Na dobrovolnice si uprchlíci sexuálně nedovolí. Dotýkat by se ale muslimů neměly

Lidé z muslimské kultury podle nich nejsou zvyklí na to, že se muž dotýká ženy a naopak. Aby je dobrovolníci více nestresovali a zároveň aby předcházeli určitým konfliktům s tím spojeným, rozhodli se stanovit různá pravidla pro muže a pro ženy, kteří jezdí pomáhat nejen na hraniční přechody, ale také do uprchlických táborů.  

Ženy se nedotýkají mužů ani muži žen 

„Nejsou například zvyklí, že by se muž dotýkal ženy nebo naopak. Určili jsme si tak vnitřní pravidla o tom, že například já jako muž se nebudu dotýkat žen- uprchlic, a naopak ženy-dobrovolnice budou velice opatrné na to, koho se budou dotýkat z mužů. Je jasné, že když někdo někam padá, tak ho chytím, ale nebudu mu například sahat na rameno, nebudu mu podávat ruku a tak podobně,“ uvedl pro Blesk.cz analytik spolku Pomáháme lidem na útěku Dalimil Petrilák.  

Rozlišení pomocí reflexních vest dodává dobrovolníkům autoritu 

Napjatým situacím ale na takových místech nejde předejít. Například v noci, kdy dochází k tlačenicím několika tisíc uprchlíků, měl spolek co dělat, aby některé dobrovolnice usměrnil. Našly se totiž takové, které prý byly schopné jít do davu a začít ho pacifikovat. „Neslyšel jsem ale o případu, že by nějaké dobrovolnici něco hrozilo, například že by ji někdo osahával nebo něco podobného,“ upřesňuje Petrilák.

Velice na těchto místech prý pomáhá i rozlišení dobrovolníků pomocí reflexních vest. Podle Petriláka tak získávají u uprchlíků určitou autoritu. 

„Věděli, že jim pomáháme, že nejsme zlí, že je nechceme někam zavřít nebo je nějak poškodit nebo okrást. Spíš byli vděční a děkovali různými způsoby. Mě například jeden Arab objal. Mluvím ze zkušeností, které mám já nebo lidi, se kterými komunikuji. Nemůžu určitě říct, že se to nikdy nikde nestalo,“ vysvětluje Petrilák. 

U osamocených žen na útěku to bylo ale jinak  

U žen, které utíkaly ze své vlasti bez doprovodu své rodiny, ale bylo vše zcela jinak. Některé se například bály i usnout ve společných stanech, aby je některý z mužů například neznásilnil. „Bylo to znát, existoval tam ten strach. Například v Maďarsku proto docházelo k tomu, že se vytvářela oddělená místa nebo stany pro ženy, které necestovaly s rodinou, aby se mohly v klidu vyspat a nemusely se bát,“ upozornil Petrilák.  

Tím, že tam byli lidé různých národností, tam nebezpečí pro osamocené ženy podle něj skutečně bylo. „Nicméně nemůžu potvrdit, že bych se tam já nebo někdo z kolegů setkal s tím, že by přišla žena a řekla, že jí někdo obtěžoval nebo dokonce znásilnil, ale na druhou stranu tam ten strach opravdu existoval,“ dodal Perilák. Výzkum Amnesty International z prosince loňského roku tuto obavu potvrzuje. 

Zástupci hovořili v Německu a Norsku se čtyřiceti ženami, které utekly ze své vlasti a absolvovaly cestu z Turecka do Řecka a dále přes Balkán. Mnohé z nich vypověděly, že téměř ve všech státech se setkaly s fyzickými útoky, finančně motivovaným vydíráním, osaháváním nebo vynuceným sexem s pašeráky, členy ostrahy nebo jinými uprchlíky.

„Poté, co zažily hrůzy války v Iráku a Sýrii, riskovaly tyto ženy všechno pro to, aby našly pro sebe a své děti bezpečí. Od samého začátku cesty jsou ale znovu vystavovány násilí, zneužívání, nedostatku podpory a ochrany,“ uvedla ředitelka sekce pro krizové otázky Amnesty International Tirana Hassanová. 

Uprchlíci chodili ženy pozorovat i do sprch  

Podle ní se obzvláště ohrožené cítily ženy a dívky, které cestovaly samy nebo v doprovodu svých dětí přes Maďarsko, Chorvatsko a Řecko. V tamějších tranzitních táborech byly nuceny spát obklopeny stovkami mužů. V některých případech tak daly přednost spánku pod širým nebem například na pláži. Musely používat i stejné záchody a sprchy jako muži. Jedna z uprchlic jim řekla, že je v německém přijímacím táboře chodili muži-uprchlíci do sprch pozorovat. 

„Kdyby se takováto humanitární krize odehrávala kdekoliv jinde na světě, očekávali bychom okamžité kroky zajišťující ochranu nejzranitelnějších skupin uprchlíků, jako jsou samotné ženy nebo rodiny cestující bez dospělých mužů,“ míní Hamanová. Podle ní je absolutní minimum zřízení oddělených a dobře osvětlených toalet a míst pro přespání pouze pro ženy bez mužského doprovodu.

„Vlády, organizace a dobrovolnické skupiny, které poskytují pomoc uprchlíkům v Evropě, se nyní musí zaměřit na identifikaci nejvíce ohrožených žen a zajistit jim zvláštní přístup a pomoc tak, aby byly zajištěny jejich základní potřeby i jejich bezpečí,“ myslí si.   

Snížení ceny cesty do Evropy za sex 

Například třiadvacetileté Hale ze syrského města Aleppo v hotelu v Turecku jeden ze Syřanů, který pracoval s pašeráky, nabídl snížení ceny cesty. „Řekl, že když se s ním vyspím, budu za cestu platit méně nebo dokonce vůbec. Samozřejmě jsem odmítla, bylo to nechutné. To samé se nám všem dělo v Jordánsku. Kamarádce, která se mnou přišla ze Sýrie, došly v Turecku peníze. Jeden z pašeráckých pomocníků jí nabídl, že by s ním mohla souložit výměnou za místo na lodi, ona ho také odmítla a z Turecka se nedostala, ještě teď tam pořád je,“ vzpomínala pro Amnesty International na svou cestu.

Některé ženy se také setkaly s násilím ze strany ostatních uprchlíků nebo policie, zejména v situacích vzrůstajícího napětí a zásahů bezpečnostních složek do tísnícího se davu. Například devatenáctiletá těhotná Rania ze Sýrie strávila dva dny v Maďarsku zamčená na nějakém místě plném klecí s minimem vzduchu. „Dostávali jsme dvě jídla denně. Toalety tam byly horší než v ostatních táborech, přišlo mi, jako by je tak nechávali schválně, abychom se cítili ještě hůř. Druhý den, co jsme tam byli zavření, zbili policisté ženu z Aleppa za to, že je prosila, aby ji nechali jít,“ líčila své zážitky Rania. 

 Podle Hasanové by nikdo neměl být nucený podnikat takto nebezpečnou cestu. „Nejlepší způsob, jak předejít útokům a zneužívání ze strany pašeráků je, aby vlády evropských států umožnily uprchlíkům přejít do Evropy bezpečnou a legální cestou. Je naprosto nepřijatelné, aby lidé, kteří nemají na výběr, byli při své cestě napříč Evropou vystavováni dalšímu ponižování a nejistotě,“ uzavřela. 

V tranzitních táborech musí ženy spát se stovkami mužů pohromadě: