzínské mírové jednotky. Následovaly boje, kdy gruzínská armáda po sedmi dnech obsadila hlavní město Cchinvali. Na to zareagovalo Rusko, které Gruzii obvinilo z agrese proti Jižní Osetii a zahájilo invazi do Gruzie, a následně obsadilo „nárazníkovou zónu“ kolem Jižní Osetie, jejíž kontrolu později převzala Evropská monitorovací mise. 

Podněstří

Na území státu: Moldavsko
Datum vyhlášení: 2. září 1990
Hlavní město:  Tiraspol
Prezident:  Vadim Krasnoselskij
Počet obyvatel: 505 153 (2014)
Mezinárodní uznání: Abcházie (sporné území), Arcach (sporné území), Jižní Osetie (sporné území)

Spory v Podněstří byly už v posledních letech existence Sovětského svazu. Když v osmdesátých letech začala politická liberalizace díky perestrojce a glasnosti vyhlášené Michailem Gorbačovem, došlo v Moldavské sovětské socialistické republice k posílení prorumunských nálad. Vznikla tak Moldavská populární fronta, která mimo jiné požadovala, aby byla moldavština označena za jediný oficiální jazyk Moldavska a aby se používala pouze latinská abeceda.

Tyto požadavky v roce 1989 z velké části vyslyšel Nejvyšší sovět Moldavska, což vedlo k tomu, že se etnické menšiny, tvořené především Slovany, začaly cítit ohroženy. Vzniklo tak hnutí Jednota, které usilovalo o to, aby byla ruština zrovnoprávněna s moldavštinou.

V roce 1990 pak Moldavská populární fronta vyhrála moldavské parlamentní volby. To vedlo k rychlému vyhlášení Podněstersko-moldavské sovětské socialistické republiky a vyhlášení referenda, ve kterém měli vznik Podněstří potvrdit jeho občané.

Moldavská populární fronta ovšem vyzvala Moldavce k vytvoření milic, které měli referendu zabránit. Moldavská policie následně odmítla zabránit násilí páchaném moldavskými milicemi. Situaci se pokusil vyřešit Gorbačov tím, že vyhlášení Podněsterské republiky označil za neplatné.Více ale do situace nezasáhl a Podněstří tak v roce 1991 vyhlásilo nezávislost na Sovětském svazu.

Největší boje ovšem začaly až v březnu 1992. Do bojů zasáhla armáda nově nezávislého Moldavska s podporou rumunských dobrovolníků a vojenských poradců na jedné straně a armáda Podněstří s podporou ruské armády a dobrovolníků z Ruska a Ukrajiny. Boje si podle odhadů vyžádaly životy 600 až 1200 bojovníků a 300 až 600 civilistů. Příměří bylo vyjednáno 21. července 1992. Na území Podněstří ovšem do dneška zůstává přibližně 1300 ruských vojáků v rámci mírových sil.

Video se připravuje ...
Další videa