Věra je na dceru sama: Přišla výpověď a „pracák“. Firmy samoživitelkám nepomáhají

Věra hledala práci na zkrácený úvazek, aby se mohla starat o dceru. Když chtěla flexibilní pracovní dobu, měla smůlu. Obchodní zástupkyně kosmetické firmy adekvátní náhradu nenašla a musela zamířit na Úřad práce.

„Pokud máte malé děti, asi nebudete práci zvládat.“ Takovou nebo podobnou větu slyší na pracovním pohovoru víc než polovina matek samoživitelek. I přesto, že kvůli nízké nezaměstnanosti se firmy o pracovníky přetahují, bez práce a bez peněz zůstávají hlavně právě matky. 

Zaměstnavatelé nechtějí ženám vycházet vstříc. Mnohým by stačila jen flexibilnější pracovní doba, možnost pracovat z domova nebo alespoň zkrácený úvazek. To by pomohlo více než polovině rodičů, kteří jsou na své děti sami stejně jako paní Věra. Ta dřív pracovala jako obchodní zástupkyně pro kosmetiku a drogistické zboží. Pracovala nepravidelně, musela hodně cestovat. Na malou dcerku ale byla sama a práci nemohla dál časově zvládat, ocitla se tak bez práce. 

Peníze jsou problém, práci samoživitelky hledají měsíce

Pětina rodičů samoživitelů nakonec skončí na nižší a také hůř placené pozici. Než vůbec něco vhodného najdou, trvá to podle průzkumu nadace Kooperativa většině z nich několik měsíců. Finance jsou u neúplných rodin navíc velký problém. Typickým příkladem je paní Irena, které jako matce čtyř dětí neposílal jejich otec výživné. Dávky, které dostávala, nestačily pokrýt základní životní náklady.

Maláčová chce omezit slevu na nepracující manželku či manžela. Jde o 25 tisíc ročně

Světlem na konci tunelu by pro matky mohl být zákon o zálohovaném výživném. „Díky němu by měl v případě neplacení alimentů platit samoživitelkám stát a peníze pak po otci sám vymáhat,“ uvedla Martina Štěpánková Štýbrová z odboru rodinné politiky a ochrany práv dětí na ministerstvu práce a sociálních věcí. 

Pokud by zákon prošel, platil by nejdřív od roku 2021. Nyní je v meziresortním připomínkovém řízení. Ministři za ANO ho ale odmítají jako zbytečný. Chtějí využít už existující možnosti podpory neúplných rodin.

Jsou dobří zaměstnanci 

S problémy se potýká téměř dvě stě tisíc samoživitelů, v drtivé většině žen. Mužů, kteří jsou na děti sami, jsou zhruba tři procenta.

Ty firmy, které už přizpůsobily podmínky některým samoživitelkám, si ale pochvalují dobré výsledky. Při plánování směn jim automaticky vycházejí vstříc třeba na poštách nebo v bankách. Někde nabízejí i sdílená pracovní místa. Každá z žen pak pracuje třeba třikrát týdně. Přednostně dostávají volno na prázdniny. A protože práci potřebují, obvykle si jí hodně váží.

„Rodiče samoživitelé jsou většinou pracovití a loajální zaměstnanci, kteří jsou za nabídnutou práci vděční,“ říká Pavel Štern z aliance Byznys pro společnost, která se snaží podprorovat pracovní život samoživitelů.

Ve výčtu potřeb samoživitelek se objevuje také nedostupnost školek a jeslí. Hlavně děti mladší tří let podle necelé třetiny samoživitelů nemají kam svěřit, když chtějí jít třeba na brigádu. Hodně z nich si taky stěžuje na to, že za prací musí složitě dojíždět.

Díky poradně má Jana vyřešené dluhy i lepší životopis

V Česku končí rozvodem každé druhé manželství. Neúplné rodiny vznikají napříč všemi sociálními vrstvami. „V menších obcích je ale situace ožehavější, k problémům matek se taky přidává horší občanská vybavenost nebo špatná dopravní dostupnost,“ uvedla jedna manažerka firmy, která si nechala udělat průzkum.

Jde zkrátka o problém, který může potkat kohokoliv. Zejména matky jsou často odkázané na pomoc ostatních. Kvůli kritické situaci tak přibývají v Česku poradny pro samoživitelky. Často jde například o propojení neziskových organizací nebo charity přímo se zaměstnavateli. 

Oblékejte dceru jako holčičku, řekly učitelky v jeslích. Tohle je reakce rodičů!

Třicetiletá Jana pečovala o nemocné rodiče a dvě malé děti. Kvůli tomu nemohla chodit do práce, zadlužila se a byla na pokraji nervového zhroucení. Po tom, co jí rodiče umřeli, by se bez cizí pomoci na nohy nepostavila. Poradna jí ale pomohla v zařízení všech potřebných dokumentů. Pomohli jí se zaregistrovat na Úřad práce kvůli zdravotnímu pojištění, sestavili s ní životopis a připravili na pracovní pohovor. I díky tomu teď Jana pracuje jako pečovatelka v domově pro seniory a práci může skloubit s rodinou.

„Některým pomáháme i opakovaně. Potřebují nejen peníze, ale hlavně pocit jistoty, sebenaplnění a úcty. Snažíme se jim proto nabídnout i psychologickou podporu. Často ale hledáme bydlení a práci,“ řekl Stanislav Skalický z Občanské poradny v Ústí nad Labem. Podpora státu je podle něj nedostatečná