Martina (47) bojuje s rakovinou: Děložní čípek jí rozežral nádor! Nezanedbávejte prevenci, vzkazuje

„Z několika, dnes už nedůležitých důvodů, jsem nechodila na gynekologické prohlídky. A nechodila jsem na ně hodně dlouho. Nejdřív proto, že jsem potkala gynekologa, který mě odsuzoval za to, že jsem odmítala brát antikoncepci, která mi nedělala dobře. A protože jsem hodně tvrdohlavá, přestala jsem na gynekologii chodit,“ začíná své vyprávění Martina s tím, že po letech, kdy už si plánovala najít nového gynekologa, měl její bratr nehodu na motorce. 

Jak sama říká, situace byla vážná, a tak šlo na čas vše stranou. „I vlastní život, práce, partnerství, zdraví. A pak už to bylo prostě normální, nechodit ke gynekologovi. Kariéra, školy, rodina, práce, práce, práce, všechno bylo důležitější než tohle,“ říká k tomu Martina.

Gynekolog nebo rozvod!

Na podzim roku 2021 dostala Martina covid-19. Průběh hodnotí jako pohodový, ale pak přišly výkyvy v menstruaci. Nevěnovala tomu pozornost, přisuzovala to prodělané infekci. Jenže v roce 2022 krvácela už mimo cyklus. V té době se jí splnil velký sen a stala se finanční ředitelkou velké strojařské akciové společnosti.

„A nechtěla jsem se toho snu pustit za žádnou cenu. Až to manžel nevydržel a dostala jsem ultimátum: buď začnu svoje zdraví řešit, nebo se se mnou rozvede, protože se nebude dívat, jak z něj dělám vdovce. Do několika týdnů jsem si našla soukromou gynekologickou ambulanci, ochotnou mi dát termín ihned, a odešla tam,“ představuje i svoji velkou oporu v příběhu - partnera. Jak dodává, procitnutí do nové reality bylo hodně rychlé.

„To žádný jiný zhoubný nádor nemá.“ Lékař o nebezpečné rakovině děložního čípku. Jak jí předejít?

Čípek rozežraný nádorem

„Paní doktorka se s tím moc nemazala, rovnou mi oznámila, že mám děložní čípek úplně rozežraný nádorem. Že je to zhoubný karcinom a že je to hooodně pozdě a velký průšvih. Ještě tu hodinu zavolala osobně do národného onkologického ústavu v Bratislavě a objednala mě na histologii a cytologii, hned a fofrem – do několika dnů. Neodporovala jsem. Neměla jsem pochybnosti, nečekala jsem na zázrak. Sedla jsem do auta, brečela a místo do práce jsem jela domů. Pak už jsme brečeli dva. Já i manžel,“ pokračuje v emotivním vyprávění žena.

Diagnóza byla neúprosná: Rakovina děložního čípku byla neoperovatelná, nádor měl 7 centimetrů, prorůstal dělohou, dotýkal se střev a močového měchýře. Navíc se ukázaly metastázy v uzlinách. Než ovšem stihli lékaři naplánovat léčbu, Martina začala krvácet - nádor totiž zasáhl obě tepny vyživující dělohu.

Masivní krvácení a chemoterapie

Další události popisuje Martina jako sled „velké kliky z pozadí“, kterou je její rodina pověstná. Lékařka ji poslala do nemocnice na transfuzi, ale v nemocnici začala masivně krvácet.

„Když říkám masivně, tak opravdu, jako když otevřete kohoutek s vodou. Takže tamponáda na chodbě na lůžku v běhu na ARO. Do rána na mě vyšívali, aby mě stabilizovali a ráno převoz do spádové fakultní nemocnice v Trenčíně. Být jinde než v nemocnici, neměla bych šanci. Doktor z ára byl krutě upřímný a manželovi, který přijel pro mé věci, řekl jediné: „připravte se na nejhorší“. No... tak jsme se připravili,“ šokuje Martina dále.

Do týdne se objevilo krvácení znovu, a bylo ještě horší než poprvé. Martina vzpomíná na lékaře, který jí zachránil život. „Byl bledý, řval rozkazy jako generál na bitevním poli,“ popisuje ho rázně. Nakonec skončila v nemocnici v Trenčíně na Slovensku, kde absolvovala první kolo léčby.

„Ozařování a chemo jsem zvládla bez velkých komplikací, trochu horší ledvinové testy, neschopnost se najíst, nevolnosti, únava, nechutenství – prostě normální. Zhubla jsem 30 kg a nikdy nebyla vděčnější, že jsem obézní a mám z čeho,“ doplňuje k léčbě.

