Poslední vzkaz Miroslava Zikmunda (†102): Cestujte a poznávejte svět

Neuvěřitelně pracovitou a skromnou legendou prožívající jedno dobrodružství za druhým se stal Miroslav Zikmund už za svého života. „Čas je mi drahý, nechci se zdržovat zbytečnostmi. Před sebou mám ještě hodně práce, to je můj hnací motor,“ vyprávěl Blesku během oslav svých stých narozenin, kdy také prozradil svůj recept na dlouhověkost: „Určitě v tom hraje roli i genetika. Nejdůležitější je ale střídmost. Ve všem.“ Cestovatel byl nekuřák, denně cvičil a neustále zaměstnával svou mysl.

„Jsem spokojený, a to dělá také hodně,“ řekl. Při jedné z jeho cest mu na Cejlonu v Indickém oceánu tamní hvězdopravec na palmový list napsal horoskop. Ať už v něm stálo cokoli, z bohatého Zikmundova života bude ještě mnoho generací čerpat nejen znalosti o světě, ale také příměs inspirativního úsilí a chuti plnit si i sebeodvážnější sny, protože to Miroslav Zikmund uměl.

Poprvé jeli na jih

Zikmund uměl osm jazyků. Bylo mu 28 let, když se s bývalým spolužákem z vysoké Hanzelkou vypravili 22. dubna 1947 v osobním voze Tatra 87 z pražské Opletalovy ulice na svou první cestu do Afriky a Latinské Ameriky. Ještě ne jako zvídaví filmaři, ale oficiálně jako obchodní zástupci představující světu třeba právě tatrovku.

Nakonec za tři a půl roku projeli 44 zemí, z celkových 111 tisíc kilometrů jich přes 61 tisíc ujeli ve svém voze. Neztratili se ani mezi lovci lebek v Ekvádoru, všude se nakonec dokázali spřátelit a vyřešit všechny zádrhely, které je potkaly. Pořídili 10 tisíc fotografií, natočili 11 kilometrů filmu a hlavně tím vším zahájili ve velkém vlastní životní dráhu.

Výpravy naučí skromnosti

Přestože se oběma cestovatelům dostalo mnoha poct, vyznamenání a pozornosti, nikdy pro ně záře reflektorů nebyla důležitá. „Když cestujete, dovolí vám to především poznat sama sebe. Naučíte se skromnosti,“ řekl Zikmund před lety, kdy o obou dobrodruzích vznikaly filmy včetně snímku Století Miroslava Zikmunda dokumentaristy Petra Horkého.

Roku 1993 získali Hanzelka se Zikmundem Cenu Egona Erwina Kische a v roce 1999 z rukou bývalého prezidenta Václava Havla (†75) medaili Za zásluhy. Roku 2014 pak i od prezidenta Miloše Zemana (77) Zikmund obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka. „Nelituji žádného dne, kdy jsme byli na cestách!“ říkal.

„Poslední cesta do nebe.“ Na smrt cestovatele Zikmunda (†102) reagují známí Češi i politici

Zákaz na 20 let od komunistů

Cestovatele nezastavila nepřízeň počasí ani technické problémy, neúnavně přinášeli reportáže, díky nimž jejich popularita v Československu rostla raketovou rychlostí. Během cest po Rusku napsali Zvláštní zprávu č. 4. „Byla to zdrcující zpráva o stavu Sovětského svazu z hlediska politického, sociologického, mravního, etického. Sověti si představovali, že přijedou Hanzelka se Zikmundem a sepíší o své cestě knížku, kde budou opakovat fučíkovské nebo jiné mýty vydávané za pravdu. My jsme si ovšem neustále uvědomovali tu živou potěmkiniádu. Brežněv to původně chtěl i číst, zval nás na daču, ale pak přišly výmluvy, výmluvy – pořád byl »očeň zaňat«,“ vzpomínal Zikmund.

Ten v roce 1968 vystoupil s projevem proti okupaci Československa a po roce 1969 byl vyloučen z KSČ a Svazu spisovatelů. Nebyl mu přiznán žádný důchod. „Za své morální postoje a odsouzení okupace ČSSR byli na 20 let zcela vyloučeni z veřejného života, bylo jim znemožněno cestovat i publikovat,“ uvedla zástupkyně muzea H+Z Magdalena Preiningerová. Plánovanou cestu do Austrálie o 21 let později uskutečnil už jen Zikmund. Kvůli Hanzelkově nemoci už sám dobýval i Japonsko, Nový Zéland či Sibiř, vrátil se na Srí Lanku.