23°C
Nejdražší dárek byla autodráha. „V té fabrice se snad ani nekradlo,“ říká sběratel
Tři, dva, jedna, start - stačilo zmáčknou ovladač a z dětského pokoje se stal autodrom Formule 1. Ale to bylo možné až od roku 1968, kdy v Trhových Svinech začaly vyrábět první autodráhy. Čeští kluci tak dostali úžasnou hračku, která se na východní straně železné opony vyráběla jenom u nás.
„Moje první autodráha byla směska toho, co jsem zdědil po bratrácích a toho, co táta přinesl z burzy. A tak jsem se k tomu dostal. Já jsem jako kluk nikdy tu pěknou krabici neměl,“ vzpomíná pro Blesk Zprávy na své začátky sběratel Josef Jelínek. Ano, hračky se tehdy běžně dědily a přežily i tři generace. Vždyť taková autodráha stála 500 až 600 korun, a to byly tehdy nějaké peníze.
První byl „doutník“
První autodráha, kterou v Trhových Svinech vyráběli, se jmenovala Champion a v polystyrenové krabici s papírovým víkem byly dva „doutníky“. Tak se autíčkům říká pro jejich charakteristický vzhled. Podle Josefa Jelínka nepředstavovaly žádný konkrétní typ, ale odpovídaly zhruba vozům, které se v 60. letech proháněly na závodních okruzích. Ty úplně první „doutníky“ měly ještě šesti voltový motorek, který ale záhy vystřídal devíti voltový.
Za 21 let, které jsou mezi první československou autodráhou a pádem socialismu, těch autíček byla ještě spousta: Lotus, Porsche 917, Mirage, Shadow, Porsche 911, Toleman, Renault, Ligier. A samozřejmě každé z těch autíček se vyrábělo v různých barvách. Některá kluci našli v sadách, jiná se prodávala jen samostatně v krabičkách v modelářských obchodech.
Výchovná autodráha
Existovala i autodráha, na které se nedalo závodit, měla totiž děti vychovávat a učit je dopravní předpisy. Zatímco u těch normálních autíčka jedou v jednom směru, u téhle se pohybovala proti sobě a malí řidiči si museli dávat přednost. Byla to poslední sada, která se v Trhových Svinech začala před rokem 1989 vyrábět. A také nejdražší - tehdy stála 700 korun.
Krabice obsahovala do té doby nevídaný panel - křižovatku. K ní samozřejmě byly i dopravní značky. Do sady patřila také dvě pěkná autíčka - porsche a náklaďaček. Ten se na československé autodráze objevil také prvně. „Zároveň se vyráběly další verze na setrvačník. Lidé si to samozřejmě předělávali, takže na autodráze pak svištěla třeba míchačka,“ vzpomíná Jelínek.
Tato autodráha byla opravdu výchovná, ale ruku na srdce - závodění je přeci jenom zábavnější. Naštěstí tu byla snadná pomoc - šikovný tatínek prostě přehodil dráty a už se mohlo na start.
Zřejmě slušný podnik
Kvalita produkce před rokem 1989 byla proměnlivá a to bez ohledu na zboží. Ale vypadá to, že Trhové Sviny patřily k výjimkám. „Prakticky u všech socialistických hraček najdete zmetky. Třeba přelivy, když se měnila barva ve strojích. Říkalo se, že si to brali zaměstnanci. Ale to by se už ty díly objevily na trhu a tam prostě nejsou. Takže se to zřejmě velmi dobře hlídalo. Vypadá to, že tam zaměstnanci snad ani nekradli,“ shrnuje své zkušenosti Jelínek.
I tyto zmetky by dneska sběratelům udělaly radost, a tak pátrají po tom, kde by mohly být. Údajně se nepovedené díly zahrnovaly do děr. Jenže nikdo neví kde. Možná si vzpomene někdo ze čtenářů, možná je to jen další z mnoha povídaček.
Chyběly zkušenosti
Trhové Sviny byly jediné místo v celém východním bloku, kde se vyráběly autodráhy. Kluci v dalších zemích si o nich nemohli nechat ani zdát, protože často nevěděli, že taková hračka existuje. Jenže i tento jinak zdařilý výrobek měl svoje „mouchy“.
S odstupem času by bylo dobré vědět, jak nápad na výrobu autodráh vznikl. „Bylo to takové jednoduché. A na druhé straně u těch autíček se najdou věci, které jsou nedořešené a daly by se udělat lépe. Asi s tím tenkrát nebyly zkušenosti,“ říká pan Jelínek.
Jak už to někdy bývá, důležité věci byly v pořádku, ale hračka se rozbila kvůli nějaké maličkosti. A potvrzuje to i sběratel: „Kupodivu motorky bývají v pořádku. Vyloženě slabým místem je držák, kterým se upevňuje karoserie k podvozku. A podobné to je i s ovladači - samy o sobě byly dobré, ale uvnitř některé součástky byly ze slabého materiálu a praskaly.“
Chcete závodit?
Třeba vás článek nalákal a začínáte vzpomínat, kde máte schovanou tu svoji autodráhu. Možná před třiceti lety ještě jezdila, možná se něco porouchalo. Dneska, v době 3D tiskáren, ale nic není problém. Prakticky všechno se už díky novým náhradním dílům dá opravit a to dokonce tak, že autíčka budou jezdit ještě lépe, než když byla nová.
Klasickým problémem například bylo, že autíčka příliš často vylétávala v zatáčkách. Při repasování se do podvozku přidává magnet, díky němuž hračka na dráze lépe drží. A opravit se dají i ovladače, které pak vydrží déle. Oprava staré autodráhy přitom vyjde levněji než nákup nové a to podstatně.
A pokud to vás, nebo některého z potomků chytne, můžete si i dneska autodráhu rozšířit. „Mixovat se dají všechny autodráhy - černé panely, s šedivými, s přechodovým dílem i úzká a široká. Jediný problém je u formulí, které jsou širší a na úzké dráze se v zatáčkách vzájemně vyhazují z dráhy,“ říká pan Jelínek.
Jenom si dejte pozor abyste nedopadli jako on. Jak sám přiznává, autodráhy vyvolávají až nebezpečnou závislost: „Když mi bylo asi osmnáct, tak jsem ji zase vytáhl a postavil. Chtěl jsem jenom dokoupit nějaké díly. Něco jsem získal, něco přebytečného prodal a už jsem v tom lítal.“
Témata:
Související
