Vyšší tresty nás tyranů nezbaví, míní experti. Děti stále častěji potkávají drsnou šikanu i násilí
V ČR nadále stoupá počet děti, které se nejen na internetu a ve školách potkávají s psychickým nebo fyzickým týráním. Pro řadu z nich se nebezpečí skrývá i doma. Podle expertů, kteří promluvili na speciálním webináři, ale nepomůže zvyšování trestů pro tyrany, ačkoliv i toto může fungovat jako prevence. Důležité je podle nich s pachateli pracovat, aby se jejich chování neopakovalo a aby se děti tyranů jejich chování nenaučily a neodnesly si je jako vzor do svého dospělého života. Důležitou zprávou nicméně je, že se postupně podle poslanců bude měnit legislativa. Nově přesně určí, co je oběť domácího násilí, a udělá se vše proto, aby oběť nebyla při procesu opětovně vystavena nátlaku.
Domácí násilí, tělesné týrání, psychické týrání, zanedbávání, sexuální zneužívání, znásilnění, sexting, obtěžování, kyberšikana, ale i zneužívání osobních dat. To je výčet problémů, se kterými se v posledních letech obracely děti na Linku bezpečí.
Od roku 2017 se přitom stále častěji objevují právě problémy týkající se pohybu na internetu a na sociální síti. „Sexting narostl už v roce 2019, kdy ještě děti nebyly přišpendlené k obrazovkám. Ten trend je jasně vidět,“ uvedla k tématu nebezpečí na sítích Kateřina Lišková na speciálním webináři s názvem Když se stanou domov i sociální sítě nebezpečím.
Lišková tento fakt zmiňuje především proto, aby si lidé uvědomili, že nebezpečí na sítích nesouvisí pouze s tím, že jsou v posledním roce kvůli koronaviru děti více u počítače. Samozřejmě ale i toto svůj vliv mělo.
Lišková ukázala i přesnou statistiku toho, s čím se děti nejčastěji obracely v roce 2020. Přesněji mladiství od 14 - 17 let. „Nejčastějším tématem za minulý rok byly sebevražedné tendence. Psychické prožívání se váže na traumata dítěte. Když zažívá něco těžkého. Jsou to děti týrané, oběti šikany a znásilnění. Těm lidem se chce v té chvíli umřít, protože je to pro ně cesta z tíživé situace,“ uvádí expertka, s čím se loni operátoři potkávali.
Tři průšvihy
Na sítích se mohou děti potkat s velkým množstvím nebezpečí, a to ať už ze strany predátorů, tak i ze strany svých vrstevníků a expartnerů. Často je velkou ránou sdílení intimních fotografií.
„Setkáváme se s tím, že mladí lidé nafotí intimní snímky partnerovi a oni je pak jako expartneři rozesílají dál a děti jsou pak vydírány. Tady následně narážíme na to, že si tyto oběti velmi těžce jdou říct o pomoc, protože oni si často uvědomí to, že na prvopočátku udělali chybu,“ naráží na jeden z problémů Lišková.
Dodává, že navíc samotná tvorba snímků není legální, jedná se totiž o dětskou pornografii. Toto chování je tak bráno jako trestné. „Rádi slyšíme, když vidíme, že je v tu chvíli spíše snaha těm dětem opravdu pomoci. A pracuje se s tím, aby se to již neopakovalo a aby neměly strach, že jejich chování bude kriminalizováno,“ uvádí dále odbornice.
Důležitá je v tomto především prevence, jak se shodují experti napříč obory. Podle právničky Daniely Kovářové existují ale tři hlavní průšvihy, které nasvědčují tomu, že by se mohla situace na sítích a na internetu zhoršovat. A nejen zde, ale celkově s patologickými jevy v rodinách.
Podle Kovářové za prvé to, že ideální matka se stává mýtem. „Ze stastik vychází, že bezpečný vztah vzniká jen v 65 %. Ve zbytku to mohou být podivné vazby způsobující i nervozitu dítěte. Tím se zvyšuje pravděpodobnost patologických jevů,“ zmiňuje s dodatkem, že tomu nepomáhá ani doba chytrých telefonů.
