Konec bazénů, Česko je na suchu. „Chce to 30 tisíc rybníků,“ míní expert a děsí se
Pět let sucha a naděje v nedohlednu. Zima už totiž skončila a vody za sebou nechala pomálu. Rektor České zemědělské univerzity v Praze Petr Sklenička se děsí léta a vypočítává, co vše nás může potkat. Vyhlídky nejsou nijak růžové. Blesk Zprávám prozradil, že bychom potřebovali 30 tisíc rybníků a dva roky deště, aby se krajina uzdravila. Řekl také, jak se suchu vyhnout, co dělat se svou zahradou a promluvil o ne příliš lichotivých vyhlídkách do budoucna. Češi mohou přijít o mnoho, nejen o napuštěné bazény, které už loni dostaly několik obcí na bod nula, a musela do nich být voda dovážena v cisternách.
Zima podle meteorologů skončila. Upozorňují ale, že se nemáme proč radovat, protože přinesla málo vody a sněhu. Souhlasíte?
Je to pravda. Pokud jde o množství srážek, tak zima zklamala. Je jednou z nejsušších. Za posledních pět let chybí téměř rok srážek a tato zima se k tomuto trendu přidala.
Lidé si to nemusí uvědomit, protože když se dotknou půdy, řeknou si „vždyť je mokrá“ a to ona skutečně je. Jedná se ale jen o povrchovou půdu a nikoliv o zásoby podzemní vody. V půdě voda momentálně je, nás ale víc děsí sucho hydrologické.
Co pro nás hydrologické sucho znamená?
Je to to hlavní. Zde totiž mluvíme o nasycenosti zdrojů podzemních vod a povrchových vod. Vysvětlím to na příkladu. Šel jsem se v zimě projít po Křivoklátsku a v potocích nebyla téměř žádná voda. Už nyní, v zimě. To vypovídá o tom, že s krajinou něco není v pořádku. Znamená to, že půda sice vsakuje vodu, ale nepouští ji do vodotočí. Krajina tu vodu „žíznivě“ vypije, ale už z ní nedokáže vytvořit dostatečné zásoby pro potoky a řeky, protože jí má málo.
„Voda se nám odplavuje bez užitku"
Vy jste si tedy povšiml vyschlého potoka, kdy ale i ostatní lidé pocítí následky suché zimy?
Je zajímavé, že následky suché zimy vidíme už nyní, kdy zima ještě oficiálně neskončila. Moji kolegové, kteří měří stavy podzemní vody, už hlásí její nedostatečné nasycení. V některých pramenných oblastech je také sucho, což je pro zimu netypické. Sice nyní netušíme, jaké bude jaro, ale je možné, že i běžný člověk uvidí následky už během něj. Rozhodně nám to ale neunikne v létě.
Čím je žíznivá půda nebezpečná? Co to například znamená pro zemědělce?
Tak do 30 cm půdní vrstvy máme hlavní kořenový systém zemědělských plodin. Tím, že je tato vrstva nasycena, tak zemědělec nemusí ani poznat, že je něco špatně. V letních měsících nám ale zdroje v hlubších vrstvách, pramenné oblasti, mokřady nebo drobné vodní toky pomáhají dosycovat tyto vrchní vrstvy. Podporují takto vlastně celé zemědělské ekosystémy. Když tam ta voda ovšem není, je půda závislá jen na srážkách. Ty ale pak musí být časté a mírné. My místo toho máme čím dál více přívalové a méně časté. Zhutněná půda a hrubozrnná krajina bez rozptýlení zeleně takové srážky nestíhá vstřebávat a voda bez užitku odteče a ještě stihne cestou napáchat škody v podobě povodní nebo eroze.
Jakou mají pak možnost?
Princip je stejný jako všude na světě - zachytávat vodu a připravovat se na ony mocné, intenzivní a přívalové srážky, na které zemědělská půda, či moje zahrada nestačí.
Sklenička: Půda má i čtyřicet stupňů
Na co dalšího vedle srážek by si měli lidé dávat pozor?
Důležitá je i povrchová teplota půdy. Jak zemědělec, tak i majitel nějaké zahrady bude lépe s vodou hospodařit ve chvíli, kdy má jeho půda nízkou povrchovou teplotu. Musím tam mít zeleň, a ne holou půdu nebo rozpálenou střechu.
To je obecně velký problém v Česku, protože máme ve srovnání s EU největší bloky orné půdy - třeba i 100hektarová pole - a na takto velkých plochách je v teplých dnech velmi vysoká teplota a voda se v půdě odpaří příliš rychle. Neudrží se zde totiž mikroklima a z takto velkého pozemku se stává tepelný ostrov. Může mít i o deset stupňů větší povrchovou teplotu než vedlejší pole, které má 30 hektarů a je obklopeno zelení.
Co taková rozpálená půda způsobí?
Každým stupněm se z takové půdy vypařuje více a více vody. Té vody, která se nachází v povrchové vrstvě, kde je i většina kořenů rostlin. Za jeden až dva dny tak o ni mohu přijít a nebude se mít z čeho doplnit. Samozřejmě, že pokud budu s vodou lépe hospodařit, tak se to stát nemusí, ale čím je větší plocha a menší vegetační kryt, tím hůře mi to půjde.
Co by tedy měli zemědělci udělat? Snaží se už nyní?
Minimálně by se měli postarat o lepší strukturu půdy s větším obsahem organiky, která umožní větší vsak vody a lepší hospodaření s půdní vodou v suchých teplých dnech. Rovněž by se zemědělci měli postarat o to, aby tu nebyla ta 100hektarová pole, tím spíš, jsou-li odvodněné. Na takových nelze s vodou rozumně hospodařit.
