Postižení o překážkách v systému a 50 úlohách. Raději nás cpou do ústavů, říká Jitka

„Moji rodiče před 30 lety zápasili se systémem úplně stejně, jako zápasí rodiče dnešních dětí s postižením. Setkávali se s nedostatkem vhodných služeb, trávili nekonečné hodiny na úřadech a nedostávalo se jim informací. Děsí mě, že se z toho do té doby nic nezměnilo,“ uvádí Jitka Rudolfová, která se potýká s těžkým zdravotním postižením na tiskové konferenci Aliance pro individualizovanou podporu. 

Jitce není moc dobře rozumět, přesto ale dokázala svůj handicap zvládnout a stala se dokonce jednou ze základajících členek Aliance. Právě tato Aliance, složená z více jak 60 organizací, se snaží o proměnu sociální péče, která je nyní nepřehledná a velmi složitá. A to nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale i pro pečující osoby. 

„Je mi záhadou, proč systém neoceňuje nezávislý život člověka s postižením. S vhodně nastavenými terénními službami můžu pracovat, platit přímé daně, spotřebovávat zboží čili platit daně nepřímé. Místo toho, aby stát tenhle model podporoval, má tendenci sesypat lidi s postižením do kolosálních ústavů. V nich jakákoliv šance na autonomii mizí. V ústavech jsou lidé spíš chování, než aby žili,“ říká Rudolfová.

3 miliony „zasekaných“ Čechů a 50 úkonů

V České republice je podle údajů z Českého statistického úřadu z roku 2018 přes 1,4 milionů zdravotně postižených Čechů. Toto číslo může podle expertů stoupat vzhledem ke stárnutí populace. Na tyto lidi se ještě vážou pečující osoby, ze 70-90 % z řad rodinných příslušníků - těch jsou podle dat 2 miliony. 

Lenička (14) potřebuje nonstop péči a stará se o ni obětavá máma: „Jsem úplně vyčerpaná, ale musím dál fungovat,“ říká

Lidé s mentálním nebo fyzickým postižením nemají zrovna na růžích ustláno, jak poznamenávají přítomní experti. Kromě toho, že 337 tisícům osobám se nedostává vhodná a adekvátní péče, musí tito lidé neustále prokličkovávat velkou řadou formulářů, aby si tak vysloužili příspěvek na péči, příspěvek na pomůcky, na mobilitu či i na invalidní důchod. Dohromady se jedná o až 50 úkonů. 

Půl roku čekání na příspěvek 

Přebytek formulářů a různých úkonů ale není jedinou překážkou k tomu, aby mohli tito lidé s různorodými zdravotními a mentálními obtížemi vést normální život. „Sociální systém nabízí paušalizovanou a nevhodnou podporu, to je jako kdyby vám na zlomenou nohu předepsali antibiotika. Taková permanentní podpora, to stačí na pár hodin asistence denně,“ komentuje současný stav v ČR předseda správní rady Aliance a otec autistické dcery Petr Třešňák. 

Třešňák, který se za své svědectví o výchově těžce postiženého dítěte v podobě knihy dostal do nominací Magnesia Litera, zmiňuje, že prostě nejsme v našem státě uzpůsobeni řešit problémy individuálně. 

A souhlasí s ním i další řečníci. „Aby měla reforma smysl, musí především vycházet z potřeb těch, pro koho je určený. Současný systém je pro uživatele složitý, podpora je nahodilá a ne vždycky dostupná a funkční,“ míní Agáta Jankovská, ředitelka Asociace.

„Sendvičová generace“ děsí experty. Pětinu Čechů svírají povinnosti, dočkají se pomoci?

Kromě toho, že experti zmiňují poměrně nízký příspěvek, ze kterého lze v řadě případů uhradit osobní pomoc a asistenci jen na pár minut až hodin denně, se postižené osoby a pečující potkávají i s neúměrně dlouhou čekací dobou na uznání příspěvku. 

„Ze zákona by neměla délka řízení přiznávajícího příspěvek na péči přesáhnout 105 dní, v případě odvolání pak dalších až 150 dní. Zejména u odvolání se však lhůty výrazně překračují a není neobvyklé, že se na výsledek odvolacího řízení čeká déle než rok,“ zmiňují experti s odvoláním na průzkum veřejného ochránce práv z roku 2018. 

Jitka: Pořád chtějí potvrzení o postižení

Další věcí, která je podle postižené Jitky zarážející je pravidelná kontrola stavu osob. „Zhruba od mých 5 let lékaři tvrdili, že je můj zdravotní stav už nebude zásadně měnit, přesto po mě stát několikrát do roka vyžaduje potvrzení o tom, že jsem postižená,“ říká Rudolfová.

„Nechceme systém, který nás vnímá jako pasivní příjemce podpory a podřízený institucím. Co ale chceme je systém, který je spravedlivý funkční a dostupný,“ dodává Jankovská.

Tři pilíře

Aliance navrhuje, aby systém stál na třech pilířích. První zahrnuje koordinovanou podporu. Fungovat by mohla kontaktní centra, v nichž by se lidé dozvěděli o možné pomoci. Pracovníci by jim pomohli najít nejlepší řešení jejich situace. „Máme s ministerstvem sociálních věcí rozjednaných několik projektů, jeden z nich se týká projektu kontaktních míst,“ doplňuje na dotaz Blesk Zpráv Jankovská. 

Druhý stupeň zahrnuje posouzení potřeby podpory. Rozhodující by mělo být, kolik péče a jak náročnou lidé potřebují. Ve třetím pilíři jsou dostupné služby. „Síť sociálních služeb je navíc po území ČR rozložena velmi nerovnoměrně. Třetí změnou tedy musí být místně i časově dostupné sociální služby, které poskytnou potřebnou podporu každému, kdo ji potřebuje. Bez ohledu na místo jeho bydliště. To dokáže zajistit jen vyvážená síť sociálních služeb, která adekvátně reaguje na potřeby lidí,“ míní Aliance.

Ministerstvo práce připravilo novelu o sociálních službách. Zveřejnilo ji předloni před Vánocemi. Vláda ji dosud neprojednala. Ve Sněmovně jsou nyní dvě poslanecké novely, které přebírají část ustanovení z návrhu ministerstva. Podle vedení AIP předloha znovu vychází z pohledu institucí a poskytovatelů služeb, ne uživatelů.