„Vidíme to venku, jak matky tlačí kočárek a druhou rukou se koukají do mobilu (…) Nedívají se, nereagují, neslyší na volání dítěte tak přirozeně a okamžitě, jak to dělaly dříve maminky. Tento trend se bude zhoršovat a zvětšovat,“ vysvětluje první z průšvihů.
Druhý průšvih s telefony taky souvisí. V době významného vývoje mozku se totiž děti přílišně upínají k obrazovkám. Často do brzkých ranních hodin, což jim ubírá důležité hodiny spánku. Třetím průšvihem je pak podle Kovářové to, že děti potřebují v dobách svého dospívání nevyčnívat ze svého kolektivu. „Proto poslouchají stejnou hudbu, jsou na sítích...a mobily jim v tomto pomáhají,“ odtušila dále Kovářová.
Tresty ani zákazy nefungují. A to i pro pachatele
Nyní se nabízí logická otázka. Jak nebezpečí předcházet? Podle expertů rozhodně nepomáhají zákazy a ani tresty. „Přesvědčování nemá zásadní vliv. Jejich vrstevníci jsou jim blíž a jsou pro ně atraktivní. My jsme rodiče, my máme vliv do 6 let a pak je v adolescenci poměrně ztratíme a s tím se nedá nic moc dělat,“ vysvětluje právnička.
Tresty podle expertů v některých případech nefungují ani u samotných pachatelů. Ačkoliv jsou mnohdy tresty tyranů a násilníků malé, jejich neustálé zvyšování podle expertů, ale i podle některých poslanců rozhodně ničemu nepomůže.
„Lidé, kteří provedou dítěti šrám na celý život, odchází s podmínkou. Proč se s nimi nepracuje? Stejně jako se pracuje se závislostmi. Umíme řešit delikventy, kteří jsou agresivní v běžném provozu na silnicích, i tady se musí dělat práce s lidmi, aby uměli krotit své emoce,“ konstatoval během webináře předseda lidovců Marian Jurečka.
A stejného názoru je i právnička i expertka z Linky bezpečí. „Budu bojovat za to, aby se nezvyšovala trestní represe. To je cesta do pekel. Vidíme, že to v praxi pachatele prostě neodradí, byť občané tleskají,“ uvedla během webináře.
U rodiny může pomoct prevence a vysvětlování
Nutno dodat, že záleží na kontextu. Ne všechny případy týrání jdou vyřešit prevencí a prací s pachateli. To potvrzuje Blesk Zprávám ředitelka centra Locika Petra Wünschová. V centru se právě zaměřují i na práci s rodinou a pachateli, aby se psychické i fyzické týrání neopakovalo. „10 % rodičů, kteří do Lociky dochází, má specifickou strukturu osobnosti a sníženou schopnost empatie, těm pomoci neumíme a potřebují odborné pracoviště,“ uvádí pro Blesk Zprávy.
Se zbytkem se ale podle ní dá dobře pracovat. „Nestačí jenom trestně stíhat, i když je to důležitá součást ochrany osob. Násilí je možné zastavit, ale k tomu je potřeba získat motivaci a rodiče musí za své chování převzít zodpovědnost,“ uvádí s tím, že řada rodičů, kteří do centra dochází, se s obdobným chováním setkali ve svém dětství. Toto chování tak převzalo ze zkušeností. „Nechápou, proč není v pořádku svého partnera a děti bít,“ míní.
Podle ní je vždycky lepší, když je rodič schopný se svému dítěti omluvit a je schopen se naučit věci, které ho povedou k tomu, aby se to již neopakovalo. Tím by alespoň zmizelo pro dítě jedno z mnohých nebezpečí - to doma.
Upřímně řečeno, tomu na té fotce bych jednu trhla taky.
Vychováváte si smrady tak máte smrady. To je to samé jako mazácká vojna.