Naděje, která brzy zmizela

Tím ale Martinin boj nekončil. Lékař jí předepsal silné opiáty na bolesti, které na chvíli nebyly dostupné. Pak si Martina rozhodla, že si na ně odvykne. Svou odvykací kúru popisuje jako nejhorších deset dní v životě.

Bohužel na začátku loňského roku Martina opět málem vykrvácela. Přesto svůj boj o život opět zvládla a následující dny popisuje jako klidné, kdy se zbavila vedlejších účinků léčby, začala s jógou, začala i jíst a konečně neměla bolesti a nekrvácela.

„Kontrola ve třetím měsíci byla mírnou nadějí – ústup onemocnění a objednání na PET CT (pozitronová emisní a RTG počítačová tomografie, pozn. red.). V šestém měsíci PET/CT onkoložka mi volala, že jsem čistá. Moje radost neznala mezí. Tu obrovskou úlevu si ani nedovedete představit. Pomalu jsem začala zase pracovat a normálně žít. O dva měsíce později mi volala onkoložka, že se znovu podívali na PET CT, a že se jim tam nelíbí jeden svazek uzlin u externích ilických cév,“ říká Martina, které pak otekla noha. 

Změny v českém zdravotnictví 2024: Nově hrazené vakcíny pro děti i zásoby nedostatkových léků

Šance na vyléčení? Mizivá...

„Verdikt po CT byl opět nekompromisní: svazek uzlin je chycený, těsně přiléhá k tepnám vedoucím do levé nohy, má to 4 cm a nedá se to operovat. Ani přímé ozáření není možné kvůli těm tepnám. Mohou nabídnout jedině chemoterapii a biologickou léčbu. Což je v mojí hlavě vlastně konečná paliativní léčba s výhledem tak na 1,5 roku života,“ pokračuje ve své zpovědi pacientka. Tehdy lékaři vyslovili myšlenku, že jediná záchrana je operace. Onkologický ústav v Bratislavě Martině neodpověděl. Nakonec dostala kontakt na profesora Cibulu ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Podmínkou zvážení operace v Česku bylo další vyšetření PET/CT (pozitronová emisní a RTG počítačová tomografie, pozn. red.), ale na toto vyšetření se na Slovensku čeká minimálně tři měsíce až půl roku. Její manžel ji ale objednal na vyšetření ke svému známému slovenskému lékaři ve Vídni.

„Narozdíl od PET/CT z šestého měsíce si lékař ve Vídni všiml i malé hyperaktivní uzliny pod močovým měchýřem. Takže místo, aby se operoval jen svazek uzlin u externích ilických cév, už bylo třeba řešit víc věcí. Šance na úplné vyléčení mizivá. Ale na druhou stranu, už nikdy nebudu mít tělo v tak dobrém stavu jako teď, a pokud mi to má dát aspoň nějaký čas, je to buď, anebo. S panem Profesorem Cibulou jsme udělali dohodu. Bude to BUĎ,“ říká rozhodně Martina.

Vzkaz pro všechny ženy: Nenechte to zajít tak daleko!

Nádor měl nakonec 6 centimetrů a dosahoval až k tříslu. „Pan profesor ho de facto musel z pánve vyjmout se vším, k čemu byl přirostlý. Takže jsem začala masivně krvácet z žíly odvádějící krev z levé nohy - zase-, ztratila 2 litry krve a tak jako neztratil nervy pan profesor, neztratila jsem se ani já,“ vypráví dále statečná žena a jedním dechem dodává, že přežila. Poté ještě absolvovala ozařování.

„Dnes mám za sebou 20 ozáření z 25. Zase nemám žádné významné vedlejší účinky. Je mi dobře, nic mě nebolí a už 3 měsíce nejsem na chemoterapii, už 3 měsíce se cítím zdravá. Nevím, na jak dlouho. A vlastně je mi to jedno. Dostala jsem na chvíli opušťák a díky tomu jsem už devadesátkrát políbila manžela, píchla kocourovi inzulin, uvařila třikrát guláš s bramborovým knedlíkem a dvakrát knedlo vepřo zelo, dvacetkrát dala kávičku na zimní verandě s mamkou a bratrem a třikrát byla v kavárně na dýňovém latté s manželovou maminkou,“ uzavírá zatím svůj příběh Martina, která se nyní raduje z obyčejných věcí.

Martina má také důležitý vzkaz pro všechny ženy: „Využijte na maximum možnosti prevence, na všechno vždy existuje řešení, jen když to necháte zajít opravdu daleko, už vám na řešení nezbyde čas, budete bojovat o život. A nebojte se změnit gynekologa, pokud Vám lékař nevyhovuje!“