14°C
Ostrá legenda slaví u výsadkářů 45 let v akci. Nůž Uton vojáci i kradli
Už 45 let českým vojákům slouží nůž vz. 75. Znají ho „záklaďáci“ z dob Československé lidové armády, byl na misích v Iráku i v Afghánistánu. Někteří se s ním nemohli rozloučit, a tak ho dokonce kradli. Není dokonalý. Někteří uživatelé říkají: „Je to bláto.“ Blesk Zprávy se byly podívat v továrně Mikov, kde se stále vyrábí, povídaly si se sběratelem a zeptaly se brusiče, jak je to s tím "blátem".
„Uton byl na svou dobu, a troufám si říct, že i daleko po své době, hodně nadčasový nůž. Předchůdce utonu, nůž VO7, byl sice lehčí, ale to byla jediná výhoda tohoto nože. Uton byl odolný vůči vodě – korozivzdorný a ani pryžová rukojeť netrpěla tak jako dřevo svého předchůdce,“ říká nám David Beer, který má zřejmě největší soukromou sbírku českých útočných nožů u nás.
Doba před utonem
Dřevěná rukojeť, reznoucí ocel - přesto pamětníci na nůž VO7 nedají dopustit. Na počátku 50. let se k vojákům dostal z firmy Sandrik ve středoslovenské obci Dolné Hámre, která se nechala inspirovat sovětským nožem z druhé světové války.
„Když mluvíte s výsadkovými veterány, kteří zažili VO7 a pak měli uton, tak všichni řeknou, že jim víc seděl ten starší nůž,“ vypráví sběratel. Zároveň ale dodává, že u mladších ročníků to je přesně naopak - k předchůdci nože vz. 75 by se vraceli jen neradi.
Nůž VO7 sloužil v armádě 25 let, tedy mnohem kratší dobu než současný uton. Jenže zastaral. Proto od armády přišel požadavek: Chceme něco moderního. A v Mikovu vyvinuli uton. U vzniku nože tenkrát stál i Vladimír Trojan, tehdy ještě mladík, dneska nejstarší zaměstnanec firmy, který zde pracuje už 60 let.
První utony
Jenom sedm kusů bylo vyrobeno v pokusné sérii pro průzkumníky. Sběratelé dnes ví o třech. Pokud takový nůž někdo má doma, vlastní velkou vzácnost - cena se pohybuje kolem sto tisíc korun. Mezi vojáky se dostala až série se značením na čepeli 0001. Těchto nožů v Mikovu vyrobili 1500.
Následovala sériová výroba a ukázalo se, že vůbec nejsou špatné. „Častokrát si nože pod různými zástěrkami a fingovaných ztrátách při seskocích nebo výcviku brali s sebou domů i za cenu toho, že ho museli zaplatit ze svého,“ říká Beer.
Je to "bláto"
Dneska si uton může koupit kdokoliv. Blesk Zprávy se zeptaly na zkušenosti:
Vojta P.: Na ryby jeden z nejlepších nožů, na praktické využití do lesa? Jednou jsem zkoušel a od té doby je v šupleti.
Miroslav M.: Použil jsem ho, když mi kámoš z výsadku zády vletěl do šnůr padáku, přeřezal jsem dvě šňůry, pak se odpoutal a dopadlo to dobře.
Tomáš H.: Tvar je OK. Ale materiály jsou hrozné. Ocel je tragická a ručka taky.
Při výrobě utonu se používá ocel 420, která je poměrně měkká - a v odpovědích na dotaz jsme často slyšeli, že to je úplné "bláto". „V době vzniku nože vz. 75 to byl vynikající materiál. Jeden z hlavních požadavků armády na útočný nůž bylo, aby si ho mohl voják nabrousit v bojových podmínkách sám,“ říká sběratel Beer.
Jeho slova potvrzuje praktik. Tomáš Gramblička je strojař a brusič. Nedávno se mu uton dostal do rukou. „Materiál čepele odpovídá účelu. Není příliš tvrdý, a tím pádem se dá nabrousit i ve složitých podmínkách. Brousil se dobře, materiál odcházel rovnoměrně. Co se mi nelíbilo, bylo tovární nabroušení - to kvalitní nebylo. Jestli můžu doporučit, tak brousit pod úhlem 25-30 stupňů,“ zmínil.
Pro vojáky nebo pro sběratele?
Jaký je armáda zákazník? „Tak zákazník je dobrý, ale my jí nože neprodáváme přímo,“ říká ředitel komunikace Mikovu Bedřich Jetelina. Podle něj se v továrně vyrábí ročně až deset tisíc utonů. Jenže většina z nich neputuje do armádních skladů, ale k soukromníkům.
Řada vojáků si místo utonů dnes kupuje vlastní nože. Přeci jenom za 45 let technologie pokročily a s nimi i cena. Uton na maloobchodním trhu při troše štěstí pořídíte za 1200 korun. „Ano, uton je již dávno překonaný. Dnešní špičkové práškové oceli jako elmax by ale cenu nože navýšily a pak by jej mělo už jen minimum vojáků,“ říká sběratel Beer a dodává: Kdybych měl někomu i dnes doporučit levný nůž do 1500 Kč, tak s klidným svědomím ho rád doporučím.
Něco jiného jsou ale limitované série. Například před dvěma lety Mikov udělal sto kusů utonů k výročí republiky - na svých stránkách je továrna nabízela za 3000 Kč. „Prodaly se za půl hodiny,“ vzpomíná Jetelina. Dneska byste takový nůž na aukčních portálech prodali i za 20 000 korun.
Témata:
Související
KaBar je firma , ne nůž