Někteří už svá pole zmenšují. Všímají si, že ve vedlejším remízku je třeba 23 stupňů a na samotném poli je v tropickém dni i přes 40 stupňů. Lepší se to i tím, že ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) podmínil platby pro zemědělce právě tím limitem 30 ha. Mnozí k tomu už došli selským rozumem sami.
Když se vrátíme k debatě o srážkách. Uvedl jste, že chybí téměř rok srážek. Co si pod tím mohu představit?
Řeknu to trochu jinak: Česko by potřebovalo, aby pršelo jeden až dva roky, a to asi o 20 procent navíc a ještě k tomu pomálu, nikoliv v přívalech. To je ale průměr. Některé oblasti by potřebovaly více srážek. Třeba tradičně je nejhorší situace na Rakovnicku a na jižní Moravě.
Dva roky? To je docela katastrofický scénář!
Je to tak. Ono teoreticky by mohlo pršet stejně jako dnes...akorát ne v přívalech, kdy voda bezúčelně odteče. Proto se musíme naučit tu vodu zachytávat. Jinak to pocítíme všichni - zemědělci, vodáci, chovatelé hospodářských zvířat.. Například v roce 2018 už kvůli suchu ani nebyla píce pro dobytek. Taky kůrovcová kalamita je z velké části zaviněna suchem, v českých lesích nám nastojato usychají borovice atd.
Česká zemědělská univerzita na zachytávání vody a na jejímu efektivnímu „otočení“ už pracuje. Loni jste nám představili chytrou krajinu Amálii. Ta se nachází právě na jednom z míst, které je známo menším množstvím srážek. Pozorujete už nyní nějakou změnu?
Změnu zatím nepozorujeme, protože nemáme zatím postavené potřebné objekty. Ty máme sice vyprojektované, ale jsou ve schvalovacím řízení. Už jsme sehnali i peníze, ale čekáme, až přijde povolení z úřadů, že můžeme budovat námi navržené nádrže a mokřady.
Změny jsme zaznamenali tam, kde jsme mohli dělat rychlé „neinvestiční“ zákroky, jako jsou například protierozní opatření. Také jsme zaseli jiné plodiny, jako je třeba čirok nebo více vojtěšky. Už nyní je vidět na našich polích, že kde byla ta opatření realizována, tak ta půda nesjíždí a voda se lépe vsakuje.
Chybí 30 tisíc rybníků a zelené střechy
Dříve jste mluvili o čtyřech různých typech chytré krajiny. Amálie je ta první a zemědělská, co ty ostatní?
Druhá je lesní. Nyní máme smlouvu s Lesy ČR, že do našich výzkumů tzv. chytré krajiny budou začleněny a jejich pozemky s lesními porosty. Budeme tak moci zkoumat zemědělskou a lesní krajinu a vzájemné vztahy. Třetí, urbanizovaná krajina, ta už také běží. To jsou ale jednotlivosti, které děláme po městech a obcích. Něco děláme v Praze 2, něco pro Středočeský kraj i jinde. Hledáme řešení pro venkovskou i městskou krajinu.
A čtvrtá krajina je posttěžební, kde se zatím jen bavíme o financování a výběru lokalit. To je úžasná výzva, protože tu krajinu vlastně můžeme vytvořit od začátku. Můžeme zde vytvářet jezera, přestavovat, tvarovat reliéf…
Víte, ono došlo k velké chybě, když stát rozprodával slepě pozemky, které by nyní potřeboval k budování společných opatření v krajině. Nyní nám třeba chybí 30 tisíc rybníků! To opravdu není výmysl, na to máme výpočty. A z toho více jak 20 tisíc rybníků je historických, které existovaly a dosud nebyly obnoveny. Nádrže tu prostě historicky byly a my je likvidovali nebo místo nich stavěli velké přehrady, kde se koncentrovalo velké množství vody. Teď potřebujeme vodu zachycovat pro celé ploše povodí, velké přehrady mají taky svoji roli, ale základ řešení musí vycházet z velkého množství menších a středně velkých nádrží.
Když vynecháme rybníky, co města. Mluvil jste o chytré urbanizované krajině. To jsou zelené střechy? Jak by to mělo fungovat?
Vysvětlím Vám to na příkladu plánované výstavby nového pavilonu naši Fakulty životního prostředí, kde budou zelené střechy, ale i stěny. Ze střechy stéká voda, která se po cestě ze stěn filtruje skrze půdní substrát a kořenový systém rostlin a pokud nějaká vyteče dole, je v podstatě čistá. Tím se dá využít na další účely a zároveň toto řešení snižuje teplotu v okolí.
To by měl být základ. Hrát si s vodou, točit ji v areálech nebo zahradách a snižovat povrchovou teplotu. Kromě zelených střech nebo stěn pak budovat vodní nádrže a zavlažovací systémy. Je možné, že tohle bude brzy nutné pro každou novou stavbu.
Je to náš společný boj...
Přesně tak. Je to nás společný boj. Abychom dokázali do dvaceti let adaptovat krajinu na stále se zhoršující klimatické podmínky, budeme někdy muset rozumně ustoupit i my všichni.
Potřebujeme nejen peníze, nejen odhodlání a politickou vůli, ale i ochotu vlastníků pozemků - kterých je v ČR téměř 3 milióny - aby v případě nejvyšší potřeby byli ochotni pozemek za důstojnou cenu prodat nebo jej konstruktivně vyměnit a umožnili tak postavit třeba vodní nádrž, která bude sloužit všem.
