Poznamená chudoba psychiku dětí? Záleží i na třídním kolektivu, říká školní psycholožka
Některé děti se po lockdownech upřímně těšily, až zase půjdou do školy. Po několika měsících doma si znovu užívají přítomnost spolužáků i učitelů. Velké množství dětí se ale s pandemií koronaviru stále ještě nevyrovnalo. Školní psycholožka Karin Petřeková si všímá, že někteří žáci trpí úzkostmi, pociťují strach ze sociálních situací a problém jim dělá například i docházka do školy. A jak na ně dopadá rozšiřující se chudoba?
Děti svět kolem sebe citlivě vnímají. Ovlivňuje je, v jakém pořadí se do rodiny narodily, kolik mají sourozenců a jak je rodiče vychovávají. V rodině je poznamená rozvod i úmrtí. A důležitým způsobem je formuje třídní kolektiv.
V poslední době by však mohla dětské psychické zdraví ohrožovat také chudoba, jak potvrdila Petřeková. Školní psycholožka pracuje na třech základních školách v Rožnově pod Radhoštěm. Zkušenosti má také z krizové linky, kde se dětem věnovala předtím.
„Pro jedno dítě může být chudoba velmi těžkou zkouškou a pro jiné méně. Záleží na několika faktorech, jedním z nich můžou být spolužáci. Záleží, jestli každého berou do party, nebo jestli u ostatních dětí spíš odsuzují odlišnosti, které v nějaké třídě způsobí třeba chudoba,“ vysvětlila.
To by měl ale třídní učitel v nejlepším případě poznat a se školní psycholožkou podobné situace řešit.
Výzkum profesora Davida Taylora-Robinsona ukázal přímou souvislost mezi chudobou a rozvojem psychických problémů u dospělých. To zvyšovalo pravděpodobnost rozvinutí psychických potíží u dětí.
Rodič většinou hraje v životě malého dítěte největší roli. Je v těchto časech důležitější než kdy jindy, aby maminka nebo tatínek zachovali klid? Opět záleží na tom, jak dítě situaci zvládá.
„Nedokážu s jistotou říct, zda je víc než kdy jindy důležité mít po boku emočně stabilního rodiče. Na dětech se odráží psychický stav rodičů. To ale nemohou brát jako své selhání – je přirozené a normální, že rodiče vždy nejsou emočně stabilní," uklidnila Petřeková.
Že na tom dítě není psychicky dobře, to rodiče poznají na změnách v jeho chování. „Dcerka nebo syn přestane poslouchat, ve škole se mu zhorší prospěch, izoluje se. Změní se to, co bylo dřív normální. Můžeme třeba sledovat, jestli se dokáže soustředit tak jako dřív a jestli se mu dobře spí. Dobrým ukazatelem je také příliš malá nebo nadměrná chuť k jídlu,“ popisuje Petřeková.
Školní psycholožka radí: Jak u dítěte poznat přechodný problém a kdy je to vážné?
Školní psycholožka zároveň upozornila, že předchozí příznaky často probíhají jen přechodně. V takovém případě mohou být přirozené. Pokud se ale projevují dlouhodobě nebo se dokonce stupňují, rodiče by jim měli věnovat pozornost. Špatná psychika se u dětí také často promítá do fyzických problémů.
„Pokud rodič dostane podezření, že se něco děje, první pomocí jsou komunikace a zájem. Vyjádřit starost a konkrétně například zjistit, co by si dítě přálo a co by mělo být jinak. Také zkuste pojmenovat změnu chování. Každému rodiči a dítěti vyhovuje něco jiného a musí přijít na způsob, který je jim blízký. Zkuste si vzpomenout na poslední podobnou situaci. Co vám tehdy nejvíc pomohlo, abyste ji vyřešili?“ radí Petřeková.
Petřeková individuálně i skupinově pracuje také s ukrajinskými dětmi. Individuální setkání probíhají standardně, školní psycholožka bere v potaz přání a potřeby dětí i rodičů.
„Považuji za důležité respektovat tempo dítěte. Proto si ověřuji, jestli je připravené mluvit o tom, co se stalo. Téma hovoru volí dítě a díky vybudovanému vztahu se postupně dostáváme k jádru problému,“ uvedla.
Vážné případy pak směřuje do kompetence psychoterapeuta nebo klinického psychologa.
Během skupinových aktivit se pak snaží dětem pomoct se začleňováním. Probíhají seznamovací aktivity, Petřeková ve třídě rozvíjí pozitivní vztahy a empatii vůči žákům z Ukrajiny. České děti ukrajinské spolužáky přijímají, výjimky učitelé vyřešili ve spolupráci se školským poradenským pracovištěm.
Malí uprchlíci zažívají různé pocity podle toho, jak se utvářela jejich osobnost a co mají za sebou. Přesto si školní psycholožka všímá něčeho, co spoustu z nich spojuje.
„Výrazný je pocit ztráty jistoty, přičemž právě jistota je pro psychické zdraví každého nás velmi důležitá,“ informovala. Odkázala na Maslowovou pyramidu, která jistotu ukazuje jako druhou nejdůležitější lidskou potřebu. Před ní se na prvním místě nachází pouze fyziologické potřeby, jako je dýchání nebo potrava.
Přestože mohou být některé ukrajinské děti traumatizované, často se to na jejich chování zpočátku nepozná. „Po traumatizující události je občas normální, že se lidé chovají poměrně klidně. Avšak překonání traumatu je jen zdánlivé. Může se vyvinout posttraumatická stresová porucha (PTSD), která se projeví až půl roku po traumatickém zážitku. Jedná se o opožděnou reakci na trauma,“ zdůraznila Petřeková.
Experti: Traumatizované dítě je zranitelnější
„Obecně lze říci, že pokud je dítě v cizím prostředí traumatizováno utrpením, který válečný konflikt přináší, stává se zranitelnějším a může se snadněji stát také obětí různých trestných činů, včetně zneužívání na sociálních sítích,“ varovala Blesk Zprávy také Jana Rennerová z Dětského krizového centra.
Záleží ale na jeho věku, rozsahu jazykové bariéry, rodinném prostředí, míře traumatizace a dalších proměnných.
Děti se špatnou zkušeností například z války mohou odmítat komunikaci. Také zlobí, jsou agresivní nebo se chovají vzdorovitě. „Obecně, když děti nejsou v psychické pohodě, může dojít k náhlému zhoršení chování. To by pro nás mělo být varovným signálem. Mohou mít bolesti bříška, hlavy nebo problémy se zadržováním moči,“ popsala školní psycholožka Petřeková.
Už výše zmínila, že se dětské problémy často projevují fyzickou bolestí. Když lékař nenajde její fyzickou příčinu, nachází se důvod bolesti v hlavě. „To všechno jsou projevy, které často objevují také u ukrajinských dětí,“ doplnila.
Nezkušeným lidem, kteří by žákům z Ukrajiny chtěli pomoct, radí děti citlivě vyslechnout. Zároveň však platí, že dítě prožívá náročnou situaci a možná se o tom nebude chtít bavit. Za vhodnou cestu považuje přímo se dítěte zeptat, jestli chce mluvit.
„Vypozorovala jsem, ukrajinské děti spontánně rády kreslí ukrajinské vlajky, mají rády cokoliv v ukrajinských barvách, zpívají ukrajinské písničky… zkrátka rády vzpomínají na svou zemi. V ten moment tu stačí pro ně být a poslouchat,“ zakončila psycholožka. Dětem i jejich rodičům chce být nablízku i nadále, aby mohli žít tak, jak si přejí.
